Kolesnikov popsal anexi Krymu jako vrchol novodobého ruského autoritářství a izolacionismu, o který se zasadil Vladimir Putin. A i když si za to vysloužil mezinárodní kritiku, udělal radost naprosté většína Rusů, jelikož 83 % z nich vyjádřilo anexi podporu, podle letošních březnových průzkumů.
„Důvod, proč anexe přitáhla tak širokou podporu, je jednoduchý. Pro většinu Rusů, Krym stále zůstává součástí ‚impéria‘, kulturně i geograficky,“ píše Kolesnikov s tím, že Rusko sice nemá dostatečnou moc, aby nabylo své někdejší velikosti, anexe však znamenala pro mnohé určité zadostiučinění.
Podle Kolesnikova však ruská veřejnost nemusí být nutně zmanipulovaná státní propagandou, aby vyjádřila podporu anexi Krymu. Většina ji zkrátka a jednoduše podporuje, protože dobyli Krym skrze své televizní obrazovky v obývacích pokojích a odmítají nad situací kriticky uvažovat.
Stejně tak mají podporu ruského obyvatelstva i zásahy na Ukrajině, v Sýrii, i obchodní válka s Tureckem. „I přes očividná rizika spojená s těmito kroky, Rusové přijali narativ, že se jedná o nutné postupy pro zachování stability,“ napsal Kolesnikov.
Podobně vnímá i ruskou ekonomickou situaci, která je stále horší, ale lidé ji již přijali a podporují Putinova ekonomická opatření právě proto, že je jejich situace špatná. Změnili svoje návyky a neptají se, proč tak museli učinit.
„A kdo je může vinit? Nakonec, ti Rusové, kteří vidí politický kontext, jsou okamžitě postaveni před smutnou skutečnost: režim zařízl veškerou opozici, nejen šířením strachu z nálepky ‚extremistů‘. Nejeden hlasitý kritik režimu potkal svůj konec.“
A Putinovi se podařilo v tomto systému, kde chybí otevřená politická soutěž, vybudovat rovnováhu mezi elitami a uchovat si jejich loajalitu a zároveň si ponechat většinu státní moci ve svých rukou. „Tento systém brání ruským elitám ve snaze prosadit změnu (na rozdíl od dob minulých, kdy to byly právě elity, kdo inicioval reformy), protože ta předznamenává protiputinovské intriky,“ vyhodnotil Kolesnikov s tím, že Rusko je projednou stabilní zemí.
„Ale pouze, samozřejmě, po omezenou dobu. A proto, před záříjovými parlamentními volbami, se režim snaží mást veřejnost ‚vnitřními hrozbami‘ – tedy politickými oponenty a údajnými ‚zrádci‘,“ vysvětlil Kolesnikov a uvedl příklad někdejšího předsedy Yukos Oil Mikhaila Chodorkovského, který byl za svoje pochybnosti o Putinovi poslán do exilu.
„V roce 1970, se v prorocké eseji zeptal sovětský disident Andrej Amalrik: ‚Přežije Sovětský svaz do roku 1984?‘ My se nyní musíme ptát, jak dlouho přežije Putinův režim,“ namítl Kolesnikov a dodal, že do roku 2018 zřejmě ano, dále je to však ve hvězdách a v předpovědích „kremlologů“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
