Strhávání pokut za záškoláctví či za jiný druh zanedbávání péče o povinnou školní docházku – to vnímá čerstvá držitelka titulu „Ředitelka roku“ jako extrémní nástroj, po němž by se mělo sáhnout jen zcela výjimečně. „Represi obecně nepovažuji za formu motivace, natož pak za vhodný motivační prostředek proti záškoláctví,“ říká doslova Marie Gottfriedová, která 16 let vede základní školu v Trmicích na Ústecku. V lokalitě, která v kraji patří mezi ty s větším podílem sociálně slabých a minority.
Souhlasíte, aby se pokuty za opakované přestupky odečítaly ze sociálních dávek?Anketa
Trmickou základku navštěvuje 320 žáků, zhruba třetinu tvoří děti romské. „Záškoláctví různého stupně intenzity řešíme u přibližně 10 dětí. Záškoláctví rozhodně není specifikem pouze romské populace,“ zdůrazňuje. A dále zpřesňuje: „Jsou jím nejvíce ohroženy děti ze sociálně slabých a nefunkčních rodin, čímž je myšleno špatné bydlení, nezaměstnaní rodiče, dluhová past, různé druhy závislostí, kriminalita a podobně.“ U většiny takto ohrožených dětí prý postačí intenzivní intervence na úrovni školy. S žádostí na OSPOD (neboli odbor sociálně právní ochrany dětí) se škola obrací průměrně ve třech případech za jeden školní rok.
A komu tím pomůžete…? Dětem ne
Ale k věci – potažmo k tomu, jak zkušená pedagožka a školská manažerka vnímá probíraný návrh sahat rodičům na dávky hmotné nouze, pokud mimo jiné nebudou dostatečně motivovat dítko k pravidelné školní docházce. Na celou tuto problematiku máme podle ní nahlížet optikou dětí, o které jde především.
„Položme si tedy otázku: Jak toto represivní opatření pomůže dětem? Nebude mít vlastně přesně opačný efekt, tedy že se tyto rodiny ocitnou v bludném kruhu své, již tak dost komplikované, existence ještě hlouběji?“ klade řečnickou otázku.
Než začneme hledat represivní řešení, musíme se podívat, co děláme v oblasti prevence: „Jak nyní podporujeme rodiny, které se ocitají z jakýchkoli důvodů v krizi. Jak probíhá detekce těchto rodin. Jak postupují školy v případě dětí ohrožených záškoláctvím. Jaká je spolupráce a podpora dalších subjektů – škola, nestátní neziskové organizace, OSPOD. Jak v této oblasti funguje meziresortní spolupráce?“ zahlcuje dotazy, které si řada politiků zjevně vůbec nepoložila. „Domnívám se, že v oblasti prevence a včasné a účinné podpory rodin, které to potřebují, máme dlouhodobě obrovské rezervy. Neděláme, co bychom dělat mohli. Nepracujeme systémově,“ je přesvědčena jednoznačná zastánkyně toho, abychom se bavili o funkčním systému preventivních postupů a opatření. „V tom vidím cestu a především – to je skutečná podpora dětí. Trestání rodičů za formu podpory dětí nepovažuji,“ opakuje.
Jak na to? Prosit o spolupráci, nestrašit
Na dotaz ParlamentníchListů.cz, zda tedy působit více na dítě než na rodiče, odpovídá: „Má smysl působit na rodiče i na dítě. Čím menší dítě je, tím více je závislé na svých rodičích a není v jeho silách docílit pozitivní změny.“
Vysvětluje, jaký mají ve škole již mnoho let zavedený systém školní intervence. Ten spočívá ve včasném detekování dětí ohrožených ze strany rodičů zanedbáváním péče a v následné intervenci. Základním pilířem této intervence je snaha o navázání funkčního vztahu mezi školou a rodiči.
„Naše škola z těchto důvodů nepostupuje ‚úředně‘, ale partnersky. Prosíme rodiče o spolupráci. Nevystupujeme jako ti, kteří je chtějí kritizovat a sankcionovat, ale jako ti, kteří stojí o kontakt s nimi, kteří potřebují jejich pomoc v zájmu dětí. Nevyhrožujeme, nezastrašujeme. Usilujeme o postupné budování vzájemné důvěry,“ vysvětluje. A že jedině tehdy, když se podaří navázat takový vztah mezi školou a rodiči, a jedině tehdy, když školu rodiče nevnímají jako nepřítele, je možné posunout se dál:
„Zjistit proč a za jakých okolností k záškoláctví dochází, co je jeho příčinou a co můžeme společně udělat pro to, aby se situace zlepšila.“
Docházka jako soutěž? Ani chřipka nevyhraje
V rámci školy například několik let školní docházku dětí podporovali i formou soutěže, a to jednotlivců i třídních kolektivů. Soutěž nesla název „Nepromarni ani den“. Na výherce v kategorii jednotlivců čekal na konci školního roku tablet, třídní kolektivy obdržely určitou finanční sumu na společnou třídní aktivitu – výlet, návštěvu Jump arény a podobně. „Stávalo se nám pak dokonce, že nám někteří rodiče s úsměvem říkali, že jejich dítě chce do školy jít i s chřipkou...“ překvapuje tím, jakého efektu se motivací docílilo.
Obratem ale dodává, že je to běh na dlouhou trať a vše stojí mnoho sil a energie. „Ale na základě bohatých zkušeností z naší školy mohu říci, že tento postup přináší ovoce a problém skutečně řeší,“ je přesvědčená. Školám by prý pomohla personální podpora pro tuto oblast práce s rodiči a dětmi. Například přítomnost školních asistentů, kteří by se věnovali kontaktu a spolupráci s rodinami dětí, by pro školy byla velmi cenná.
