Podle zkušeného komentátora Reflexu Bohumila Pečinky Klaus nepochopil, co je jeho základní problém. Ve svém druhém prezidentském období se zcela rozešel s názory české střední třídy, která kdysi vytvořila jeho politický fenomén. Intelektuální a politická radikalizace, kterou začal ve chvíli, kdy věděl, že už nepotřebuje poslance ani občany, jej nakonec zavedla do izolace.
Rozhádanost s Mirkem Topolánkem a ODS, naopak sblížení se spíše minoritními konzervativními proudy, posedlost tématy běžným lidem nesrozumitelnými, jako je Lisabonská smlouva nebo globální oteplování, a nakonec nikým nechápaná a nevysvětlená novoroční amnestie nejen srazily na třetinu Klausovu popularitu, ale také jej izolovaly od jeho někdejších sympatizantů.
„Jeho nedávné úvahy o návratu byly výrazem naprostého nepochopení jeho dnešní situace. Jeho comeback musí začít právě návratem ke středním vrstvám, jejichž mluvčím kdysi byl,“ píše Pečinka. Mezi takové však prý rozhodně nepatří spolek kolem Jany Bobošíkové nebo obskurní národovečtí konzervativci. „Jde jen o podivnou směs spiklenců, lovců záhad, postfašistů a ultrakonzervativních katolíků - jeden exemplář povedenější než druhý,“ píše komentátor.
Klausovi se podle něj zalíbilo v pozici intelektuála, zvěstujícího své pravdy navzdory ohlasu, který vyvolají. Je z něj prý jakýsi „Don Quijote de la Praga“. I Pražský hrad na konci jeho působení byl prý plný podivných nápadů a existencí. Jenže z takovýchto provokací se v politice dlouho žít nedá.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav