Kdo by měl sestavovat vládu?Anketa
Tuto událost především nesmíme vytrhávat z kontextu vývoje předcházejících měsíců a let, kdy se atmosféra ve Spojených státech stávala čím dál více bouřkově dusnou. Na vině byla do značné míry neschopnost levicových elit smířit se s vítězstvím Donalda Trumpa v prezidentských volbách 2016. Vše vygradovalo v loňském roce, který začal s neopodstatněným impeachmentem a skončil ve sporech o regulérnost prezidentských voleb. Budeme si z něj ale hlavně pamatovat divoké běsnění pod heslem Black Lives Matter. Právě to protrhlo poslední zábrany, které stály v cestě hrubému násilí a sesuvu zbývající úcty vůči národním symbolům a veřejným orgánům. Americká společnost a politický systém se ocitly ve stavu hluboké krize a rozvratu.
Právě dramatická situace loňského jara a léta se stala podnětem k napsání naší knihy Sebedestrukce Západu (IVK, srpen 2020) s výmluvným obrázkem hroutící se Sochy svobody na obálce. Tam jsme nynější americkou krizi jasně pojmenovali a zasadili do rámce procesu „kulturní revoluce“ (či „kulturní války“), který probíhá v USA od šedesátých let minulého století. Obrazoborecká kampaň BLM pro nás nebyla překvapením, protože vývoj k ní směřoval. Stejně tak jsme předpovídali i konfliktní průběh voleb.
Fotogalerie: - Rozlučka s Trumpem
Byly události z Kapitolu signálem, že americká demokracie je v ohrožení?
Ne že by ony samy byly vážným ohrožením, ale za signál nebo projev krize americké demokracie je označit můžeme. Tato krize má více rovin:
Jako první z nich bych vnímal mizející, rozpadající se demos, tj. státotvorný lid, kolem kterého se celá demokracie točí. Americký lid se rozděluje na dvě nesmiřitelné části, konzervativní a levicově-liberální, kdy je-li jedna část ve volbách poražena, odmítá se podřídit většině.
Demokracii za druhé kalí pochybnosti kolem volebního systému. Zdá se, že nynější model v některých státech federace, kde není třeba prokázat se dokladem totožnosti a kde je možné hlasovat korespondenčně, vzbuzuje ve společnosti velkou nedůvěru.
Konečně velkou ranou pro americkou demokracii jsou široké tendence k omezování svobody slova, respektive všudypřítomná politická korektnost.
Lidé, kteří 6. ledna vtrhli do Kapitolu, nyní čelí vážným následkům. Mnozí z nich například přicházejí o práci. Je to v pořádku?
Pro násilný vpád do Kapitolu nelze najít žádnou omluvu a já se pachatelů nijak zastávat nebudu. Totéž ovšem platí pro vandalismus a narušování veřejného pořádku kolem kampaně Black Lives Matter. Ruka zákona by měla tvrdě dopadnout na výtržníky z obou táborů a jedněm i druhým by mělo být měřeno ve srovnatelných situacích stejně. Zatím nemám úplně ten dojem, že by se tak dělo.
Fotogalerie: - Za Zemana, Trumpa a Putina
Byl Donald Trump lepším prezidentem než Barack Obama?
Co do vnitřní politiky, kterou prosazoval a zosobňoval, naprosto jednoznačně ano. Osou jeho snažení byly křesťanské hodnoty, patriotismus a zdravý selský rozum. Přebíral úřad v situaci, kdy už samo přání „Merry Christmas“ bylo (kontra)revolučním návratem zpět. Ochrana nenarozených dětí, boj za národní stát, boj proti nezákonné imigraci, nenabíhání na klimatický alarmismus. To všechno jsou Trumpovy velké zásluhy. Z jeho projevu pod Mount Rushmore v červenci 2020 dýchala stará dobrá Amerika, které jsme si vážili a která byla vzorem.
Nedokázal si dobře poradit s pandemií koronaviru, která mu zřejmě zlomila vaz, a také s řáděním Black Lives Matter. Ale je otázkou, nakolik v komplikovaném mnohostupňovém systému vlády z pozice federální moci v těchto věcech zakročit mohl.
V zahraniční politice byl také lepší než mnoho jeho předchůdců, i když zde bych určité výhrady měl – např. v případě (byť symbolických) úderů na Sýrii nebo zabití íránského generála Sulejmáního.
Hlavní nedostatky Trumpova prezidentství pak vidím ve formě, či chcete-li, stylu, respektive v nedostatečném sebeovládání. Ale formu každopádně kladu až daleko za obsah.
Psali jsme:
Mandát Donalda Trumpa byl po celé čtyři roky ve znamení tvrdých sporů s médii. Objevují se i názory, že k Trumpovi byla média tak příkrá jako zatím k žádnému jinému prezidentovi. Jak se na roli médií v uplynulých čtyřech letech díváte?
Také mám dojem, že taková míra zaujatosti médií proti prezidentovi je v dějinách Spojených států bezprecedentní. Pokud jsem mluvil o bouřkově dusném ovzduší v americké společnosti, mnohá média se na tom docela jistě významně podepsala. Jejich neustálé okopávání Trumpových kotníků jsme konečně mohli sledovat i v ozvěnách v ideově spřízněných sdělovacích prostředcích u nás.
