V Liberci si funkcionáři LRS za peníze, určené na služby související s integrací problematických Romů do společnosti, kupovali iPady nebo stolní fotbálky za necelých 42 tisíc korun. K tomu šlo i o vystavování falešných faktur za pronájem prostor.
Už v roce 2012 "prosáklo“, že sdružení má vrátit neoprávněně vyčerpanou část dotace ve výši 2,6 milionu korun. Chtěl to po něm kraj. Šlo o podivně využitou podporu na komunitní centra a terénní práci, v podstatě o tunelování evropské dotace. Sdružení v soutěžích na sociální prevenci uspělo s projekty celkem za zhruba 50 milionů korun.
Padesát tisíc plat pro nevzdělané? Hráli si na grófy
Kontrola Ministerstva práce a sociálních věcí tehdy odhalila řadu pochybení. Pozastavila se i nad neobvykle vysokými mzdami. Běžně se pracovníkům organizací působícím v tomto rezortu vyplácí kolem 15 tisíc korun měsíčně, v libereckém případě šlo o závratných 50 tisíc korun.
V jednom z rozhovorů pro ParlamenntíListy.cz se o tom shodou okolností zmínila i Jitka Gáborová, která redakci svěřovala svůj autentický příběh o hledání syna. Kdysi se prý na sdružení obrátila s prosbou o pomoc. "Marně, ti Romáci bez vzdělání se mi jen chlubili, že berou padesát tisíc měsíčně. Vůbec se nedivím, že zavřeli to sdružení a možná zavřou i je. Oni tam nebyli pro nás, Romy, ale jen pro svůj užitek. Hráli si na grófy (hrabě, šlechtic - pozn. red.),“ uvedla.
Přelévání peněz přes nájemní smlouvu
Chyběla i dokumentace o samotných klientech sociálních služeb. Nebylo například jasné, kolik dětí navštěvuje nízkoprahová centra v Hrádku nad Nisou nebo v Tanvaldu. Kraj například zjistil, že sdružení platilo za pronájem prostor pro komunitní centrum radnici v Tanvaldu 1000 korun za rok, kraji ale přeúčtovávalo nájem 24 000 korun.
Přemrštěné měly být i náklady na provoz či pronájem aut. Peníze navíc šly do kapsy členovi sdružení, který byl s půjčovnou aut personálně propojen, takže finance z dotace vyplácel v podstatě sám sobě.
K dotačnímu podvodu se tehdy vyjádřila mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Viktorie Plívová: "Šlo o účelové navyšování konečných cen přes personálně a ekonomicky propojené subdodavatele.“
Se samotným sdružením krajská samospráva ukončila smlouvu
K soudu, který přišel na řadu letos v únoru, za žalovanou stranu nikdo nedorazil, a to ani zastupující advokát. Soud tak rozhodl formou takzvaného kontumačního rozsudku, což je rozsudek takzvaně "pro zmeškání“, kdy se nedostaví žalovaná strana bez důvodné omluvy, tvrzení obsažená v žalobě se tak považují automaticky za nesporná a soud může rozhodnout podle nich. "Soud má za to, že byla prokázána škoda ve výši Ministerstvem práce a sociálních věcí neproplacené dotace i porušení povinnosti na straně Libereckého romského sdružení. Toto porušení mělo za následek, že nebyla dotace vyplacena, a žalobci tak vznikla škoda v uvedené výši,“ zní rozsudek soudkyně libereckého okresního soudu Petry Kořínkové.
Musí vrátit 2,6 milionu korun a zaplatit úroky
Uvedenou výší je právě částka 2,6 milionu, jak ParlamentnímListům.cz potvrdil také mluvčí Libereckého kraje Jiří Langer. K těmto promrhaným milionům, které by mělo sdružení vrátit Libereckému kraji, je nutné připočíst ještě úroky z prodlení ve výši 8,05 procenta a 133 tisíc korun za soudní poplatky. Proti rozsudku se ještě může sdružení odvolat.
