Úvodem svého rozhovoru vzpomíná Uhde na komunismus, o němž byl až do svých dvaceti let v roce 1956 přesvědčen, že je to velká myšlenka, která je přes všechny obtíže uskutečnitelná. V roce 1972 pak dle svých slov poznal, jaké to je, když se idea realizuje, na své vlastní kůži a definitivně prozřel. Pohovořil také o svém předsednictví v Radě České televize, což nikdy nebral jako politickou funkci.
„Byli jsme sice obviňováni, že tam děláme politiku, ale mohu říct, že jsem za celou tu dobu nezažil jediný pokus, kdy by se mě někdo z politiků snažil ovlivnit,“ podotkl. Když nyní vnímá stížnosti na Českou televizi, která údajně straní migrantům a je neobjektivní, de facto se jí zastává. „Česká televize si klade za cíl informovat nestranně, ačkoliv se jí to ne vždy daří, ale je to velká vymoženost. Spíš si ale myslím, že ČT je někdy až příliš opatrná. Pořád kouká, aby se někdo nenaštval. Jako předseda Rady ČT jsem dva a půl roku zažíval, že jakmile nějaký politik nebyl pochválen, okamžitě psal: pane předsedo, dohlédněte, aby se to neopakovalo. Divné je možná i to, že se televize uprostřed osudových dějů často věnuje věcem, které by přináležely spíše do regionálního zpravodajství. Já si pak vše musím doplňovat poslechem CNN nebo německých a rakouských televizí,“ poznamenal. Televize by se podle něj měla věnovat svému poslání, kdy musí informovat o bouřlivé, stresující době plné rozporů.
Původní text ZDE.
„Moje zkušenost je, že v ČT stále vládne strach, ale neumím to nijak dokázat. Už když jsem byl předsedou televizní rady, často za mnou přicházeli televizní zaměstnanci a vyprávěli mi různé otřesné historky, jak si počínají jejich nadřízení, jak dbají na protekci. Ale když jsem jim řekl, aby se mnou šli za generálním ředitelem, slyšel jsem jen: nenechám se vyhodit, mně je jedenapadesát,“ podotýká také Uhde k České televizi. Televizní revoluce se však neobává, hlavní otázkou dneška jsou podle něj například členství Česka v NATO, Evropské unii či ve světě Západu.
„Prezident Zeman řekl, že USA a EU nás utlačovaly, ale teď už jsme nezávislí, dostali jsme se z toho. Kam jsme se dostali? Nezávislí na Západu? Vždyť nezávislost na USA a na Západu znamená závislost na Rusku! Zkrátka Rudá armáda si sem tu cestu už vyšlapala,“ pozastavuje se Uhde. Podle něj čeští miliardáři musí mít plné zuby neustálých požadavků na zákonnost.
„Pan Babiš si několikrát posteskl, jak to v té Poslanecké sněmovně dlouho trvá. Nechci dělat žádné vulgární srovnání – Babiš není Hitler ani Mussolini –, ale takhle argumentovali Hitler i Mussolini. Jeden jako druhý říkali – podívejte, kolik ten parlament stojí, a není to k ničemu. Už třetí rok se dohadují na nějakém zákoně a nemohou se dohodnout. Já vám to udělám grátis za víkend. A opravdu to udělali,“ všímá si expolitik a obává se toho, že naši oligarchové se vybodnou na Evropskou unii a přejdou do Číny a Ruska, které jsou také světem kapitalismu.
„Jenže Čína a Rusko, to je kapitalismus naprosto bez zákonnosti. U nás zákonnost kulhá, ale stále je ideálem. Nikdo si z ní nemůže dělat srandu a říkat – zákon jsem já. Proto mě mrzí a zlobí, jak se ohledně naší příslušnosti k Evropské unii vyjadřuje ODS, s níž jsem vždycky spojoval své volební preference i svou politickou příslušnost. Neslyšel jsem od ODS vůči EU žádné zásadní stanovisko,“ posteskl si vzápětí.
Uhde se následně také vyjádřil k osobě exprezidenta Václava Klause. Zmínil především skutečnosti, kterým nerozumí. „Nejenom že žádá vystoupení z EU, podobně jako Úsvit, ale jede posílit volební boj extremistické, protievropské německé strany Alternativa pro Německo! Ve svém okolí přijímá antisemitu Adama B. Bartoše! Teď si říkám, doufám, že ten Klaus není utajený antisemita,“ podotkl Uhde.
Co se týče uprchlické krize, měli bychom dle Uhdeho přijmout spoluodpovědnost. „Češi se z uprchlické krize nemohou vyvléknout,“ myslí si. „Nepřichází sem islám, přicházejí sem jednotlivci, a my si umíme i vynutit, aby se přizpůsobili našim zákonům a svoje špatné zvyklosti nechali před hranicemi, nebo budou vyhoštěni,“ dodal s tím, že hlavně utíkají, protože jim jde o holý život. „A Česko se zavázalo poskytovat azyl,“ doplnil.
Závěrem se Uhde vyjádřil k osobě prezidenta Miloše Zemana. Dříve prý byl Zeman jiskřivý i dovedl pronést zpaměti dlouhý projev, který byl názorově přesně vyargumentovaný. „Právě proto, že mám v paměti tohoto Zemana, jsem z toho dnešního poněkud přepadlý,“ podotkl Uhde.
„Zeman vždycky tíhl k líbivým šprochům. A když žil na Vysočině, narostla v něm podle mě chorobná touha po revanši, ukázat, že to byla chyba, když odešel, že on je na nejvyšší úrovni a všechny je strčí do kapsy. Teď se to stalo skutkem a on to předvádí způsobem, který už neovládá. Jako herec, který ztratil sebevládu. Diváci se mu smějí a tleskají, protože on je náramně komický a snaží se to ještě vystupňovat. Jednou jeden herec, který už nevěděl, co má dělat, posmrkával a utřel si nos židlí místo kapesníkem. A od té doby se mezi divadelníky říká – utírá si nos židlí, aby rozesmál lidi. Zeman si utírá nos židlí, aby vyvolal aplaus. Je schopen si dělat legraci i z člověka, který se pokusil o sebevraždu. Je to naprosto nechutné, je to ale pořád to utírání nosu židlí,“ uzavřel dramatik s tím, že dnes nám tu chybí především strana, kterou by byl býval založil Václav Havel a jíž se dnes říká pražská kavárna.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
