Fotogalerie: - Protest před ruským konzulátem v Brně
Která hlava státu nejvíce poškodila naši zemi?Anketa
„Terorista, nebo špion?" pronesl na mou adresu řečnickou otázku obtloustlý policejní důstojník na policejní stanici na železničním nádraží v Syzrani. V obrovském Rusku jde o město, které na tamní poměry leží relativně blízko u hranice s Ukrajinou. Pak následoval šestihodinový výslech.
Dlouhá cesta vlakem
Po bezproblémovém přejezdu hranice mezi Ruskem a Ukrajinou na železniční trati z Charkova do Penzy a hladkém putování do Jekatěrinburgu se kvůli projektu Po stopách československých legionářů na Ukrajině a v Rusku reportér ParlamentníchListů.cz ještě jednou vrátil na západ největší země světa. Cesta ve vlaku z Jekatěrinburgu do Syzraně trvala déle než čtyřiadvacet hodin. Ve vagónech se při takovém dlouhém cestování většina lidí seznámí, jeden druhému nabízí něco k zakousnutí a celé hodiny se povídá.
„Chtěl bych se kouknout na města, domy, mosty," řekl jsem okolosedícím s tím, že některé objekty hrály velkou dějinnou roli v dobách, kdy se tudy přepravovali českoslovenští legionáři. Zrána snad jediný opilec ve vagóně ještě dopíjel zbytky zvětralého piva a ptal se: „Tak ty chceš fotit Okťabrský most?" Tehdy jsem si uvědomil, jakou jsem udělal hloupost, že není radno o svých plánech tak otevřeně mluvit, a mlčel. „Pojeď se mnou, bydlím ve vesnici kousek od něj," nabídl. Odmítl jsem a mám za to, že on byl tím „uvědomělým občanem", který mě nahlásil patřičným úřadům.
Policejní výslech
Na nádraží jsem v úschovně nechal dvacetikilový baťoh a vyrazil do města. Po návratu už na mě u vchodu na nádraží čekalo šest policistů s tím, ať předložím doklady. Odvedli mě do blízké policejní stanice a tam vše začalo. Výše uvedenou řečnickou otázku břichatého důstojníka vystřídalo nekonečno dalších. „Odkud a kam jedeš? Proč cestuješ po Rusku? Kudy jsi přejel hranice s Ukrajinou?"
Pak přišla na scénu policistka, která začala vše ručně zapisovat. Když přišla řeč na most, sdělil jsem, že chci bývalý Alexandrijský most vidět, abych si udělal představu o tom, jak ho zde zhruba před sto lety legionáři mohli dobývat a bránit. V tu chvíli se do místnosti nahrnulo asi šest policistů s otázkami: „Pro koho tuhle špionáž provádíš". Začal jsem mlčet a když odešli, policistce vše dopověděl.
Výslech kontrarozvědky
Zanedlouho do kanceláře dorazili dva vyšetřovatelé FSB, jeden ukázal odznak s tím, že musí vše znovu zaprotokolovat. Most je strategický objekt a tak se při dnešní napjaté situaci na Ukrajině nemůžu divit, že mě takhle zpovídají, řekli. Nastal kolotoč stejných otázek, ofotili si mé zápisky, okopírovali fotografie, opsali kontakty, ale vždy se zdvořile zeptali, jestli mi to nevadí. S myšlenkou, že čím víc vyhovím, protože nemám co skrývat, tím rychleji se věc vyřeší, jsem jim všechno dovolil.
„Proč tě sem vaše rozvědka poslala?" otázal se jeden a pak se zazubil: „Vtip, ne." Vše proběhlo podle pravidel. Ptali se mě, jestli nechci překladatele, jestli nechci přinést vodu, jestli všemu rozumím. Nakonec mě odvedli k nádražní pokladně, abych si koupil jízdenku až do Samary. „Zapomeň na to, že sis chtěl most vyfotit," usmáli se. Zamyšlený nad tím, jak všelijak jinak se mohlo zadržení odehrávat, jsem ani nezaznamenal, že příměstský vlak Okťabrský most už přejel. Nicméně tehdy jsem se zařekl, že o této zkušenosti napíšu až poté, co opustím území Ruska.
