Romancov říká, že teprve s určitým odstupem budeme schopni vyhodnotit, zda Evropa byla ve stínu Putina, nebo si Putin uvědomil, že Rusko, tedy on, je ve stínu Evropy. Tím, že Putin přešel od agresivity verbální k agresivitě fyzické, se nám prý zcela logicky zdá, že „vrhá stín“, ale za pár let dle politologa možná bude zřetelně viditelné, že se jednalo o zoufalý pokus zamaskovat vlastní hospodářské i politické neúspěchy.
Šok, znechucení a strach, který Rusko vyvolalo svou expanzivní zahraniční politikou nicméně dle Romancova přinesl dvojí pozitivní užitek. Evropská unie prý jednak dostala příležitost uvědomit si, že mezi ní a Ruskem je mnohem hlubší mentální propast, než se zdálo, a jednak prý Evropa dostala impulz, aby se tváří v tvář vnějšímu ohrožení semkla. Politicko-ekonomické sankce, kterými EU reagovala na ruskou agresi, dle politologa jasně ukazují, že máme své hodnoty a bráníme je. „Nejsme slabí, jsme silní! Samozřejmě jen potud, pokud vytrváme, ale zatím se zdá, že tomu tak je,“ říká Romancov.
Případ pro odborníka na mentální stabilitu
Karel Hvížďala následně zavedl řeč i na vybrané české politiky (Zemana, Klause, Mládka a Vyvadila), kteří dle něj ostentativně straní Rusku. „Někdy mi připadá, že to snad nemohou ani dělat zadarmo,“ povzdechl si. Romancov si to vysvětluje tím, že řada českých politiků má v Rusku ekonomické zájmy nebo jsou propojeni s obchodními skupinami, které tam podnikají. U obou prezidentů však jako zásadní motiv jejich příklonu k Rusku vnímá jejich frustraci pramenící z poznání, že nikde na Západě nemají šanci byť se jen přiblížit k tomu, jak byl vnímám a přijímán Václav Havel. Když jim došlo, že to nejde, tak se přirozeně vydali na druhou stranu, tedy do Ruska. „Myslím, že to byl vlastně instinkt, neboť oba vyrůstali v době, kdy se svět dělil na sféru Moskvy a Washingtonu,“ soudí politolog.
Právníka a zakladatele spolku Přátelé Ruska v ČR Jiřího Vyvadila si Romancov netroufl hodnotit. „Chování a motivace ‚velitele‘ Vyvadila, ve světle nesmyslných, nelogických a stylisticky i gramaticky chybných výplodů, které svého času s takovou intenzitou vypouštěl do světa prostřednictvím svého blogu, jsou otázkou pro nějakého odborníka na mentální stabilitu, ne pro mě,“ lakonicky konstatoval Romancov.
Gauner či lejno navlečené do hedvábných punčoch
Slovům Vladimira Putina, že NATO může napadnout jen chorý člověk, politolog věří. Není si ale vůbec jist, zda tím chorým člověkem není právě ruský prezident. „Pokud ano, tak musíme doufat, že ti, co stojí v jeho blízkosti, by si toho všimli dříve, než by bylo pozdě,“ uvedl Romancov, podle něhož Putin Evropskou unii velmi špatně odhadl, což je prý dobře. „A také to ukazuje, že to není žádný geniální šachista, jen obyčejný gauner, bohužel stojící v čele jaderné mocnosti,“ naplno prohlásil Romancov.
Na námitku Hvížďaly, že politolog ve spojitosti s ruským prezidentem použil silné slovo, čímž opustil univerzitní korektnost, Romancov opáčil, že Napoleon svého ministra zahraničních věcí, vévodu Talleyranda, popsal jako „lejno navlečené do hedvábných punčoch“, čímž prý vystihl jak jeho morální kvality, tak i původ a způsob jeho chování. „Putin se vylíhl z prostředí pouličních gangů Leningradu a rostl v prostředí sovětské KGB. Používání násilí, dodržování nepsaných pravidel hry a porušování těch oficiálních, respekt vůči síle, to vše mu je – zdá se – vlastní. Tím je, mimochodem, velmi podoben Stalinovi. Chceme-li mu být schopni čelit, nesmíme si o něm cokoli nalhávat a musíme ho začít posuzovat takového, jaký je,“ vyzývá Romancov.
„Putinův režim z Ruska vyhnal, respektive umožnil odchod milionům lidí, z nichž řada odešla do zámoří, ale podstatná část zůstala v Evropě. Pokud se jednou v Rusku změní poměry a pokud se tito Rusové nebo jejich děti začnou do Ruska vracet, může být zahájen proces postupné transformace Ruska ze státu, který v Evropě leží, na stát, který Evropou bude,“ uvedl také mimo jiné Romancov.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
