Inozemcev poukázal na to, že v první pracovní dny roku 2016 se pozornost Rusů soustředila na kurz dolaru a cenu nafty. „Ráno 12. ledna byl dolar již za 77 rublů a barel ropy Brent za 31 dolarů. Přijímat taková čísla, která by ještě nedávno mnohým připadala neskutečná, s klidem, je stále těžší,“ povzdechl si.
Upozornil, že Putin vstoupil do Kremlu na Nový rok přesně před 16 lety. „... právě hlavě ruského státu nejvíce ze všech vděčíme za to, že můžeme se zatajeným dechem sledovat pohyb cen ropy, a jmenovitě jeho politika vedla k tomu, že kromě energetických surovin nemá Rusko už nic jiného v kapse,“ píše Inozemcev.
Celý text je ZDE
Putinovi se dařilo
Podle něj se Vladimíru Putinovi jako hlavě státu dařilo. „Usmálo se na něj štěstí s konjunkturou, která vedla ke zvýšení cen ropy z $28,5/barel v roce 2000 na průměrnou cenu $102/barel v letech 2010-2014 (podle údajů BP Statistical Review of World Energy 2015). Rusové se pod jeho vládou předvedli jako ti, kteří chtějí jen vydělávat, konzumovat a ‚zvedání z kolenou‘ si pořádně užít,“ píše.
Poukázal na to, že za takových podmínek bylo možné Rusko změnit, když ne na další Čínu, tak přinejmenším na nový Emirát, bylo možné položit základy ekonomického oživení na několik desetiletí dopředu.
Každá země, která zažívá boom, staví silnice a dálnice. Ovšem s výjimkou Ruska
Inozemcev upozorňuje například na nedostatečný rozvoj infrastruktury. „Je pravidlem, že v zemi, která zažívá boom (a je jedno, čím je způsoben, může to být i náhlý příliv petrodolarů), je prvním jeho projevem výstavba silnic, vysokorychlostních železnic, mostů a estakád, rozvoj energetických sítí. Podívejte se třeba na Čínu,“ píše s tím, že tak je tomu všude, ovšem s výjimkou Ruska. „Za 16 let nebyl zprovozněn jediný kilometr moderních železničních tratí uzpůsobených pro vysokorychlostní provoz. Silnice se v letech 2014-2015 stavěly v délce asi 1,2 tisíce km, což je čtyřikrát méně než v roce 2000. Dálnice mezi Moskvou a Petrohradem se stále ještě buduje už od konce 90. let. Podle údajů Gazpromu míra plynofikace ruských sídel vzrostla o 0,1 % na 65,4 %. Tímto tempem bude úkol plné plynofikace Ruska dosažen na začátku 22. století,“ píše Inozemcev ironicky.
Kde jsou ty plánované rafinerie?
Poukázal i na to, že za 16 let se kapacita všech ruských námořních přístavů zvýšila dvakrát méně než kapacita překládky přístavu v Šanghaji. „Přeprava nákladů po Severní mořské cestě byla v roce 2014 nižší, než v roce 1999 (130 tisíc tun ku 460 tisícům tun),“ podotýká.
Ptá se také, kde jsou všechny ty plánované rafinérie, například ta, kterou Rosněfť chtěla vybudovat v Přímoří? „Kde jsou moderní strojírenské podniky, výroba lékařské techniky, produkce léků, počítačů nebo mobilních telefonů? Ve většině jmenovaných oblastí země závisí na dovozu ze 70-100 %. Jestli se našim ‚partnerům‘ zachce přivést Rusko k totálnímu hospodářskému kolapsu, postačí jim zakázat vývoz těchto dodávek do Ruska,“ píše opět ironicky Inozemcev.
Závěrem uvádí, že Rusko řídí člověk, který toho hodně říká, ale není ochoten udělat prakticky nic konkrétního, a který se už více než 10 let spoléhá jen na pozitivní trendy, přicházející z vnějšku. „Je to velmocenská impotence. Vláda je schopná utratit mnoho miliard, ale není schopná si stanovit žádné ambiciózní cíle, ani vybrat schopné kádry na jejich řešení, není schopná ani stimulovat podnikání,“ vyčítá Inozemcev.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
