"Jako občan jsem politicky vyhraněný, ale jako generální ředitel NG jsem absolutně loajální ke státu a jeho kultuře. Sloužím kultuře a především uměleckému odkazu minulosti bez ohledu na cokoliv a nasazuji maximum energie a schopností, kterými disponuji. Jsem ochoten se postavit proti komukoliv, pokud nebude ochráněna kulturní paměť národa," (Milan Knížák)
Když jsem v poslední době sledovala dění kolem odvolání ředitele Národní galerie (NG) Milana Knížáka vyznívající málem, že národně i mezinárodně diskvalifikuje NG kdysi přikrýván obzvláštní přízní ministra kultury Pavla Dostála, dnes nespecifikovaných tajemných ochránců, okamžitě se mi vybavily články typu „Pryč s Knížákem", které se objevují téměř pravidelně před každými volbami. Jednou protestovalo několik desítek zmanipulovaných studentů, podruhé několik desítek Rómů zasvěceně usoudilo, že nemá na funkci ředitele NG odbornou způsobilost, protože si dovolil odmítnout zařadit jejich amatérské pokusy mezi díla světových mistrů. Čekala jsem, zda před volbami s tímtéž tématem nepřijdou letos třeba nespokojení zemědělci a budou se rozčilovat, že v NG nevystavil třeba nějakou krávu visící vzhůru nohama podobně jako se kdysi rozčiloval a byl velmi hrubý David Černý, protože mu v NG nechtěl Milan Knížák vystavit visící červená auta způsobem, kterým chtěl Černý vytěsnit další účastníky soutěže o Chalupeckého cenu.
Podcenila jsem ale aktéry těchto politických kauz. Jsme přece již v EU, a tak se naši občané budou manipulovat za pomoci věci neznalých občanů žijících v cizině. Naši občané totiž nevědí, jak česká muzea a galerie fungují, s jakými obrovskými finančními problémy se potýkají. Pak se jim ovšem lehce vštěpuje do hlav, že NG s nabubřelostí a vzdorem ignoruje mezinárodně úspěšné umělce a nenakupuje díla světových autorů, jako to dělají centra výtvarného dění Museum of Modern Art a Guggenheim v New Yorku, Tate v Londýně, Hamburger Bahnhof v Berlíně či Centre Pompidou v Paříži a že NG je v rozpacích při pokusech prosadit naše umění v zahraničí. Navíc na propagaci našich umělců v zahraničí jsou nemalými náklady zřizována ze státního rozpočtu v cizině tzv. Česká centra, na která se mohou občané obracet s dotazy, co pro propagaci našich umělců dělají za státní peníze ony. Ale západ nemá zájem o české umění, jen o určité solitéry a hlavně o díla zahraničních, tedy jejich umělců z našich sbírek.
Dále čtěte: Knížák: Nedám se jen tak, budu bojovat
Knížák převzal NG v žalostném stavu
Současní kritici Milana Knížáka sázejí na krátkou paměť občanů a především politiků, kteří již dávno za deset let uplynuvších od jeho nástupu do čela NG zapomněli, že v době jeho nástupu do funkce generálního ředitele NG byla tato instituce v zoufalém stavu. Zapomněli, že poslední řádný generální ředitel pan Zlatohlávek se o nic nestaral, jen rád cestoval. Zapomněli, že NG pod vedením Zlatohlávka odmítla dokonce dar 15 obrazů André Nemese ze Švédska. Zapomněli, že některé depozitáře byly v takovém stavu, že by bylo bývalo správné na ty, kteří za ně zodpovídali, podat trestní oznámení. Zapomněli, že se nikdo nestaral o práci se sbírkovými předměty, zvláště ve Sbírce moderního a současného umění, která měla cca 400 zrestaurovaných artefaktů, jež se stále točily po výstavách a zbytek spal nepovšimnut v depozitáři.
Milan Knížák převzal NG s nezaplacenými závazky ve výši několika desítek milionů korun. Před příchodem Knížáka zjistil NKÚ nedostatky ve výši 615,5 milionů Kč a NG musela zaplatit státu 68 milionů Kč, což se později podařilo srazit na necelých 18 milionů, které byly ve splátkovém kalendáři dopláceny až do r. 2005.