Ohlášení krádeže
Do dalšího kontaktu s policií přišel reportér ParlamentníchListů.cz poté, když mu ve vlaku na trase z Čeljabinska do Jekatěrinburgu ukradli starý notebook. Brzo ráno šel krádež ohlásit na policejní stanici na nádreží v Jekatěrinburgu. Policisté si vše vyslechli, napsali hlášení s tím, že by byl zázrak, kdyby se notebook našel. Nicméně ještě zčerstva volali na další zastávku vlaku, aby tamní kolegové věc prošetřili. Při další návštěvě jen sdělili, že notebook je v nenávratnu, ale aby se vyšetřování mohlo ukončit, musím podepsat protokol, kde bude napsáno, že se notebook ztratil. Při představě dalších návštěv na policii, nekonečného papírování a velkého zdržení při putování jsem svolil.
„Jaké u vás máte platy? Já beru pětatřicet tisíc rublů (v korunách cca 20 000), mám dva kluky a nedávno jsme si na úvěr koupili malý byt," sdělil mi detektiv otevřeně. Chtěl si povídat o Praze, Karlových Varech, české policii, Evropské unii a tak dále. Komunikaci přerušila nahlášená vražda v jednom z okrsků Jekatěrinburgu. Rychle jsem opustil stanici s předsevzetím, že to je mé poslední posezení na policii. To předsevzetí se naštěstí naplnilo.
Všeobecně o ruské policii
Policisté, ještě nedávno se jmenovali milicionáři, mají v Rusku dost velký respekt. Toho jsem si například všiml při fotbalovém zápase Sibiru Novosibirsk versus Křídla Sovětů Samara. Byl jsem na novosibirském stadionu v sekci pro místní hooligans, kteří se chovali předpisově. Ke konci přišel jeden z ultras, byl mírně podroušený a chtěl ke kamarádům. Po krátké debatě byl vyveden, aniž by se ho kdokoliv zastal. V Rusku je totiž při veřejných akcích konzumace alkoholu zakázána. Policejní hlídky v ulicích, alespoň co viděl reportér ParlamentníchListů.cz, se chovají celkem přátelsky a většinou ochotně poradí cizinci s orientací ve městech. Nutno dodat, že jen v ruštině.
Zažitá situace se diametrálně liší od cesty reportéra ParlamentníchListů.cz po části Ruska před šesti lety. „Tehdy mě kvůli konzumaci alkoholu na veřejnosti, dal jsem si pivo k pirožkům v bufetu, ve městě Barnaul zadržovali tři hodiny a chtěli pět set rublů. Poté, co dostali odpověď, že mi ujede vlak, ale stejně jsem připraven několik nocí na stanici strávit a pak budu požadovat vysvětlení, mě pustili. Stejně tak na letišti v Novosibirsku, kdy si policista kvůli nedodržení přihlašovací povinnosti nepřímo řekl o úplatek. Nedostal nic a pustil mě tehdy deset minut před odletem. Bohužel některé právní předpisy, jako zákaz konzumace alkoholu, zákaz kouření na veřejných místech anebo přihlašovací povinnost pro turisty, mají tak široké pole výkladu, že působí jako bič na místní i cizince. Nikdo neví, co může a co ne," řekl. Při letošní cestě po Rusku reportér ParlamentníchListů.cz ale nezažil ani náznak korupce.
Reportážní cestu redaktora ParlamentníchListů.cz sponzorovaly firmy:
CZ CAR International, s. r. o., Česká východní, a. s., Kilián-Lipno, s. r. o. a Zdeněk Zbytek - hotel Kilián.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
