„Ruský prezident Vladimir Putin chce prostřednictvím tlaku na Ukrajinu zabránit této zemi stát se plnohodnotnou součástí Evropy, tedy být členem NATO a Evropské unie. Putinovy cíle však nesměrují pouze na ovlivňování budoucnosti svého souseda, kde je přítomná rusky mluvící menšina. V jeho plánech na změnu světového pořádku stanovného po skončení studené války figuruje i jihovýchodní Evropa,“ píše v úvodu své analýzy Wilson.
„Putin minulý týden navštívil Bělehrad u příležitosti 70. výročí osvobození města sovětskou armádou. Ale ruský prezident se soustředí zejména na budoucnost. Rusku se předně podařilo získat pod svoji kontrolu energetickou infrastrukturu Srbska. Dále byla otevřena základna pro nouzové záchranné operace na letišti ve městě Niš. Název tohoto projektu zní pozitivně, ale spadá do vlivu ruského ministerstva pro mimořádné situace, což zahrnuje polovojenskou a zpravodajskou mise Kremlu,“ upozorňuje.
„Během uplynulého roku Evropská unie ocenila pozitivní kroky, které Bělehrad učinil v otázkách spojených s Kosovem, a urychlila proces začlenění Srbska do svých struktur. V reakci na to se snaží v regionu diplomaticky působit také Moskva, která připomíná historické vazby se Srbskem a snaží se změnit plány země týkající se její budoucnosti v EU i NATO. Od počátku krize na Ukrajině proto Moskva zintenzivnila své diplomatické snahy, které vyvrcholily právě návštěvou Putina,“ připomíná Wilson.
Rusko si podle něho počíná velmi aktivně i v jiné části tohoto regionu. „Koncem září, v době konání summitu NATO ve Walesu, ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov důrazně varoval západní lídry, že pokud právě nyní přijmou zásadnější rozhodnutí ohledně rozšíření své působonosti na Balkán, bude to Rusko vnímat jako akt provokace,“ píše Wilson.
Konkrétně v Černé Hoře probíhá mohutná kampaň proti NATO, kterou organizují domácí uskupení financovaná Moskvou a ruskou pravoslavnou církví. Z té se vůbec stal velmi účinný podpůrný nástroj Kremlu, což je úloha, kterou v první řadě plní státem vlastněný televizní kanál Russia Today. Moskva se snaží podkopávat státní kampaň, jejímž cílem je přesvědčit obyvatele této země o prospěšnosti vstupu do NATO. Moskva přitom používá korupci jako hlavní politickou zbraň a rovněž podporuje zdejší opozici ovládanou Srbskem. Moskva stále věří, že kandidaturu Černé Hory může zhatit,“ tvrdí Wilson.
„Premiér Černé Hory Milo Djukanovič však zatím zůstává neoblomný a rázně odmítá návrhy Moskvy na vybudování ruské námořní základny v přístavním městě Bar. Rovněž se Djukanovič snaží zamezit akcím bývalých ruských zpravodajských důstojníků nasazených podél jadranského pobřeží země. Názory Černé Hory týkající se krize na Ukrajině jsou identické s postojem NATO a EU. Země se aktivně zapojila i do sankčních opatření, což vnímá Rusko jako nepřátelský akt. Jeden z ruských poslanců dokonce navrhoval, aby v rámci odvety Rusko namířilo na Černou Horu své rakety,“ zmiňuje Wilson.
„V Bosně a Hercegovině Rusko zase podporuje separatistické snahy etnických srbských skupin rozdělit národ a vytvořit státní útvar Republika Srpska, což je neslučitelné pro partnerství země s NATO i EU. Výsledkem toho všeho je stagnující země, kde mohou kdykoli vzklíčit zasetá semena nestability a násilí. Rusko si vědomě zahrává s ohněm, protože dobře tuší, že následný požár je dostatečně odstrašujícím prostředkem proti snahám NATO a EU o rozšíření vlivu v tomto regionu. Stejně tak Moskva pomáhá prostřednictvím srbských separatistů rozdmýchávat napětí i v Kosovu,“ obviňuje viceprezident think thanku Atlantické rady Rusko.
„Období studené války skončilo na Balkáně velmi nešťastně. Krvavá a dlouhotrvající bratrovražedná válka rozdělila Jugoslávii na několik států. Po velkých ztrátách na životech, ale i v ekonomické oblasti, se do větší části regionu postupně vrátila stabilita a klid. Jako první tak mohlo do NATO a EU vstoupit Slovinsko, poté se v roce 2009 staly součástí NATO i Chorvatsko a Albánie. Prvně jmenovaná země se loni stala rovněž členem Evropské unie. V současné době jsou napůl cesty do EU i Srbsko, Černá Hora a Albánie. Černá Hora stojí na prahu členství do NATO a Madekonii v tom samém kroku brání pouze spory s Řeckem týkající se názvu této země,“ vypočítává plány balkánských zemí Wilson.
„Putin je však podle všeho rozhodnut tyto plány zhatit. Moskva tedy vede horečnatou kampaň, aby se náhodou její sousedé nevychýlily ze své dráhy. Rusko vstupuje do jihovýchodní Evropy a využívá zde své náboženské a kulturní vazby, aby blokovala snahu balkánských států o přidružení do evropských a transatlantických institucí. Putin rozšířil svoji „krajanskou“ doktrínu vedle práva na ochranu rusky mluvícího obyvatelstva i na další Slovany. Podle této logiky Rusko vystupuje jako ochránce tradičních ortodoxních hodnot a nabízí alternativu k liberálně demokratického ideologii evropského střihu,“ pokračuje Wilson.
V rámci strategie, která by Putina odradila od jeho další agrese, by měla být v rámci společného úsilí transatlantických struktur konsolidována situace na Balkáně. To v praxi znamená, že bychom měli bezodkladně přijmout Černou Horu do NATO, přehodnotit vztah k Bosně po tamějších volbách a podpořit snahu Srbska o přijetí do Evropské unie. V neposlední řadě bychom také měli vyřešit problémy Makedonie s Řeckem. Pokud tak neučiníme, riskujeme, že ztratíme vedle části východní Evropy na Ukrajině i celou jihovýchodní Evropu,“ varuje v závěru svého textu Wilson.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
