„Můžete litovat, že mrtvých uprchlíků v kamionu nebylo víc, můžete volat po zplynování všech muslimů, můžete se zalykat masokostní moučkou ze všech imigrantů, co jich po Evropě je, můžete mávat šibenicemi přes celý Václavák – ve světě jednoduchých nálepek jste ve své nenávisti, xenofobii a rasismu jen ‚opačný extrém jedné debaty‘ – přičemž na druhé straně jsou, podle těch ‚rozumných, kteří vědí, že pravda je jako obvykle někde uprostřed‘, stejně extremističtí a stejně zavrženíhodní sluníčkáři,“ píše Simkanič na svém webu.
Publicista s nadsázkou pokračuje tím, že náckové si na rozdíl od sluníčkářů zaslouží větší pochopení, protože jsou vedeni přirozeným strachem, pro který bychom přece měli mít pochopení. „Sice se projevuje trochu za hranou toho, co bylo až dosud přijatelné ve slušné společnosti, ale je chyba sluníčkářů, že s těmito agresivními tvory nedokážou promluvit tak, aby i duše broukologa mohla dojít osvícení,“ míní Simkanič.
„Naštěstí spor mezi nácky a sluníčkáři umí rozsoudit ti rozumní, co jsou mezi, které všechny ty spory o lidskost jen otravují a zaplevelují jim tajmlajnu,“ vysvětluje publicista s tím, že rozumný člověk, který je sevřen těmito „extrémy“ to musí mít dneska skutečně těžké. „Když si rozumný člověk svět rozdělí jen na dvě extrémní části, těžko se mu vybírá, na kterou se má přiklonit. Za nácka být tak úplně nechce (‚nejsem xenofob, jen tu nechci nic cizího!‘), ale aktivní projevy soucitu sluníčkářů jsou mu taky proti srsti, to by pak člověk musel řešit takové věci jako svědomí, hodnoty a tak a proč si kazit život. Navíc není tak naivní, aby neviděl, že ‚přijmout všecky‘, jak to chtějí sluníčkáři, zkrátka nejde,“ charakterizuje Simkanič člověka stojícího mezi nácky a sluníčkáři.
Takový přístup je však dle publicisty cestou do pekel, neboť jen umožní společenskou přijatelnost těch, kteří si tu svou dokážou agresivněji urvat. „Dějiny nikdy nebudou vyčítat sluníčkářům, že něco nebyli schopni náckům vysvětlit. Spíš se budou ptát, co dělala většina těch chytráků, kteří při tom jen alibisticky mlčeli a bez odporu přihlíželi, jak uprostřed radosti nad dalšími mrtvými nešťastníky získávají primitivní řešení navrch,“ uzavírá Simkanič.
autor: luš