Existoval podepsaný splátkový kalendář na 150 milionů Kčs, tzv. návratnou státní dotací, za dostavbu Veletržního paláce. NG byla povinna tyto finance vrátit do státní pokladny. Existoval nedořešený soudní spor s dodavatelem na dostavbu Veletržního paláce (VP), který se domáhal nezaplacené faktury zhruba 14 milionů Kč. Nebyly dořešené výkupy zásadních věcí pro sbírky NG, které NG vydala v restitucíchvčetně získání finančních prostředků. Probíhala rekonstrukce Paláce Kinských, která se musela zastavit, protože generální dodavatel přestal platit subdodavatelům. Bylo nutné řešit přesun gotického umění z Jiřského kláštera do Anežského a přesun umění 19. století do VP. Byly uzavřeny smlouvy s architekty a existoval zcela nevhodný generel na rekonstrukci Anežského kláštera. Na tato rozhodnutí dodnes NG doplácí. (Vznikly nekvalifikovaným působením tehdejšího ředitele SSU NG Jiřího Fajta.) Chyběly kapacity depozitářů. Sbírka Moderního a současného umění nebyla schopna realizovat stálou expozici. Na její koncepci NG pracovala od 1.1.1997 a ještě v druhé polovině r. 1999 nevěděla vůbec, jak by expozice měla vypadat.
Po roce 1989 se v NG vyměnilo celé družstvo ředitelů. Nikdo z nich nebyl schopen cokoliv zásadního udělat a NG upadala čím dál tím víc. Tehdejší ministr kultury Pavel Dostál si moudře uvědomil, že na záchranu této národní instituce je potřeba člověk nejen zapálený pro umění, ale i schopný organizátor a člověk schopný sehnat peníze od sponzorů. Povznesl se nad politické rozdíly a v červnu 1999 postavil do čela NG Milana Knížáka a poskytl mu na to jednorázovou státní dotaci ve výši cca 102 mil. korun na výkupy děl z restituce Waldes a Morawetz, kde běžela překupní lhůta. Usilovným jednáním byl zrušen splátkový kalendář na 150 miliónů a změněna ona dotace na nevratnou. A Profesor Knížák ho nezklamal. Teprve za jeho vedení se NG podařilo stabilizovat. Stanovil cíle NG v koncepci zpracované v r. 2001-2002, která byla kontrolována a zpřesněna v r. 2008 a NG se podařilo důsledně ji naplňovat.
NG se stala díky Knížákovi důstojnou národní institucí
Do tří let od nástupu Knížáka do čela NG, v r. 2003, dosáhla NG již trvale kladný hospodářský výsledek. A od té doby se to nezměnilo. V r. 2004 se podařilo zlikvidovat i kumulovanou ztrátu hospodaření z předchozích let. Počet zaměstnanců byl redukován na polovinu, řada služeb provozována jako "outsourcing".
NG vydává nejvíce knih ze všech muzeí a galerií v republice a všechny vícejazyčně. Poslední 3 roky získaly knihy z NG nejvyšší ocenění, které knihy našeho typu mohou získat.
Podařilo se vydat řadu průvodců, která stále narůstá a kde se je zpřehledněn pohled na rozsáhlé sbírky NG, která pracuje také na soupisových katalozích. Vydává se bulletin, kde jsou prezentovány dílčí výzkumy a pořádají sympozia i diskuse. V poslední době především v oblasti restaurování. NG funguje jako metodické centrum pro instituce podobného typu v celé republice.
Velmi důležitá je lektorská činnost. V současné době lektoři vytvářejí pořady pro velké návštěvnické spektrum od dětí předškolního věku až po seniory, matky s dětmi, rodiny, skupiny, školy atp. Již po několik let počet pořádaných akcí je víc než 2000 ročně, průměr je více než 6 akcí denně včetně volných dní a svátků. NG je první institucí v republice, která zavedla kustodní službu dodavatelsky od 1.7.2004.
Co se týká výstavní činnosti: NG uspořádala za posledních 10 let cca 250 výstav, v nichž představila díla jak starého umění tak i moderny a současníků (např. E. Filla, České sklo, V. Hollar, Poklady světové fotografie, P. Picasso, Tance a slavnosti/renesance a baroka/, Mistři tušové malby /Čína/, Fenomén Baťa, Sláva barokní Čechie, A. Warhol, S. Libenský-Brychtová, Pokladnice umění z Kjóta, J.Koudelka, R. Trockel, P. Brandl, V. Preissig, A. Dürrer...)
Jedním slovem NG se stala díky profesoru Knížákovi důstojnou národní institucí, tak jak se to od takových institucí očekává. Na příjemné věci se lehko zvyká a nikdo z návštěvníků si již ani nevzpomene na to, že se to nestalo samo od sebe. Že za tím, aby byla uvedena do tohoto stavu, stála velmi nepříjemná a mravenčí práce jejího ředitele.
