Spisovatel Simon Mawer má za to, že lidé ve střední Evropě by se měli mít na pozoru. Historie se sice nikdy dokonale neopakuje, ale kdyby byl Mawer Slovák, prý by se znepokojením hleděl na to, co předvádějí Rusové na přání prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině.
„Kdybych byl Slovák, tak by mě hodně znepokojovalo, co se děje v sousední Ukrajině, a kdybych byl Ukrajinec, moje znepokojení by bylo o to větší. Všimněte si způsobu, jakým Putinova vláda omlouvá události, které se dějí ve východní Ukrajině, jmenovitě anexi Krymu. Vidím tam výraznou podobnost s tím, jak Hitler ve 30. letech zdůvodňoval připojení Sudet k Říši. Říkal, že musí ochránit německy mluvící obyvatele v Sudetech, stejně jako Putin tvrdí, že chce zajistit bezpečí Rusům na východě Ukrajiny. Ruská národní identita je fascinující, ale k jejímu zachování přece nejsou zapotřebí zbraně,“ uvedl spisovatel.
- Celý rozhovor zde.
Pár slov přidal i k roku 1968. Podle svých vlastních slov v té době pochyboval o západní demokracii a jako britský student se zájmem sledoval, co se děje v Československu.
„Alexander Dubček se stal pro Západ hrdinou a vývoj v Československu se v televizi objevoval každý den. Rusové byli přesvědčení, že československé pražské jaro je řízené západními mocnostmi, které chtějí narušit mocenskou rovnováhu v Evropě, ale tak to vůbec nebylo. Na pražském jaru bylo fascinující právě to, že se do něj Západ politicky nevměšoval. Stálo jen na Čechoslovácích, kteří už byli otrávení z utiskujícího sovětského režimu. Pak ale nastala ta otřesná invaze, kterou jsme i v Británii díky tajnému vysílání pozorovali v živém přenosu. Viděli jsme všechny ty nešťastné lidi, kteří lezli na tanky a mávali československými vlajkami. Je velká škoda, že dodnes nevíme, jak by politický systém v Československu vypadal, kdyby Sověti nezasáhli,“ posteskl si spisovatel.
Mawer je přesto přesvědčen, že socialismus má v Evropě své místo, neboť je třeba najít rovnováhu mezi svobodou jednotlivce a solidaritou se svými spoluobčany. Spisovatel by si prý o tom rád popovídal s prvním českým prezidentem Václavem Havlem.
„Václav Havel a další chartisté už se na něj ale pochopitelně dívali zpětně z jiné perspektivy a srpen ’68 a následnou normalizaci brali jako důkaz, že socialismus není schopný se reformovat, a musíme ho tedy zavrhnout. Možná měl Havel pravdu a mrzí mě, že jsme se nikdy nepotkali, abychom o tom mohli debatovat. Jsem Havlův velký obdivovatel a chápu, že pro něj coby dramatika, který píše o osudech jednotlivců, nešla individuální svoboda s myšlenkami socialismu dohromady. Najít správný balanc mezi kolektivní solidaritou a svobodou jednotlivce je koneckonců to, o co v demokracii jde,“ pokračoval britský spisovatel.
A zatímco na Havla hledí Mawer se zalíbením, na pravicových politicích nenechává nit suchou. Jejich nápady mu přijdou nebezpečné. Platí to prý jak u britských pravicových politiků, tak u dalšího českého prezidenta, Václava Klause.
„Rozhodně si nemyslím, že Havel byl pravičák. Politiků jako Klaus máme v Británii spoustu a jejich názory mi přijdou závadné a velmi nebezpečné. Měli bychom si uvědomit, že systémy, které v zemích Evropské unie panují, jsou všechny do značné míry socialistické. Kdyby se na nás dívali Evropané, kteří žili před 100 lety, připadala by jim naše zřízení těžce levicová – všechny naše sociální jistoty, bezplatná zdravotní péče a podobně. My přitom na rozdíl od daleko pravicovějších Spojených států bereme tohle všechno za samozřejmost,“ uvedl host.
Stranou jeho pozornosti nezůstal ani rok 1938. Vyjádřil pochopení pro pachuť, kterou v našich ústech tehdy zanechala zrada Západu. Kdyby Velká Británie či Francie Československo podpořily a kdyby se Češi Hitlerovi bránili, mohla být naše historie dnes také úplně jiná. Ale byli jsme zrazeni a museli jsme se s tím nějak vyrovnat.
Britové si tehdy řekli, že se budou starat jen o svůj píseček, a nechali Československo na holičkách. Dnes během jednání o Brexitu podle spisovatele vidíme něco podobného.
„Británie se snaží tvářit jako světová mocnost, která se dívá do světa, a ne jenom do Evropy. Její političtí představitelé ale vůbec nepřipouštějí, že by země mohla být světová i jako součást Evropy. Přitom by stačilo, aby se podívali na Německo, které tvoří jádro Evropské unie a současně je z hlediska celkového exportu druhým největším vývozcem zboží na světě. Británie ovšem říká: ‚Ne. Abychom byli skutečně globální, musíme opustit Evropu.‘ To ale není nic než slogan, který nemá žádnou logiku. Stejně jako ve 30. letech si Britové myslí, že je lepší sedět si za svým pobřežím a dělat si věci po svém, protože nemají rádi cizince. Určitě víte, co někdejší britský premiér Neville Chamberlain říkal o Československu: ‚Malá vzdálená země, o níž skoro nic nevíme.‘ Dneska bohužel nemáme žádného Winstona Churchilla, který čeká, aby mohl Chamberlaina vystřídat. Samozřejmě že Churchill byl imperialista, ale zároveň to byl velmi otevřený, proevropský muž, který věřil v myšlenku Organizace spojených národů. Jsem si jistý, že on by Československo v roce 1938 na holičkách nenechal,“ vyjádřil svůj názor Mawer.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: mp
