Rusko se vykašlalo na lísání k Západu a začalo si dělat věci po svém. Sledovali jsme, co k tomu řekli jeho nejvlivnější experti

V pondělí 3. října na půdě Evropské univerzity v Petrohradu se svou analýzou měnících se rusko-evropských vztahů vystoupili profesor historie a hlavní vědecký pracovník Ruské akademie věd Aleksej Miller a hlavní redaktor magazínu „Rusko v globální politice“ Fjodor Lukjanov. Oba experti se ve své společné studii shodli na tom, že Rusko v současné době zaznamenává fundamentální změnu ve svém zahraničněpolitickém směřování, sami doporučují přestat řešit Ukrajinu a zaměřit se na východ.

Pokusy o „sňatek“ s Evropou

„Rusko vstoupilo do nové historické epochy, počínající druhou polovinou osmdesátých let, s mnohými nadějemi. Rozpad Sovětského svazu byl klíčovým momentem nejen v ruské historii, ale i v té světové. Bohužel už čtvrt století po vstupu do nové historické epochy se ukázalo, že mnohá očekávání jak Ruska, tak i ostatních mezinárodních aktérů, zůstanou nenaplněna.“

„Rusko se pokusilo stát ‚normální zemí‘, proniknout do ‚velké Evropy‘, marně. Přes veškerou snahu se nedokázalo vměstnat do toho formátu, do kterého se jej evropští partneři snažili napasovat. Na vině ovšem nebylo jen Rusko; selhal model kontinentálních vztahů modelovaný na počátku 90. let minulého století.

„Pravdou je, že Rusko se vznikem ‚nového světového řádu‘ po rozpadu Sovětského svazu nikdy plně nesouhlasilo, přesto ho zhruba do poloviny prvního desetiletí nového milénia bylo ochotné akceptovat. Byli to Evropané, kteří z přístupu Moskvy mylně usoudili, že Rusko s nově vytvořeným bezpečnostním systémem na kontinentu souhlasí.“

Selhání západních institucí

„Konečný zvrat přišel až v roce 2014, kdy v souvislosti s ukrajinskou krizí Moskva dospěla k závěru, že ‚geopolitickou lačnost‘ Západu může tlumit pouze se zbraní v ruce. Nicméně selhání post-studenoválečného bezpečnostního systému nelze dávat za vinu pouze pochybením ze strany Ruska. Problém byl se samotným jádrem nového systému, s evropskými a euroatlantickými institucemi.“

„Dnes vidíme, že ve státech, které stály za vznikem moderního liberálního systému, přímé demokratické volby hrají na ruku těm lidem či skupinám lidí, kteří se otevřeně stavějí proti statutu quo. Příkladem toho jsou popularita Donalda Trumpa v USA nebo referenda v Evropské unii.“

„Politické strany v západních, liberálních státech se v posledních desetiletích opíraly o podporu střední třídy, zbytek populace se naučili ignorovat a dali tak možnost různým ‚populistům‘, kteří apelují k pocitům nejistoty a obavám těch sociálních skupin, které se obávají toho, že se jejich životní úroveň bude nadále jen snižovat.“

„Následkem toho je nárůst protekcionismu, a to nejen v ekonomickém smyslu. Jedná se o obecnou potřebu pevnější ‚kontroly‘, která byla hlavní otázkou v britském referendu.“

„Jestliže ještě na pokraji nového milénia panovalo přesvědčení o tom, že v novém, globálním světě budou schopny přežít jen velké politické entity, zkušenost z posledních let tento pohled vyvrací. Evropské politické elity se pomalu odvrací od expanzionistických myšlenek a soustřeďují se mnohem více na vlastní problémy.“

„Po skončení studené války se Západ rozhodl učinit z dříve čistě západních organizací organizace globální, jako WTO, Bretton-woodské struktury a v určitý moment i NATO. Tyto struktury se ovšem nedokázaly vypořádat se spletitostmi světových výzev a rostoucí nespokojenost z dominancí západních institucí se projevila vznikem organizací typu BRICS nebo asijských bankovních systémů.“

„Obecná tendence posledních let vykazuje rozdrobování globálního ekonomického a politického prostoru a celkový ústup od myšlenky univerzalismu, která na světové scéně dominovala od ‚vítězství‘ západu ve studené válce.“

