Minulý týden byl ukrajinský prezident Petro Porošenko z důvodů obnovení bojů na východě Ukrajiny přinucen náhle přerušit svou návštěvu Německa. Obě strany konfliktu – proruští separatisté a ukrajinská armáda – začaly z eskalace konfliktu vinit jedna druhou.
„K pochopení toho, co se v současné době na východě Ukrajiny děje, je třeba udělat několik kroků zpět a podívat se na aktuální dění zpovzdálí. K celkovému pochopení situace je nezbytné rozumět strategickým pozicím všech zúčastněných stran konfliktu,“ píše rumunská profesorka Antonia Colibasanu pro server Geopolitical Futures.
Vzájemné ostřelování mezi oběma stranami konfliktu není na Donbase ničím ojedinělým. V posledním týdnu byl ovšem nárůst v počtu útoků a obětí na obou stranách téměř bezprecedentní.
Vinou posledních vojenských střetů došlo ve městě Avdiivka severně od Doněcku k dočasnému přerušení dodávek elektrické energie. Později bylo poškozeno i vodovodní potrubí a přerušeny dodávky vody. Od eskalace konfliktu v minulém měsíci přišlo o život již 33 lidí.
Monitorovací mise OBSE potvrdila, že Ukrajina posílila svou bojeschopnost vyšším počtem vojáků a velkorážních děl včetně bojových tanků, které byly viděny na cestě do Doněcku a Mariupolu.
„Nyní se zdá, že výstřely ze zbraní vojáků na obou stranách konfliktu začínají pomalu odeznívat. Klíčové je ovšem rozumět tomu, proč k této situaci vůbec došlo. Oficiální vyjádření obou stran nám v ničem nepomůže. Nezbytné je rozumět dlouhodobějším strategickým pozicím všech tří stran konfliktu: Spojených států, Ruska a Ukrajiny.
Rusko
Vladimir Putin nemá na eskalaci konfliktu žádný zájem – nic tím jednoduše nemůže získat, naopak. Ruská ekonomika má velmi závažné problémy, a pokud brzy nedojde k zvýšení světových cen ropy, nic se pro Rusko z krátkodobého hlediska nezmění.
Ekonomické problémy Ruska vedou i k dalším negativním následkům – tlakům mezi jednotlivými mocenskými strukturami v zemi. Nedávné sesazení z funkce hned několika gubernátorů ruských oblastí svědčí o tom, že prezident Putin cítí potřebu konsolidovat svou moc.
Nedostatečná výše finančních rezerv se odráží i ve stavu ruské armády, která v současné době nemá dostatek síly na to, aby dokázala obsadit celou Ukrajinu.
„Rusko se tedy rozhodlo jít cestou formalizace statu quo, což by od obou stran vyžadovalo uznání toho, že ani jedna strana konfliktu nemůže udělat to, co by si ta druhá přála. Kdyby to navíc přineslo odstranění sankcí, bylo by to pro Rusko jen bonusem. Rusko jednoduše nemůže tolerovat Západem podporovanou a vyloženě protiruskou kyjevskou vládu, nicméně dohoda o zachování statu quo by Rusku dala čas vyřešit vlastní problémy a konsolidovat své síly,“ míní expertka.
Spojené státy
Podobně jako Rusko ani Spojené státy nestojí o další zhoršení situace na Ukrajině. Nová prezidentská administrativa jako svůj hlavní zahraničněpolitický cíl označuje boj s Islámským státem. K dosažení tohoto cíle je navíc ochotná do určité míry spolupracovat i s Ruskem.
„Spojené státy již na Ukrajině dosáhly svého cíle – prozápadní vlády v Kyjevě. Do dalších bojů na východě Ukrajiny s úmyslem vytlačit odtud proruské síly se Spojené státy pouštět nehodlají. Stav několika malých oblastí na východní Ukrajině není pro Spojené státy zásadním problémem. Eskalace bojů mezi Ukrajinou a proruskými silami rozhodně není tím, o co Spojené státy momentálně stojí,“ píše profesorka.
Ukrajina
Ten, kdo je odstaven stranou, je Ukrajina, jejíž představitelé nepochybně slyší, co Trump o Rusku prohlašuje, a děsí je to.
„Pro Ukrajinu je již formalizace statu quo jasnou ztrátou. Navíc prohlášení o tom, že by Spojené státy mohly spolupracovat s Ruskem v Sýrii a jejich kooperace by se mohla nějakým způsobem prodloužit i na Ukrajinu, je pro Ukrajinu skutečnou hrozbou.“
Ani evropští spojenci Kyjeva nejsou zdaleka v situaci, kdy by Ukrajině mohli přispěchat na pomoc. „Stejně jako obě hlavní strany mají zájem na zamraženém konfliktu,“ míní profesorka. Čím dál více evropských politiků navíc vnímá odstranění sankcí jako ekonomickou příležitost. Německo i Francii čekají v tomto roce volby a budou se tak muset soustředit převážně na vnitřní záležitosti, na řešení konfliktu na východě Ukrajiny nebudou mít jednoduše čas.
Kdo tedy z nastalé situace profituje?
Od září se výrazně zvýšil počet hlášení o narušení „šedé zóny“ – území nacházejícího se mezi oběma stranami konfliktu kontrolovaných teritorií – ze strany ukrajinské armády.
„Mnohá z hlášení se začala objevovat zejména v listopadu loňského roku, tedy ve stejné době, kdy se Donald Trump stal vítězem prezidentských voleb. Taková shoda okolností jistě není náhodou,“ míní profesorka Colibasanu.
„Ukrajina chce dát nové americké administrativě jasně najevo, že Rusko je nepřítelem a že Ukrajina zoufale potřebuje od Američanů podporu. Z hlediska strategické pozice Ukrajiny je obnovení bojů příznivým faktorem, zejména pokud se jí povede celému světu ukázat, že Rusko je agresorem a Ukrajina tak od Západu potřebuje bezpečnostní záruky více než kdykoli předtím,“ pokračuje expertka.
Jinými slovy to znamená, že Ukrajina je v současné době jediným aktérem konfliktu, který z eskalace bojů profituje.
„Problém Ukrajiny spočívá v tom, že její zájmy nejsou stejné jako zájmy Spojených států. Ukrajina chce sjednotit své území a vyhnat všechny proruské síly. Spojené státy jsou primárně zainteresované v oslabení Ruska; osud Doněcku a Luhansku jim tolik na srdci neleží.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: fib