Twitter po událostech v Kapitolu 6. ledna zablokoval na 70 tisíc účtů, které nějakým způsobem souvisely s konspirační teorií QAnon. Následoval hromadný exodus pravicových uživatelů Twitteru na konkurenční platformu Parler, tu však technologické giganty rychle odstřelily. Mají dnes média a sociální sítě přílišnou moc?
U běžných médií si tak jistý nejsem. Mám trochu dojem, že lidé si zvykli nebrat je příliš vážně. Dokladem toho je konečně i úspěch Donalda Trumpa ve volbách v roce 2016 nebo dvojí vítězství Miloše Zemana v prezidentském klání u nás.
Vliv zavedených médií poklesl a odtud asi pramení veškerá, nyní až horečná snaha o potlačování alternativních informačních a názorových platforem pod hlavičkami, jako je boj proti dezinformacím (a „dezinformačním webům“) nebo nenávistným projevům.
Sociální sítě – které lidem jako jedny z takových alternativních fór pro výměnu informací a názorů slouží – jsou naproti tomu na vzestupu. Poslední události, o kterých mluvíte, potvrzují, že značnou moc skutečně získaly. Ale připusťme, že jsme jim ji dali my sami, respektive někteří z nás.
Fotogalerie: - Zeman v USA
Parler skončil, aby se poměrně rychle znovu objevil – tentokrát údajně na ruských serverech. Může být případný hosting služby v Rusku důvodem k obavám?
Obavy ohledně bezpečnosti osobních údajů jednotlivých uživatelů, respektive ohledně rizika jejich možného zneužití jsou namístě, ať už sociální sítě hostují ve Spojených státech, v Rusku, nebo kdekoli na světě. Přesun do Ruska v situaci, kdy – jak říká Jiří Weigl, mráz přichází z druhé strany – jako zvláštní důvod k pozvednutí obočí nevidím.
Může se snaha o utlumení, nebo dokonce umlčení „nekorektních“ názorů nakonec obrátit proti jejím tvůrcům, tím spíše v digitální době, kdy se může prakticky každý vyjádřit k čemukoliv a informace se šíří rychlostí blesku? Je možné, že se velké sociální sítě tak trochu střelily do vlastní nohy a mizející informace se budou naopak dostávat k většímu publiku?
Na obě otázky říkám s jistou povinnou mírou optimismu a naděje: ano, může. Lidská přizpůsobivost i vynalézavost jsou nesmírné a neměli bychom je podceňovat. Vidím ve svém okolí řadu lidí, kteří na poslední události reagují a svoji nespokojenost řeší hledáním jiných poskytovatelů těchto služeb (sociálních sítí, e-mailových schránek apod.). Jsou v tom rychlejší než já. Tak daleko jsem ještě nedospěl. Ale se zájmem sleduji rozvoj nových platforem. Souhlasím totiž, že bezohledné snahy o potírání konkurenčních názorů nesmíme nechat bez odezvy.
Fotogalerie: - Proti Trumpovi
Síť Parler si zakládá na tom, že necenzuruje. I proto tam za Trumpem přešly hned v prvních dnech miliony uživatelů Twitteru a dalších platforem. Je to ale také důvod, proč se na této síti mohou objevovat konspirační teorie, antisemitské nálady či jiné věci, které jsou přinejmenším morálně rozporuplné, v horším případě pak přímo nezákonné. Jak vy osobně vnímáte svobodu projevu? Patří do ní i to, co dělá Parler?
Co byste vzkázali Miroslavu Kalouskovi?Anketa
Naše Listina základních práv a svobod předpokládá, že svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Možnost těchto omezení považuji za rozumnou. Musíme ale vést diskusi, kam až lze zajít. V poslední době se zdá, že u nás a v západních zemích obecně dochází ke snaze omezení nepřiměřeně rozšiřovat, až se svoboda projevu za nimi začíná ztrácet. Problémem jsou vágní koncepty jako boj s nenávistnými projevy či s dezinformacemi. Problémem je také, když jsou provozovatelé sociálních sítí tlačeni veřejnou mocí do role policistů, respektive cenzorů a mají s nenávistí a „fake news“ sami aktivně bojovat. Tady hrozí vznik honu na čarodějnice a atmosféry strachu. Pokud se na tom Parler nechce podílet, zasluhuje si naše uznání.
Došlo podle vás k vytvoření početné skupiny skalních příznivců (až 75 milionů voličů Donalda Trumpa), která je k Trumpovi loajální, opovrhuje establishmentem a může ho za čtyři roky vrátit do Bílého domu?
V nynější rozvrácené americké společnosti je složité prognózovat další vývoj. Trumpův návrat do prezidentského úřadu už ale neočekávám. Může mít své skalní příznivce, ale spoustu méně přesvědčených voličů od něj v posledních týdnech nepochybně odpadlo. I bez vysoké veřejné funkce ovšem ještě může v americké politice sehrát významnou úlohu. Své místo si teprve bude muset najít. Přijetí faktu, že volební systém – přes všechny pochybnosti, jaké o něm můžeme mít – do čela země vynesl někoho jiného, je asi první předpoklad k tomu, aby svou novou roli objevil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
