„Prezidentka Zuzana Čaputová by občas mohla přemýšlet nad tím, co jí napíšu. Neboť říct, že 'v letech 1939–1989 jsme žili roky nesvobody', znamená převzít tupě povrchní antikomunistickou rétoriku a nerozlišovat mezi fašistickou totalitou a demokratickým zřízením v letech 1945–1948 nebo mezi komunistickým terorem v 50. letech a závanem svobody pražského jara roku 1968. Já vím, že by to někdo chtěl ideologicky tlačit do dojmu, že tu byla padesát let černá díra, ale jako historik i jako občan musím protestovat proti takovémuto hloupému zevšeobecňování a vytváření dojmu, že tu nežili lidé, kteří vytvářeli co nejsvobodnější podmínky pro tvorbu hodnot, že jsme žili jen zlé časy, když právě šedesáté roky jsou prokazatelně roky nejstrmějšího civilizačního vzepětí slovenské společnosti, jaké tu tehdy nastalo,“ uvedl Chmelár úvodem.
Následně už se věnoval oslavám na Národní třídě a mimo jiné tomu, že dav vypískal šéfa hnutí Trikolóra, poslance Václava Klause mladšího. „Když padl komunistický režim, bylo mi 18 let, takže si stejně jako paní prezidentka pamatuji, jaké to bylo nevkusné období. A právě proto, že si to pamatuji, musím říct, že nic odpornějšího než včerejší oslavy jsem od oslav komunistického Vítězného února nezažil. Například to, co se dělo u památníku na Národní třídě, bylo jednoduše něco strašného, až šokujícího. Bez ohledu na to, co si myslím o Václavu Klausovi mladším, udělat z pietního místa pranýř a řvát po někom, kdo má na rukách malé dítě (Táhni odsud! – Zrádče! – Putinova děvka!) už nese všechny znaky protofašistického chování, nemluvě o tom, že když chcete na výročí 17. listopadu někomu zavřít hubu, je to čistá orwellovština,“ poznamenal Chmelár. Na Národní třídě se v den výročí 17. listopadu pískalo i na premiéra Andreje Babiše (ANO) a šéfa ČSSD Jana Hamáčka.
„Proto jsem odmítl oslavovat ty, kteří hned od začátku svými rozhodnutími vytvářeli podmínky pro to, aby tu vznikla obludná oligarchie, i když se dnes zbaběle tváří, že s tím nemají nic společného, že oni nám jen dali svobodu. Byl jsem se tiše poklonit před pamětní tabulí na leopoldovské věznici památce těch, kteří trpěli, když odvaha nebyla levná, kteří bojovali za svobodu, když šlo o život, a kteří jediní si zaslouží při tomto výročí naši úctu a respekt. Bohužel, nehořela tam ani jedna svíčka, nebyla tam ani jediná květina. Ale když jsem večer v televizi viděl miliardáře Babiše, jak se pasuje na vítěze polistopadových poměrů, jak se natřásají ti ‚muži první hodiny‘ (jak se zpupně nazvali lídři sametové revoluce), kteří nám hned od začátku lhali, že nechtějí ani kapitalismus, ani privatizaci, že nebudou nezaměstnaní a do pěti let doženeme Rakousko... Když jsem viděl, jak se lidé klaní památníku VPN a kladou tam svíčky jako mrtvým hrdinům... Udělalo se mi zle a pochopil jsem, že jsem byl na správném místě,“ dodal.
„Nic neskončilo. A vše je jinak. Jsem rád, že padl komunistický režim, byl vyčerpaný, zkostnatělý a jako mladého člověka mě dusil. Ale to, co ho nahradilo, není smyslem demokracie. Každá revoluce má své vítěze a poražené, problémem této je, že má poražených až příliš hodně. Pokud chceme dokončit revoluci, pokud chceme vrátit moc do rukou lidí, musíme v prvé řadě vyvrátit mýtus o 30letém ‚úspěšném příběhu‘, neboť je to podvod nové mocenské kasty, která se snaží umlčet jakékoliv pochybnosti o cestě, již jsme po roce 1989 nastoupili. A na to si vyžaduje i dnešní doba odvážné, statečné a šlechetné lidi,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
