Který z jmenovaných šéfů vlád je nejlepší?Anketa
Co ovšem Putin podle něho neprohrává, je bitva o Rusko. Douthat zmiňuje právě naděje mezi politiky, které sice nejsou oficiálně vyjadřované (kromě Bidenova polského faux pas), ale formují postup vlád, že v Kremlu dojde ke změně režimu a že prohraná válka Putina odstraní a nastoupí někdo „rozumnější“. Ovšem, jak Douthat podotýká, i po sankcích a zaseklé vojenské operaci to vypadá, že Putin má podporu ruské veřejnosti a že ruský národ se cítí přesně tak, jak situaci popisuje, totiž nespravedlivě obklíčen a obležen.
Analytik přirovnává zvýšenou podporu Putina k té, které se dostalo Georgi W. Bushovi po atentátech z jedenáctého září. Douthat podotýká, že Putinův nejbližší okruh nikdy nevypadal, jako že se proti prezidentovi postaví, protože tito lidé mají v drtivé většině stejné pozadí a geopolitické smýšlení jako Putin a budou spíše bojovat do posledního dechu, než aby se proti Putinovi obrátili. Ale podle novinářky Faridy Rustamové se Putinovi podařilo přesvědčit i širší ruské elity, že jejich osud a sny jsou spjaty s Ruskem a budou je muset realizovat tam.
Douthat si samozřejmě uvědomuje, že v Rusku je disent potlačován, tudíž je nutné takové informace brát s rezervou. Ale podotýká, že takové chování by nemělo být překvapením. Některé prohrané války skutečně vedly k pádu režimu, například v Agentině po válce o Falklandy, ale sankce a ekonomická válka spíše sílu režimu podpoří. „Krátkodobě dodají nepřítele, na kterého je možné těžkosti svést místo vlastních špiček. A dlouhodobě podle vědecké literatury způsobují, že státy jsou více represivní a méně náchylné k demokratizaci,“ říká analytik.
Argumentuje seznamem zemí, na které jsou sankce Spojených států uvaleny dlouhodobě. „Od Kuby po Severní Koreu, Írán či Venezuelu – nehledě na Irák před rokem 2003 – vzor je předvídatelný: Lidé trpí, režim trvá,“ popsal fungování sankcí a dodal, že to by měl být předpoklad formující politiku i u Ruska. Podotýká, že i když sjednocení za Putinem pomine a ekonomické těžkosti porostou, „síly, které to povzbudí, nebudou liberální“. A změna režimu bude dle něho probíhat spíše ve stylu Hugo Chávéz – Nicolás Maduro než jako revoluce z roku 1989.
Co z toho plyne? Jednak to, že co Ukrajina získá zpět se rozhodne na bojišti, ne zhůry seslanou změnou ruské vlády. Douthat upozorňuje, že to neznamená, že by USA měly situaci eskalovat a „tančit na hraně jaderného konfliktu“. Ale že pokračující podpora Ukrajiny je nejdůležitější a sankce jsou až druhotné.
A za druhé, až konflikt skončí nějakou formou mírového uspořádání, i třeba zmrazeným konfliktem, tak bude tlak na to, aby sankce, a tím i válka pokračovaly do nekonečna. Douthat tento krok nerozporuje, ale je podle něho potřeba znát pravé důvody. Totiž že Rusko i bez otevřené války zůstane po generace nepřítelem míru v Evropě a také amerických zájmů. „Politika, která vede k redukci ruského bohatsví a síly je tak ospravedlnitelnou formou sebeobrany, jak pro východní hranici Evropy, tak pro širší Pax Americana,“ vysvětluje Douthat.
Naopak je podle něho potřeba odmítnout argument, že sankce nějakým způsobem pomohou Rusům od Putina nebo že se to snad Rusům vyplatí, až přijde hypotetická revoluce. „Ne, pokud chceme vést s Ruskem ekonomickou válku po celou generaci, měli bychom se na ten propočet dívat střízlivě. V naději, že tím oslabíme nebezpečnou mocnost, zajistíme, že putinismus bude vládnout po desetiletí a že Rusko bude náš nepřítel na život a na smrt pro celou předvídatelnou budoucnost,“ říká Ross Douthat.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: kas
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.