V Liberci si funkcionáři LRS za peníze, určené na služby související s integrací problematických Romů do společnosti, kupovali iPady nebo stolní fotbálky za necelých 42 tisíc korun. K tomu šlo i o vystavování falešných faktur za pronájem prostor. 

Už v roce 2012 "prosáklo“, že sdružení má vrátit neoprávněně vyčerpanou část dotace ve výši 2,6 milionu korun. Chtěl to po něm kraj. Šlo o podivně využitou podporu na komunitní centra a terénní práci, v podstatě o tunelování evropské dotace. Sdružení v soutěžích na sociální prevenci uspělo s projekty celkem za zhruba 50 milionů korun.

Padesát tisíc plat pro nevzdělané? Hráli si na grófy

Kontrola Ministerstva práce a sociálních věcí tehdy odhalila řadu pochybení. Pozastavila se i nad neobvykle vysokými mzdami. Běžně se pracovníkům organizací působícím v tomto rezortu vyplácí kolem 15 tisíc korun měsíčně, v libereckém případě šlo o závratných 50 tisíc korun.

V jednom z rozhovorů pro ParlamenntíListy.cz se o tom shodou okolností zmínila i Jitka Gáborová, která redakci svěřovala svůj autentický příběh o hledání syna.  Kdysi se prý na sdružení obrátila s prosbou o pomoc. "Marně, ti Romáci bez vzdělání se mi jen chlubili, že berou padesát tisíc měsíčně. Vůbec se nedivím, že zavřeli to sdružení a možná zavřou i je. Oni tam nebyli pro nás, Romy, ale jen pro svůj užitek. Hráli si na grófy (hrabě, šlechtic - pozn. red.),“ uvedla.

Přelévání peněz přes nájemní smlouvu

Chyběla i dokumentace o samotných klientech sociálních služeb. Nebylo například jasné, kolik dětí navštěvuje nízkoprahová centra v Hrádku nad Nisou nebo v Tanvaldu. Kraj například zjistil, že sdružení platilo za pronájem prostor pro komunitní centrum radnici v Tanvaldu 1000 korun za rok, kraji ale přeúčtovávalo nájem 24 000 korun.