Úvaha podle něj musí začít od toho, že si přiznáme, že veřejnoprávní média nejsou jakýmsi Národním divadlem, na které si všichni dobrovolně skládáme. „Média veřejné služby nevznikla ‚odspoda‘, z vůle lidí, kteří se na ně začali skládat. Vznikla – překvapivě rozumným – rozhodnutím zákonodárců, kteří lidem zákonem uložili, že se na tuhle službu budou skládat,“ vysvětluje profesor.
Proto si myslí, že vývoj, zejména technologické změny, nakonec stejně povedou k tomu, že vznikne nějaká podoba financování médií přímo ze státního rozpočtu. „Nebál bych se tolik změny. Jde jen o to, jak by vypadal zákon, který bude ekonomické fungování médií veřejné služby upravovat. Pokud v něm bude jasný výpočet, problém to nebude,“ myslí si.
Propadají Češi zbytečné panice, pokud jde o koronavirus?Anketa
Nejednalo by se podle něj o „ekonomické zestátnění“. Klíčové by bylo, aby byly minimalizovány svévolné zásahy vládnoucí mocenské garnitury.
Veřejná znamená společná
Argumentem je pro Jiráka i to, že veřejnoprávní televize by měla být skutečně veřejnou. „Když něco má být službou veřejnosti, především musí existovat ona veřejnost. Veřejnost vzniká tím, že lidé mají něco společného,“ zdůrazňuje.
V situaci, kdy komerční média veřejnost zcela cíleně fragmentují na cílové skupiny, by úlohou veřejnoprávních médií mělo být společnost naopak integrovat. V tom případě je otázkou, proč má existovat speciální kanál pro děti nebo pro fanoušky sportu.
Fotogalerie: - Není důvod k panice
Jirák sám by volil spíše konzervativnější řešení, které by šlo proti komerčním mediálním trendům. „Velkým rizikem konzervativního řešení pochopitelně je rychlé stárnutí veřejnosti, kterou by takto koncipované médium dalo dohromady. Je na hranici řešitelnosti, jak má takové médium přilákat mladší lidi. Řešení, o které se pokouší Česká televize v současnosti, je spíš politické – snaží se vycházet vstříc mentálním vzorcům mladších metropolitních liberálů. Ale to není řešení na dlouho,“ obává se profesor.
Psali jsme:
Na druhou stranu zpravodajský kanál by podle něj měl být zachován, protože zpravodajství docela určitě je veřejným zájmem. Bez ohledu na to, jak vypadá na ČT24 v současnosti.
Fotogalerie: - Na vládě
Česká televize sama má moc
Pak se zamyslel nad tím, že média se proměnila, a v důsledku technologických změn se stala mnohem slabší a méně vlivnější. Česká televize se však nezměnila. „Média veřejné služby jsou dnes jediná silná tradiční masová média. Kolem nich existuje spousta malých komerčních projektů, kolikrát v pochybném postavení. Média veřejné služby jsou svým způsobem hegemonem v mediální komunikaci,“ všímá si akademik.
Proto bychom podle něj neměli lpět jen na tom, že musíme veřejnoprávní média bránit před politiky. „Ona jsou totiž dnes ve struktuře celé mediální komunikace politickou, společenskou a kulturní silou svého druhu. Mají moc,“ argumentuje s tím, že je otázkou, zda máme takovou sílu zachovávat. „Konkrétně Česká televize po mém soudu nakumulovala už tolik politické moci, že jí to začíná škodit. Tím neříkám, že se má někde vytvořit soubor poslanců, kteří odhlasují oslabení České televize, to vůbec ne, to by byla cesta do pekel. Ale určitě by se o možnosti, že té moci je příliš, mělo mluvit, a to pokud možno otevřeně,“ vyzývá profesor Jirák.
Maličká rada
S tím souvisí i otázka financování veřejnoprávních médií. Role mediálních rad podle Jiráka, který sám byl v letech 1997–2000 předsedou Rady ČT, naráží na svůj strop. Zejména proto, že neplní roli spojky mezi managementem média a politiky, protože ředitelé si zvykli radu obcházet a důležité věci si domlouvat s politiky přímo.
Proto by profesor Jirák preferoval, pokud by kontrola hospodaření, která je hlavní činností rad, přešla na Nejvyšší kontrolní úřad. Mělo by to logiku už proto, že tento úřad má za úkol kontrolovat nakládání s veřejnými prostředky.
Pro zbytek pravomocí – což je vlastně jen kontrola dodržování veřejné služby – by podle Jiráka mohla být zřízena jakási „maličká rada“, která by fungovala u všech institucí veřejné služby.
„Bude se zabývat monitorováním nejrůznějších institucí veřejné služby, od Národní galerie přes Českou televizi, rozhlas až po Národní divadlo, a bude sledovat jediné – jestli, nakolik a jak daná instituce naplňuje službu veřejnosti,“ zamyslel se akademik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
