Padesátnice Iveta M. pracovala na místním pracovišti České správy sociálního zabezpečení v Praze 8 jedenáct let. Práci měla prý ráda a bavila ji. Situace se ovšem změnila s příchodem nového vedení. Iveta M. si začala stěžovat na psychické týrání a šikanu na pracovišti, odborně řečeno „bossing“.
Podání týkající se šikany bylo doručeno na Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu začátkem listopadu 2016. Následně nicméně oběhlo „místa nejvyšší“. Své k případu tak řeklo Ministerstvo vnitra, náměstek pro státní službu Postránecký a nakonec dokonce i ombudsmanka Šabatová.
Stížnost Ivety M. mířila jasně na její nadřízenou, ředitelku odboru. V dokumentech, které naše redakce získala, zmiňuje „psychický tlak“ a „neustálé ponižování“, které se mělo od doby, kdy nová ředitelka odboru nastoupila, stále stupňovat.
„Výsledkem byl můj psychický kolaps, kdy jsem při předání pošty do podatelny upadla do bezvědomí. Když mě po několika minutách náhodně našla kolegyně v bezvědomí, musela pro mne přijet rychlá záchranná služba a byla jsem převezena do nemocnice Na Bulovku,“ píše v dopise Iveta M.
Teror nicméně pokračoval i poté, co se Iveta M. vrátila z nemocnice (více než rok byla v pracovní neschopnosti, vzhledem k psychickým potížím rovněž byla na vlastní žádost převedena na oddělení, kde nebyla nucena pracovat přímo s klienty, ale mohla se věnovat papírování).
Nevhodné chování její kolegyně mělo zahrnovat například i veřejné rozhlašování toho, že se údajně terorizovaná žena léčí na psychiatrii. „Psychické zhroucení a neustálý tlak ze strany nadřízené na pracovišti mě doslova donutil podat výpověď, od té doby jsem pod neustálým stresem a hlavně lékařským dohledem,“ píše Iveta M.
Jak Iveta M. v jednom z dopisů uvádí, po nástupu nové vedoucí rovněž začala z místního pracoviště ČSSZ odcházet i řada „dlouhodobých zkušených kolegů a kolegyň, kteří požádali o přeložení, snížení platové třídy nebo dali výpověď“. „Jejich rozhodnutí nebylo z vlastní vůle, ale předcházelo tomu psychické týrání, vydírání a šikana,“ píše žena, která dnes již ve státní službě nedělá a živí se prostřednictvím brigád.
Redakce ParlamentníchListů.cz má k dispozici i dokument Ivety M., ve kterém uvádí důvody ukončení pracovního poměru na Pražské správě. „Vždy jsem práci vykonávala ráda a zodpovědně, bez jakýchkoliv stížností ze strany vedení,“ píše Iveta M. Situace se ale podle toho, co Iveta M. napsala, změnila s příchodem nových šéfů. „Na oddělení začal fungovat systém nadržování vyvoleným pracovníkům a na druhou stranu šikana a psychický nátlak na zaměstnance, kteří zrovna nebyli ‚kamarádíčci‘ zmíněných vedoucích pracovnic,“ píše Iveta M.
„Často mi bylo naznačeno, že jestli nejsem na své pozici spokojená, mohu ihned ukončit pracovní poměr, že na ni mají jiné zájemce (zřejmě další vyvolení). Situaci jsem špatně snášela a tak jsem se skutečně rozhodla k datu 28. 2. 2015 pracovní poměr ukončit,“ psala Iveta M.
Ostatní zaměstnanci se podle Ivety M. nicméně báli, a proto podávali podání na svou nadřízenou pouze anonymně.
Odpověď dostala Iveta M. z odboru interního auditu a kontroly České správy sociálního zabezpečení koncem října 2016. „Nelze souhlasit s Vaším tvrzením, že by Vám byla přidělována práce jakkoliv podřadná či neodborná. Veškeré služební úkoly plně odpovídaly Vašemu služebnímu zařazení i pracovní náplni,“ stojí v odpovědi úřadu zaslané Ivetě M. „Provedeným šetřením se nepodařilo prokázat nerovné zacházení s podřízenými hraničící se šikanou,“ stojí dále v odpovědi. Informace Ivety M. související s údajnou šikanou a terorem týkajícím se dalších zaměstnanců se podle úřadu nepodařilo ověřit, a jsou tedy „spekulacemi“. „S ohledem na výše uvedené byla Vaše stížnost vyhodnocena jako nedůvodná,“ uzavírá text dokument.
Iveta M. nicméně případ hnala dále a na postup ČSSZ si postěžovala jak na ministerstvu, tak nakonec i u ombudsmanky Šabatové.
K ombudsmance se podle našich informací případ dostal v roce 2016. Pro ilustraci ombudsmance zaslala Iveta M. i několik dopisů kolegyň z úřadu. „Nepsala jsem žádné spekulace, ale fakta,“ píše v dopisu Šabatové Iveta M. Stěžuje si i na to, že si ČSSZ k vyjádření vyslechla pouze šéfovou, na kterou vlastní stížnost mířila. Loni v září si pak Iveta M. stěžovala na to, že se celá věc „táhne přes rok“.
V červnu 2018 pak Iveta M. obdržela z kanceláře veřejného ochránce práv odpověď. „Ačkoliv rozumím Vašemu rozladění z toho, že vše nedopadlo podle Vašich očekávání (potrestání Vaší bývalé představené) nesouhlasím s Vaším tvrzením, že výsledek jde do ztracena. Šetření Vaší stížnosti totiž vedlo ke zcela konkrétnímu výsledku. Zastupující ústřední ředitel ČSSZ uložil řediteli PSSZ, aby přijal opatření k zamezení možnosti výskytu nežádoucího chování na pracovišti,“ píše Ivetě M. kancelář ombudsmanky.
Iveta M. nicméně není jedinou zaměstnankyní úřadu, která se odhodlala k tomu stížnost na neuspokojivé podmínky na pracovišti dát státním orgánům takříkajíc na jméno. Druhou ženou je Marie N. a další Pavla J. Tyto ženy stížnost dokonce odeslaly až k rukám současného ředitele ČSSZ Františka Boháčka. I ony si stěžovaly na své nadřízené. „Pro schopnost mít svůj vlastní názor jsme nyní ze strany vedení šikanovány, a to osočováním, ironizováním, obviňováním, a hlavně neustálým zastrašováním a psychickým nátlakem. Používáním rafinovaných intrik, které navenek vypadají banálně a neškodně,“ píší v dopise řediteli s datací 3. 6. 2014 obě ženy.
Iveta M. ve státní správě již nepracuje a živí se brigádami. Osoba, na kterou byly stížnosti kvůli šikaně, zůstává ve své vedoucí pozici na úřadu dále. Podle Ivety M., se kterou ParlamentníListy.cz hovořily, nicméně problémy trvají a z místního oddělení ČSSZ odešlo za poslední roky mnoho lidí. „Nabírají lidi z ulice, kteří to neumí a kteří na pracovišti kvůli nastaveným podmínkám a vztahům, které tam panují, stejně asi dlouho nevydrží,“ sdělila Iveta M. ParlamentnímListům.cz. Případ tak zdá se vyzněl do ztracena.
Psali jsme:
autor: jok
