V souvislosti s cestou prezidenta Miloše Zemana do Moskvy na oslavy 70. výročí konce druhé světové války se vyrojily dohady o tom, nakolik je potřeba či žádoucí, aby Češi při příležitosti tohoto výročí osvobození projevovali Rusku ještě i dnes vděčnost. Totiž třeba podle komentátora Českého rozhlasu Adama Drdy může být termín „osvobození“ dnešní generací chápán dosti omezeně. Má se totiž všeobecně zato, že kdo je osvobozen, pak získává úplnou svobodu, takže osvoboditel je ten, kdo ji druhému přináší, a nenárokuje si přitom, že bude o osvobozeném dál rozhodovat. To ale podle Drdy v případě tehdejšího Československa neplatilo.

„Největší část čs. území osvobodila Rudá armáda, o tom rovněž není sporu: vyhnala německé jednotky, utrpěla největší ztráty, lidé vítali ‚rudoarmějce‘ spontánně a nadšeně. Zpochybňovat statečnost a odhodlání vojáků z Východu by byla hloupost, koneckonců to snad nikdo soudný ani nedělá. Současně je ale pravda, že si část Rudé armády počínala na území Československa jako v kolonii, v níž neplatí právo, nýbrž libovůle dobyvatelů (rabování, krádeže, znásilňování). Dělo se to v nemalém rozsahu, nesrovnatelném s ojedinělými incidenty v americkém ‚sektoru‘,“ nastínil k tomu nedávno ve svém komentáři Drda s tím, že v našem případě, tedy v případě Československa, platí, že Rudá armáda přinesla do naší země osvobození, ale svobodu nikoli. Navíc přitom „divoký odsun“, tedy vyhánění Němců, mohlo Československo uskutečňovat jen díky přítomnosti sovětské armády a vůbec všeobecně kvůli sovětské podpoře.

Lze ale s myšlenkami Adama Drdy vůbec souhlasit? A jak by měly vlastně oslavy konce války vypadat? Třeba i s ohledem na pětadvacet let, které uplynuly od roku 1989. A může se dnes statečnost padlých vojáků z Východu v nějakém smyslu vůbec zpochybňovat? A jaký je v souvislosti s tím vším nynější vztah Čechů k Rusku jako k osvoboditelské zemi, když jsme tady po několik let pociťovali přítomnost Rusů, což bylo pro mnoho Čechoslováků citlivé zvláště po roce 1968. Je z toho důvodu nutné, anebo spíše ještě žádoucí, aby si Češi vůbec připomínali výročí konce druhé světové války? A jak lze posuzovat chování rudých „osvoboditelů“ na našem území? Na to vše se ParlamentníListy.cz otázaly písničkáře a skladatele Jaroslava Hutky a hudebníka a moderátora Michala Prokopa.