Pro DR Vladimíra Dvořáková popsala hranici mezi politikou a korupcí. „Dá se říci, že korupce je jakékoli chování, kdy člověk, zastávající pozici ve veřejné správě či v politice nebo třeba i ve firmě, namísto toho, aby hájil zájmy veřejnosti či svého zaměstnavatele, hájí svůj osobní zájem.“ Podle Dvořákové lze říci: „Pro naše účely lze stručně shrnout: korupce je jakékoli upřednostnění osobního zájmu na úkor zájmu, který mám hájit. Z toho je zřejmé, že není ani tak obtížné rozlišit korupční a politické jednání,“ míní Dvořáková.
„ V momentě, kdy politik upřednostňuje své zájmy, nejen tím, že přijme úplatek či vyvede peníze z projektů financovaných státem pro vlastní či stranické účely, ale za určitou podporu či protislužbu přijme „trafiku“, například v dozorčí nebo správní radě nebo se nechá „napsat“ na projekt financovaný státem, jedná se fakticky o korupční jednání, které poškozuje zájmy veřejnosti.“ Podle politoložky Vladimíry Dvořákové je důležité si uvědomit, že v této podobě korupce se často nejedná o výši bezprostřední finanční odměny, ale o možnosti zapojit se do různých sítí a získat vliv na budoucí rozhodnutí.
„Pokud se někdo za příslib určité pozice například rozhodne, že opustí Poslaneckou sněmovnu, přestože ví, že takový krok umožní přijmout zákon, který je podle jeho vědomí a svědomí v rozporu s tím, co sliboval, jde o jednání korupční. Ví totiž, že na jeho místo přijdou jiní lidé, kteří daný zákon schválí,“ je přesvědčena Dvořáková.
To už není politika
Podle Dvořákové se takové kroky nedají označit za politiku. „Nejde totiž, jak říkal Petr Nečas, o běžný politický deal. Už vůbec nemůžeme hovořit o tom, že jde o standardní politický kompromis.“
Kompromis podle Dvořákové vypadá jinak. „Jde o to, že politici hájí různé zájmy. Někdo třeba nízké daně podnikatelů a někdo jiný vysoké důchody. Hledá se pak kompromis, který by neměl být zničující ani pro jednu skupinu.“ Stejně tak se podle politoložky vyjednává například programové prohlášení vlády při koaličních jednáních nebo se také kompromisně obsazují i ministerské posty, a to podle síly jednotlivých stran a politických priorit. „My se ale nacházíme v jiné situaci. Ministerstva jsou rozdělována s ohledem na penězovody, které s jednotlivými resorty souvisejí. A ze kterých samozřejmě strany odčerpávají různými způsoby obrovské částky nejen pro sebe, nýbrž i pro různé kmotry, kteří jsou na politické strany navázáni a podílejí se na jejich financování,“ řekla DR Vladimíra Dvořáková.
„Ještě vážnější je situace, pokud příprava reforem probíhá tak, že se nejdříve vytvoří základna, ze které se určí, odkud kam budou plynout peníze. Teprve poté se na to dává nadstavba, která již formuluje určitou politiku. Typickým příkladem jsou sKarty.“ Pro DR Dvořáková shrnula, že jestliže si stát zadá něco, co nepotřebuje, a prosadí to, lze to prý jednoznačně označit za korupční chování. „Nebo kauza IZIP za dvě miliardy. Kde jsou? Proč zmizely? Co to bylo za projekt? Kdo za ním stál? Všechny tyto kauzy je obtížné trestně stíhat, neboť již zákony byly nastaveny tak, aby to bylo možné. To vše ukazuje, že již čelíme systémové korupci, jež ovlivňuje logiku fungování celého systému.“
Obrovská moc regionálních kmotrů
Podle Dvořákové máme co dělat v Česku s decentralizovanou systémovou korupcí. Její klíčovou charakteristikou je slabé centrum a obrovská moc regionálních kmotrů. S tím souvisí slabá pozice centrálního lídra. „Klíčové je obsazení resortů a v tuto chvíli zejména „evropské“ peníze či Temelín,“ míní Dvořáková. Podle Dvořákové to vidíme na příkladu Itálie, kde prý v mnoha případech v minulosti nešlo o to, kdo bude premiérem. Důležitá byla ministerstva, kterými protékaly peníze.
„Putinizace“
Vladimíra Dvořáková dostala od DR také otázku na to, co si májí Češi představit pod pojmem „putinizace“ české politiky. „Předně musím říct, že tento pojem používám jako krajní variantu, která tu může být v nějaké podobě přítomna. Když sledujete vývoj Ruska od devadesátých let po současnost, nelze si nevšimnout rozmělnění toho, co kdo a jak může či nemůže. Po roce 1993, kdy svou moc upevnil Jelcin, schválili v Rusku ústavu, která výrazně posílila pravomoci prezidenta. Zároveň tam nebylo mnoho pravomocí a vztahů mezi ústavními institucemi přesně definováno. A také nebyla napsána tak, aby se jednotlivé formy moci dostatečně vyvažovaly.“
Podle Dvořákové bylo prvních osm let Putinovy vlády vnímáno jako obrovský úspěch a i nyní je to silná postava, která rozhoduje o premiérech i o složení vlády. „Formálně tam jsou přitom ponechány demokratické procedury, fakticky je ale moc koncentrována a navíc je tam slabá opozice,“ doplnila Dvořáková.
V závěru obsáhlého rozhovoru pro Deník Referendum Vladimíra Dvořáková vyslovila názor, že „klíčem k řešení je právní stát, depolitizace a profesionalizace státní správy a alespoň částečně deideologizovaná média, která by plnila skutečnou roli hlídacího psa demokracie bez ohledu na to, jaká vláda je u moci.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dkr
