O regulaci provizí se na vládě pokoušela také Česká národní banka, která ji formou přílepku hodlala prosadit rovněž do zákona o pojišťovnictví, přestože tuto oblast legislativně upravuje zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích. Ten měl být projednáván souběžně se zákonem o pojišťovnictví, ale kvůli řadě legislativních problémů jeho projednávání sněmovna odložila. Návrh ČNB nakonec v únoru vláda také zamítla na základě záporného stanoviska Ministerstva financí a Legislativní rady vlády

Situace se změnila na jaře, kdy se do celé záležitosti vložil poslanec Ladislav Šincl z ČSSD. Pod jeho taktovkou pak otočil tehdejší Babišův náměstek Martin Pros a rozpočtový výbor nakonec odsouhlasil jeho návrh, který s regulací provizí počítal. Prose vzápětí Babiš vyhodil a na Šincla vytáhl na již legendárním jednání připravenou složku, která měla zpochybnit čistotu jeho úmyslů.

Následně vznikla koaliční pracovní skupina, která měla připravit kompromisní návrh. Výsledkem je, že Šincl s předsedou rozpočtového výboru Václavem Votavou načetli ve druhém čtení do zákona o pojišťovnách pozměňovací návrh, který je ještě tvrdší než Šinclův návrh odmítnutý ministrem financí na jaře. Okolnosti kolem tohoto pozměňovacího návrhu zákona jsou tak překotné, že vyvolávají velmi silné pochybnosti, zda probíhá opravdu vše podle pravidel a nezávisle na přání některých zúčastněných společností i jednotlivců.

Na jaře tohoto roku Ministerstvo financí odmítalo jakoukoli regulaci odměn zprostředkovatelů jako protitržní a potenciálně protiústavní přílepek do zákona, dnes souhlasí s jeho zavedením. Ještě v létě ministr Babiš publikoval článek odmítající regulaci pojistek jako ochranu zájmů pojišťoven, kterou nelze odůvodnit ochranou spotřebitele. Dnes je na stole návrh, který zavádí plošnou regulaci životního pojištění. Regulace provizí životního pojištění je obhajována tvrzením, že klienti jsou poškozováni nepoctivými zprostředkovateli, kteří je přemlouvají k „přetáčení“ smluv, aby získali odměnu za uzavření nové smlouvy. Kolik smluv ale takto přetočí samotné velké pojišťovny, když například zjistí, že klientům přislíbily příliš štědré zhodnocení úspor? Životní pojištění se spořením je navíc státem daňově zvýhodněno, a tak lze chápat zájem státu na ochraně spotřebitele. Jak ale vysvětlit regulaci provizí u té části životního pojištění, kde si klient nic nespoří a jeho pojistku lze bez jakékoli újmy převést k poskytovateli s výhodnějšími podmínkami či nižší cenou? Poslanec Šincl ani další zastánci této regulace nikdy žádné důvody neuvedli.