Dále čtěte: Život je divně zamíchanej, říká Knížák o svém odvolání
Pavel Dostál nepolitikařil s národním dědictvím
Nikdo už nevzpomene na to, že před příchodem Milana Knížáka chtěli sekční ředitelé NG rozparcelovat. Že byla rozbita do sbírek, které dublovaly či triplovaly některé obslužné funkce, její financování bylo zcela nečitelné, měla více než 20 kont, z kterých nekontrolovaně vybírala peníze řada lidí, vnitřní komunikace zcela chyběla. V současné době má NG pouze dvě konta. Jedno v českých korunách a druhé valutové. Někteří ředitelé sbírek, i když mohou být dobrými kunsthistorickými odborníky, jako vedoucí organizačního celku neobstáli. To platí především pro sbírku starého umění, kde došlo k největším chybám. Byly tu jasné důvody k reorganizaci, při které došlo k centralizaci všech obslužných mechanizmů. Nikdo si již při návštěvě unikátní Waldesovy sbírky neuvědomí, že ji náš stát nemusel vůbec získat nebýt Knížáka. Protože jsme se tehdy o její získání v naší revue zajímali, pamatuji, jak si pan Waldes velice stěžoval, že se s ním minulí ředitelé NG i ministři kultury odmítali setkávat. Teprve tehdejší ministr kultury Pavel Dostál a prof. Knížák s ním začali jednat. Národní galerie nakoupila restituované obrazy z Waldesovy sbírky a stala se díky tomu populární.
Samozřejmě, že za to je potřeba poděkovat Pavlu Dostálovi, který, přestože byl výrazným politickým protivníkem prof. Knížáka, se za tento projekt postavil. Šlo mu totiž o věc, nepolitikařil s národním dědictvím. Kéž by bylo víc našich politiků jeho velikosti a dokázali se povznést nad politikaření a zviditelňování se v zájmu věcí, které prosazují. Pavel Dostál věděl, že jednou on i Knížák odejdou, ale sbírky musejí být zachovány. Oproti svým předchůdcům byl schopen aktivně podpořit řešení problémů, jež zdědil, přestože mu je servíroval tak ostrý politický oponent jako Knížák. A věčně nespokojeným pánům politikům nezbývá než připomenout, že by jim slušelo rozhodně více pokory, než se plést do věcí, které mohou posoudit jedině odborníci a lidé zasvěcení detailně do situace. Pokory, kterou v sobě měl právě ministr Dostál.
I po smrti ministra Dostála získává Knížák dál pro NG dary dosahující obrovských finančních částek. Například sbírku Jiřího Valocha z Brna čítající 2500 uměleckých děl, většinou špičkové kvality. Sbírku děl Jana Zrzavého od Ivo Valenty ze Synotu, rovněž velmi rozsáhlou. Velkou sbírku plastik věnoval známý sběratel Rainer Kreissel s výlučnou podmínkou, že vše zařídí Knížák, neboť „si ho váží a věří jeho čestnému slovu". Mnoho akvizic od zahraničních tvůrců získal Milan Knížák jen díky tomu, že ho světová scéna zná a cení si jeho práce a postojů. Do trvalé expozice se tak dostala díla několika umělců, kteří v NG byli vždy, a to i v nové době, odmítáni.
NG je kulturním odkazem našich předků
Od začátků svého působení v NG je Milan Knížák terčem útoků těch, kteří využívali NG k vlastnímu zvýznamnění a obohacování a také těch, kteří při absenci pražské Kunsthalle chtěli, aby NG plnila úlohu experimentální výstavní haly a zabývala se především současným uměním, což je zcela mimo poslání instituce muzea umění. Tito kritici si neuvědomují, že NG je instituce s důležitými sbírkami a rozsáhlými možnostmi, a není to pouze Sbírka moderního a současného umění, ale že jde o kulturní odkaz našich předků. Co považuje M. Knížák za zvlášť nebezpečné, a co si řada jeho kritiků přeje, je snaha, aby se NG řídila módními trendy. Milan Knížák pokládá za svůj velký úspěch, že těmto útokům nepodléhá.
Současná situace se ukazuje jako velmi nebezpečná. Je vyvolána především politickými tlaky ze strany ČSSD. Dva čelní politici Jiří Paroubek a Vlastimil Jandák veřejně Milanu Knížákovi vyhrožují, že za jejich vlády bude odstraněn. Pikantní na tom je, že za jeho působení ani jeden z těchto politiků v NG osobně nebyl a bohužel, mimo Pavla Dostála, tam nebyl ani jeden ministr kultury.
Pod Knížákovým vedením se konečně pohled na poválečné umění znormálnil. Elitářské postoje, které se používaly jak za totality tak po tzv. Sametové revoluci, byly deformující. NG se maximálně oživila, nezůstala spícím postkomunistickým ústavem, jak je tomu u řady podobných institucí.