Záškoláctví a lichva, bydlení… a romská „alternativnost“
Mnozí odpůrci návrhu novely o něm mluví jako o asociálním a také protiromském. Podle Gottfriedové návrh novely zasáhne nejvíc právě ty rodiny, které jsou na tom vlivem různých okolností a nepříznivého životního kontextu už tak hodně špatně. „A v důsledku toho se budou ještě více prohlubovat obrovské nerovnosti v přístupu dětí ke vzdělávání v českém vzdělávacím systému. Problém vidím v tom, že podpora těchto rodin vyžaduje meziresortní spolupráci, spojení sil. Za záškoláctvím dítěte často stojí špatné a nevyhovující bydlení, rodiče bez práce, exekutoři, lichva... Takové problémy nemůže řešit škola ani OSPOD. Jde o hledání funkčního systémového řešení, v tom máme obrovské rezervy,“ varuje.
Během sněmovního jednání se objevily také názory, že nucení do docházky nabourává například u Romů alternativní přístup k systému školství, jsou-li děti nuceny k docházce násilím. Je důvodem záškoláctví „špatný" školský systém v ČR, nebo prostě to, že již od Marie Terezie prostě je docházka povinná?
„Řada mezinárodních šetření dlouhodobě ukazuje na to, že v rámci zemí OECD mají čeští žáci obecně nejmenší chuť chodit do školy. Jako důvod nejčastěji uvádějí fakt, že to, co se ve škole učí, jim k ničemu v životě nebude. Český vzdělávací systém zaostává, není schopen dostatečně flexibilně reagovat na rychle se měnící svět a na potřeby dětí a společnosti. Je to obrovská výzva a je třeba začít už konečně přemýšlet nad smyslem vzdělávání a nad tím, jak, co a proč naše děti ve školách učit tak, aby to pro ně bylo zajímavé, lákavé a inspirující. To dlužíme všem našim dětem – romské děti nevyjímaje,“ zaznívá od trmické ředitelky jako poslání.
Pro vzorné – jízdenka či tábor
Na stesky, že na vstřícnost a otevřenou náruč už mnozí politici z míst jako Most, Šluknov, Rotava nevěří, reaguje:
„Dlouhodobě nad záškoláctvím dětí v některých lokalitách naříkáme. Zároveň však nedokážeme opustit zajeté stereotypy jeho řešení, podívat se na problém jinak a přijít s něčím novým. Co kdybychom na to šli z druhého konce? Co kdyby například děti, které do školy vzorně chodí, byly nějakou vhodnou formou oceněny – třeba v podobě celoroční jízdenky MHD nebo prázdninovým táborem nebo jinak?“ nabízí inspirativní cestu, protože od represí si díky svým zkušenostem žádný velký a dlouhodobý posun k lepšímu neslibuje. Věří v sílu spolupráce – je jen třeba takový systém dobře vymyslet a uvést do chodu.
Pokud se ani jejími pohledy senátoři neinspirují a pokud represivní novelu zákona posvětí, pak se jí mimo jiné v tuto chvíli příčí také pomyšlení na to, že školy budou zatíženy další agendou bez jistoty, zda je nastavený postup správný a efektivní.
Co by vzkázala senátorům, až budou o návrhu rozhodovat?
„Nahlížejme na novelu zákona optikou dětí, o které jde především. Zabývejme se tvorbou funkčního systému prevence a podpory pro rodiny, které to potřebují. Posilujme meziresortní spolupráci. To je cesta, která má smysl.“
Marie Gottfriedová je letošní absolutní vítězka ankety Ředitel školy a vítězka v kategorii základních škol. Porota ocenila, že se jí během jejího působení podařilo vybudovat místo, kde vedle sebe – a dokonce i spolu – mohou svůj talent rozvíjet děti s různou mírou nadání bez ohledu na jejich sociální zázemí. A to aniž by to jedny od úspěchu vzdalovalo a druhým bralo šanci ho zažít… Své žáky vnímá Marie Gottfriedová jako „nádoby, z nichž každou chce naplnit po okraj“. Pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pořadatelská společnost Tutor ve školním roce 2020/2021 zorganizovala již třetí ročník ankety.
Jak vypadá typický pracovní den vítězné ředitelky? Sama jej popsala: „Můj pracovní den vypadá velmi často tak, že od rána do oběda jsem k dispozici lidem. Dveře mé kanceláře jsou otevřené, přicházejí za mnou kolegové i děti, řešíme společně různé věci, navštěvuji žáky ve třídách (např. v rámci třídnických hodin), sleduji, jak probíhá výuka, účastním se různých vzdělávacích projektů… Teprve později usedám k nutné ředitelské agendě, věnuji se administrativě a všem méně zábavným a kreativním ředitelským činnostem.
Jsem přesvědčena o tom, že více než manažer, ekonom a úředník musí být ředitel školy kolega a partner. Neměl by být člověkem, který tráví čas pouze ve své kanceláři a tu a tam, jako vzácný host, zavítá do nějaké třídy, zajde za některým z kolegů a navštíví nějakou událost. Měl by být člověkem, který je v pozitivním slova smyslu „namočený“ do veškerého dění ve škole. Je v intenzivním kontaktu s lidmi, pracuje s nimi, podílí se na všem, co se pod střechou jeho školy děje.“ (zdroj: Tutor, pořadatel ankety Ředitel roku)
„Čím jsem starší, tím víc se snažím naslouchat a porozumět, než mluvit.“
Psali jsme:
autor: Lucie Bartoš
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