Nabyde-li rozsudek právní moci a peníze nebudou vráceny, může kraj přistoupit k vymáhání například formou exekuce. Co by si ale po již nefunkční organizaci vzal, je otázkou. Pachatelé tak nakonec možná vyváznou bez trestu.
Manželský podnik se sociálně demokratickým šéfem. Má i zastánce
Bez zajímavosti není, že ředitelem sdružení byl Miroslav Kotlár, člen ČSSD, který za tuto stranu kandidoval v Liberci v komunálních volbách v roce 2010. Svou manželku Jitku na pozici účetní zaměstnal za superhrubou mzdu 99 000 korun. Ve hře byli údajně i další rodinní příslušníci "oranžového“ straníka.
Za sdružením stojí i hlasy těch, kteří se nedomnívají, že jeho vedení peníze zneužívalo. Například bývalá personální pracovnice Marie Štajnerová se mimo jiné dříve vyjádřila pro server Romea.cz, že podle ní sdružení s penězi nenakládalo nijak nepatřičně. Že se kupoval například iPad za více než 15 tisíc korun, není nic divného. "iPad vlastnil hlavní koordinátor, byl na takové pozici a měl takovou zodpovědnost, že to k jeho práci patřilo. Fotbálky a karaoke tam také měly smysl. Uvědomte si, že LRS provozovalo nízkoprahová centra. Aby se do těchto center děti stáhly a udržely se zde, muselo se jim nabídnout něco zajímavého. Všechno bylo pro klienty," řekla před časem pro romský zpravodajský portál.
K otázce celkového neprůhledného a pochybného hospodaření či neuvěřitelně vysokých platů uvedla: "Roli mohla hrát i neznalost. Sama jsem na střední škole pracovala jako účetní a vím, že leckdy bylo obtížné nějakou položku správně zařadit. Účetnictví je těžká věc, položek bylo mnoho a třeba se to jen špatně vykazovalo. Určitě se ale nic nenakoupilo nad rámec potřeb.“ Za ukončením spolupráce LRS s Libereckým krajem podle bývalé personalistky mohla stát také závist jiného romského sdružení. Příjemcem peněz byl Liberecký kraj, který měl na vedení projektu a kontrolu vyúčtování financí dohlížet, nikoli samo Liberecké romské sdružení, míní.
Liberecký kraj poté její výpověď označil nejen za neobjektivní, ale i za relevantní, protože nefigurovala na žádných mzdových dokumentech či podobně.
Že by Liberecký kraj také nebyl čistý?
Trochu s ní ovšem koreluje další dílčí kauza: Některé skutečnosti vyplavaly na povrch poté, co od kraje dostal výpověď projektový manažer projektů sociální prevence Miroslav Kroutil. Ten byl totiž do počátku přesvědčen, že vinu nese tehdejší vedení kraje, protože liberecké sdružení málo kontrolovalo. Byl ale údajně "umlčován“, až nakonec byl z pracovního poměru s Libereckým krajem "odejit“. Následně podal žalobu na neplatnost výpovědi a u soudu uspěl. Liberecký kraj byl tak nucen uhradit částku ve výši 1,3 milionu korun, která představuje náhradu platu včetně povinných odvodů ze strany zaměstnance a zaměstnavatele.
Kroutil inicioval, aby se věcí zabývalo i protikorupčení sdružení Oživení. To se mimochodem pozastavilo například nad tím, že podle kraje "pravomocný rozsudek soudu nemá žádnou relevanci, neboť dle postoje kraje je zcela v jeho intencích, zda se uvolí rozhodnutí soudu akceptovat“.
Projekt IP1 – Služby sociální prevence v Libereckém kraji trval od 1. 4. 2009 do 28. 2. 2013 a byl zaměřen na podporu sociálních služeb jako jsou například azylové domy, domy na půl cesty, nízkoprahová centra a podobně. Mezi 22 poskytovatelů projekt rozdělil zhruba 225 milionů korun, nejvíc jich směrovalo k Libereckému romskému sdružení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
_profil_top.jpg)