Ředitel NG musí kromě uměleckých kvalit zvládat organizační práci
A zde opět zdůrazňuji, že kromě nesporných odborných uměleckých kvalit má navíc Knížák jednu zásadní kvalifikaci pro ředitele NG a to, že ředitel každé tak velké instituce musí zvládnout především práci organizační, a zejména musí umět na provoz galerie sehnat peníze. Ono nejde totiž jen o provozování výstav, ale je nutné získat pro to prostory, paláce, sály a peníze na provoz těchto budov a akcí. A to Knížák dovede mírou neuvěřitelnou. Přestože se rozpočty NG stále krátí, peníze od sponzorů rostou. To mu nemůže upřít ani největší nepřítel:
Připomeňme jen vybudování důstojného sídla ředitelství NG, palác Kinských, v němž sídlila Sbírka kresby a grafiky NG a který byl ještě před deseti lety opravdu v žalostném stavu. NG se navíc podařilo zbavit se naprosto nevýhodného pronájmu prostoru Kafkova knihkupectví paní Železné, za který byla NG státní kontrolou pokutována. Tehdy paní Železná rozpoutala obrovskou akci s přesahem do zahraničí, ve které profesora Knížáka neváhala označit za rasistu jen proto, že přicházela o lukrativní prostory, na kterých soukromě vydělávala víc než milión korun ročně. V přízemí zůstalo knihkupectví a byly zřízeny Památníky Hermana a Franze Kafkových a nositelky Nobely ceny za literaturu Berty Suttnerové. Ve dvoře stylová kavárna. Celý prostor paláce je využíván jako výstavní, což do té doby nebylo. Bývalá vedení tam plánovala dokonce zcela nesmyslnou a neautentickou zámeckou expozici.
Není možné vynechat neuvěřitelný zisk dvou paláců (Schwarzenberského a Salmovského) na nejatraktivnějším místě Prahy, na Hradčanském náměstí, jako nová sídla sbírek. Spolu s Pražským hradem tvoří historický i umělecký střed země.
Nezůstalo však jenom u toho. Obrovské změny prodělal vypálený Veletržní palác, z něhož se stala jedna z nejvyšších výstavních galerií v Evropě. Umělci tam mohou vystavovat až 12 metrů vysoká plátna. Jeho fasáda je nová, z dálky viditelná a dává jasně najevo, že tam sídlí NG, což předtím nebylo, před palácem jsou instalovány velké plastiky. Ve Veletržním paláci bylo otevřeno 13 500 metrů čtverečních trvalých instalací a prostorů pro výstavy. Dějiny umění od konce 19. do 21. století jsou ve Veletržním paláci prezentovány podle jednotlivých osobností. Výstavy nejsou uměle děleny na styly a trendy, za nimiž osobnosti umělců zanikají. Dosavadní, někdy až přesofistikované, kunsthistorické konstrukce byly nečitelné často i pro odborně vzdělaného diváka a běžného návštěvníka zcela mátly. V původní expozici bylo zastoupeno celkem 188 autorů a prezentováno 567 uměleckých děl, zatímco v expozici z r. 2000 472 autorů a 1800 uměleckých děl, což je rozdíl téměř neuvěřitelný.
Dále čtěte: Riedlbauch: Obsazení komise považuji za vyvážené
Pronikání politiky do umění je tragické nejen pro NG
Samozřejmě že všechny instalace jsou poznamenány profesním zaměřením autorů expozic, jinak to ani není možné. Existuje proto velká část kunsthistorické obce, která nemůže přenést přes srdce, že nebyla přizvána ke spolupráci při koncipování těchto výstav. Rovněž se zlobí ti z řad umělců, kteří nejsou v instalacích současného umění zastoupeni. Až potud by to bylo ale normální dohadování mezi odborníky. Smutné ale je, že současná štvanice velmi připomíná dobu, kdy o osudech výtvarného umění rozhodovali svazáci a domovní důvěrníci. Tragické totiž je, že do oblasti umění začínají pronikat ideologické politické vlivy. Je nedůstojné, že zmanipulovaní laici typu Ladislava Smoljaka či Břetislava Rychlíka se snaží dělat z prof. Knížáka odborně nezpůsobilého naivku a volat proto po jeho odvolání. Mohou mít výhrady k jeho osobě, jeho projevům a politickým postojům, ale nemohou upřít, že byl sedm let rektorem AVU vyznamenaným medailí I. stupně ministra školství za své pedagogické působení na AVU. A že patří mezi nejuznávanější umělce českého původu na světové scéně.
Takže se ptám. Budeme opět před volbami volat "Pryč s Knížákem" nebo naopak "Bůh zaplať za takové Knížáky". Mocní nepřátelé se budou samozřejmě snažit neustále Knížáka odstřelit. Neuvědomují si, že on by se tím jen zklidnil a zbohatl, poněvadž na to, aby si vydělával peníze svým uměním, nemá jako ředitel NG čas a sílu.
Snad budou platit i po volbách slova ministra kultury Riedelbaucha, že bude moci profesor Knížák odejít, až uzavře rozpracované stavby a dílo, které pro NG po deset let dělá. Jinak by to ne pro něj, ale pro NG, byla velká ztráta.
Ivana Haslingerová, šéfredaktorka Revue Fragmenty
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Fragmenty.cz