„Změny globálních rozměrů je možné sledovat i v oblasti ekonomiky; díky rapidnímu technologickému rozvoji klesá potřeba expanze na globální trhy, včetně využívání levné pracovní síly. Výroba se koncentruje v zemích s vysoce kvalifikovanou pracovní silou a silných technologickým zázemím. Prozatím se rozvinuté ekonomiky soustředí na výrobu složitější techniky, ale vše nasvědčuje tomu, že v důsledku nutnosti snižování nákladů se do těchto zemí přemístí výroba i levné, spotřební produkce, která byla doposud soustředěna v zemích s levnou pracovní silou. Tento proces bude urychlen robotizací výrobních linek.“

„Dopady tohoto trendu na světovou ekonomiku je třeba mít na paměti zejména tehdy, když slýcháme názory typu, že by se Rusko mělo pro své vlastní dobro zapojit do světového obchodního systému.“

„Další příkladem postupného rozkladu světového bezpečnostního systému je neochota jednotlivých států postupovat v rámci nadnárodních uskupení. Dostatečně ilustrativní je příklad Japonska a Jižní Koreje, které bez ohledu na vojensko-politické svazky s Washingtonem využívají jakékoli možnosti vybočit z protiruské linie Spojených států.“

„Neochota států vstupovat do dlouhodobých aliancí vyplývá ze současného, krajně nestabilního mezinárodního prostředí, ve kterém je pro státy jednodušší hájit své zájmy ad hoc způsobem, což členství v nadnárodních uskupeních neumožňuje.“

Západ mohl Rusko „dobít“

„Západ měl po konci studené války možnost volby v otázce vytvoření nového světového řádu. Na konci dvacátého století byly Spojené státy v naprosto dominantní pozici. Ve vztahu s Ruskem měl Západ možnost volby ze dvou již ověřených postupů: mohl se řídit buďto logikou Vídeňského kongresu, či logikou Postupimi.“

„Na Vídeňském kongresu se řešil osud Francie po napoleonských válkách, výsledkem bylo zapojení Francie do klubu pěti mocných států, které v té době vládly v Evropě, a její inkluze do evropského bezpečnostního systému první poloviny 19. století.“

„Logika Postupimi, kde se řešil osud poválečného Německa, naopak spočívala v přebudování německých klíčových institucí takovým způsobem, aby se Německo již nemohlo stát bezpečnostní hrozbou.“

„V konečném důsledku nebyl při řešení ruské otázky využit ani jeden z těchto postupů; Západ neprojevil dostatečný zájem o inkluzi Ruska do svých struktur a ani se příliš nesnažil o jeho vnitřní transformaci. Z druhé strany Rusko ovšem ani ‚nedorazil‘, spoléhaje na to, že po ztrátě Ukrajiny a dalších bývalých sovětských republik již nebude mít dostatek sil na ‚zmrtvýchvstání‘.“

„Nynější situace je tak velmi nebezpečná zejména kvůli tomu, že Rusko, které do určité míry znovu získalo svou mocenskou pozici, se vzhledem ke své zkušenosti obává toho, že pokud opět projeví slabost, Západ ho jednoduše ‚dobije‘.“

Změna zahraničněpolitické orientace

„Současná krize v rusko-evropských/amerických vztazích vedla k nové konfiguraci ruského zahraničněpolitického smýšlení. Klíčový přelom spočívá v tom, že značná část ruských elit a většina ruského národa přestala o budoucnosti Ruska uvažovat v kontextu západní orientace.“

„Sociologické průzkumy potvrzují, že Západ obecně, a konkrétně Evropa, přestala hrát klíčovou roli v ruských představách o budoucnosti. To neznamená, že tato historicky velmi pevně zakořeněná představa byla ihned nahrazena jinou, naopak, o novém směřování se teprve budou vést debaty. Ovšem ústup od eurocentrismu je evidentní.“

„Jeden z hlavních intelektuálních směrů 20. století v Rusku byl založen na představách o euroasijském impériu; toto politické směřování bude dozajista jedním z hlavních témat debat o nové zahraniční politice Ruska.“

„Současné euroasijské představy jsou dosti primitivní, spočívající na zastaralých imperiálních představách. Moderní Rusko potřebuje něco docela jiného. Je potřeba vytvořit novou zahraničněpolitickou koncepci založenou na zahraničním obchodě od Evropy až do jihovýchodní Asie s důrazem na spolupráci s Čínou a dalšími zeměmi v regionu. Taková strategie by mohla ekonomicky ‚vyléčit‘ Rusko a odvrátit jeho pozornost od zbytečného prodlužování napětí ve východní Evropě.“

„Krize na východě Ukrajiny byla způsobena emocionálním strádáním Ruska, které má potřebu Evropě a Americe pořád něco dokazovat. Eskalace konfliktu je naprosto zbytečná a jen Rusku zabraňuje řešit mnohem důležitější záležitosti, jako budování pragmatické východní politiky.“