USA si našly nového nepřítele. Pomůže prý k dalšímu nárůstu zbrojení

20.10.2014 19:03

Alexej Feněnko z Ruské akademie věd je přesvědčen, že Čínu i přes obrovský ekonomický potenciál nelze považovat za supervelmoc. Ve svém textu publikovaném na webu ruského think tanku Valdai Club rovněž tvrdí, že Čína i Rusko mají mnoho společných zájmů. Mimo jiné i proto, že Washington ohrožuje národní bezpečnost obou zemí.

USA si našly nového nepřítele. Pomůže prý k dalšímu nárůstu zbrojení
Foto: Miller Nagan
Popisek: Čína, ilustrační foto

„Chtěl bych uvést na pravou míru jeden mýtus, podle kterého se Čína stala další supervelmocí. Čína je sice podle HDP a absolutního výkonu druhou největší ekonomikou světa. Podle mnohem většího množství ekonomických měřítek však Čína za nejvyspělejšími ekonomikami zaostává. Hospodářský úspěch navíc nemusí vždy vést k vytvoření silné vojenské velmoci. Pokud tohoto cíle chcete dosáhnout, musíte k tomu přijmout celou řadu politických rozodnutí," tvrdí Feněnko.

„Jedním příkladem za všechny budiž Německo mezi dvěma světovými válkami. Přes jeho tehdejší slabý ekonomický potenicál se mu podařilo vybudovat v poměrně krátkém čase skutečně silnou armádu. Na rozdíl od očekávání amerických expertů v této oblasti Čína v posledních 25 letech nebyla zdaleka tak úspěšná," míní Feněnko.

„Úroveň čínské armády je podle Feněnka v porovnání s americkou či ruskou stále nižší. Čína se stále spoléhá především na vojenská zařízení ze zahraničí. Země nemá tak velký potenciál a vědeckou základnu jako Spojené státy a Rusko. Čína zaostává i v oblasti námořnictví a letectví, navigací a komunikačních systémů. Bez všech těchto položek je země odsouzena být z vojenského hlediska i nadále pouze regionální mocností. Čína sice znatelně zvýšila svůj rozpočet na armádu, ale to samo o sobě nestačí. Zkrátka a dobře, Čína nemá prostředky, které by jí umožnily v krátkodobém horizontu změnit stávající světové uspořádání ve svůj prospěch," je přesvědčen Feněnko.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

„Nicméně i omezený růst čínské armády budou regionální spojenci Spojených států v čele s Japonskem, Jižní Koreou, Filipínami, Austrálií a Novým Zélandem využívat jako argument pro své vlastní zvyšování vojenských výdajů a navázování užší vojenské spolupráce s USA. Pokud bude Čína i nadále zvyšovat výdaje do armády, staneme se brzy svědky dalších závodů ve zbrojení," upozorňuje Feněnko.

„Americký Kongres dostane dobrou záminku k tomu, aby mohl v rámci reakce na `čínskou hrozbu` rovněž začít navyšovat výdaje plynoucí do americké armády. Republikáni budou tvrdit, že před těmito údajnými hrozbami předem varovali a budou obviňovat Obamu, že opět vše zaspal a nyní je zapotřebí okamžitě jednat. Američané tak znovu oživí svoji koncepci z roku 1994, jejímž cílem bylo omezení vlivu Číny na světové dění," varuje Feněnko.

„Bílý dům `čínskou kartu` využívá s chutí a jak je to jen možné. Počínaje rokem 2010 USA znovu oživily projekt ANZUS, kdy posílily své styky se zeměmi v Indočíně. Zejména se to týká Vietnamu a Singapuru. Paralelně k tomu Spojené státy pomáhaly vyzbrojit Filipíny a s potěšením sledovaly budování japonské armády. Tři pilíře americké přítomnosti v tomto regionu byly posíleny. Japonsko a Jižní Korea na severu, Filipíny a Singapur ve střední části a ANZUS na jihu. Americká strategie se od podepsání mírové dohody s Japonskem v roce 1951 změnila jen velmi málo," poukazuje Feněnko.

„Čína dlouhodě sleduje tři hlavní cíle. Za prvé hodlá vyvážit vojenskou přítomnost USA v regionu, za druhé chce vrátit Tchajwan a za třetí plánuje vyřešit problémy s kontrolou nad Jihočínským mořem. Zde došlo k historickému vojenskému konflitku v dubnu 2012, kdy Spojené státy dodaly Filipínám námořní flotilu a vstoupily do konfliktu s čínským námořnictvem. Tehdy Čína zvažovala možnost otevřené války. Nakonec se však rozhodla touto cestou nejít. Byla si dobře vědoma, že by to značně ohrozilo její spolupráci se zeměmi sdruženými v paktu ASEAN," píše Feněnko.

Naopak Rusko v současné době Čínu podle Feněnka nepovažuje za své potenciální ohrožení. „Ruská převaha v oblasti jaderných zbraní a konvenčních ozbrojených sil je totiž skutečně značná. Rusko a Čína mají jen několik nevyřešených problémů. Část z nich týkající se společných hranic byla vyřešena dohodou z roku 2004. Některé další přetrvávají. Přesto si lze jen stěží představit, že by je Čína chtěla řešit vojenskou cestou. Čína i Rusko jsou stran naplnění svých záměrů týkajících se druhé strany realistické. Naopak mají obě země hlavní společný cíl, kterým je společná snaha omezit vliv Spojených států v této části světa. Rusko i Čína spatřují největší hrozbu své národní bezpečnosti právě v politice Washingtonu," uzavírá Feněnko.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: pro

Mgr. Jaroslav Bžoch byl položen dotaz

migrační pakt

Nepřijde vám divné, že se o migračním paktu hlasovalo těsně před volbami? A bude tedy ještě po volbách něco změnit nebo je to už hotová věc? Taky by mě zajímalo, nakolik se nás týká, protože Rakušan tvrdí, že tu máme uprchlíky z Ukrajiny, takže nebudeme muset přijímat další ani se nebudeme muset vyp...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pekarová slíbila šetřit. Ale poslanci prolétali miliony. Na „setkání s výbory“

16:57 Pekarová slíbila šetřit. Ale poslanci prolétali miliony. Na „setkání s výbory“

Japonsko a Singapur, Korea, Mexiko a Paraguay. To byly nejnákladnější cesty výborů Poslanecké sněmov…