Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach (ČSSD), poslankyně Radka Maxová (ANO), bývalý prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa, rozvedená maminka dvou dcer Alice Bordovská, které otec dlužil 125 tisíc korun, musela kvůli tomu vyhlásit dokonce osobní bankrot, maminka Ester Kaplánková, která je proti zálohovému výživnému od státu, a maminka Alena Beránková. To byli aktéři debaty ve čtvrtečním pořadu Máte slovo moderátorky Michaely Jílkové v České televizi o zvyšování alimentů a o tom, zda je správné, aby stát platil zálohové výživné za rodiče, kteří se nemají k plnění svých povinností s tím, že by to stát později vymáhal zpět.
Čeští rozvedení rodiče dluží už 13 miliard korun. Jen v loňském roce byly právě kvůli tomu za mříže poslány tisíce lidí. Podle Škromacha to jsou hrůzná čísla a stát musí jednat, aby působil v zájmu dítěte. Soudce na Praze 1 Jirsa oponoval, že i občanský zákoník říká, že každý člověk nese zodpovědnost za své jednání. „Tedy i za výběr partnera,“ upozornil Jirsa. Maminky Beránková a Bordovská podobný postoj označily za nesmyslný, neboť žádný člověk nemá na čele napsáno, jak se bude chovat. Ester Kaplánková se ale soudce zastala. „Výběr partnera je opravdu vaše věc.“
Škromach následně připustil, že se počítá s tím, že náklady státu na zálohové výživné se budou jen těžko vymáhat zpět. Jenže to podle jeho názoru není to nejdůležitější. „My jsme dneska v situaci, kdy řada dětí nemá ani na svačinu,“ udeřil senátor. Jirsa se přesto domnívá, že už současná úprava trestů pro případné neplatiče výživného je poměrně přísná. „A vždy tady zůstane procento lidí, kteří nezaplatí nikdy a nic,“ zaznělo z úst soudce.
Ať se činí Babiš
Host z publika se v tu chvíli zeptal: „Proč stát nepošle ty, kteří neplatí, povinně do práce, aby si to odpracovali?“ Maxová oponovala, že toto pojetí je příliš široké. Komplexně je třeba řešit to, aby se ze zálohového výživného nestala jen další dávka, kterou by nebylo možné zpětně vymoci na neplatičích. Do debaty ovšem znovu vstoupil Škromach, který ve studiu opustil své řečnické místo, postavil se přímo před Maxovou a prohlásil: „Ale vy jste se k zálohovému výživnému zavázali v koaliční smlouvě,“ řekl jasně. Maxová to uznala, ale pouze za jasně daných podmínek. „A vy tam máte ty podmínky sakra široké,“ vmetla mu do tváře. A Škromach se vrátil ke svému stolku.
Pokud jde o vymáhání státem zaplaceného výživného, mělo by se tím podle Škromacha zabývat Ministerstvo financí, z něhož slýcháváme, že zlepší výběr daní a jiných poplatků. Když o tom Škromach mluvil, znovu se od svého stolečku vydal k poslankyni Maxové a Jílková ho vracela na jeho místo. „Vy tady chodíte k paní poslankyni, jestli ono vás to k ní nepřitahuje,“ poznamenala Jílková. Ve studiu to vyvolalo smích.
S rozhodnutím soudu si můžu vytřít zadek
Debata se ovšem přiostřila, když se ozval otec – neplatič výživného. „Já jsem ho přestal platit, protože mi nedávali dceru. Nevidím dítě, nebudou peníze. Jestliže já mám verdikt soudu, který říká, že mám právo vidět dceru, nevidím ji, to znamená, že si s tím verdiktem soudu můžu tak akorát vytřít zadek a naše soudy to tolerují, tak nevidím důvod, proč bych měl respektovat jiné soudní verdikty,“ rozčiloval se.
Další kritický hlas z publika od jednoho z otců, předsedy Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě Aleše Hodiny, který upozorňoval, že v České republice bohužel nemáme jasná pravidla pro stanovování výživného. „Tady se výživné stanovuje podle toho, kolik si ten rodič třeba může vydělat, ale nepřihlíží se k tomu, kolik si opravdu vydělává nebo že může přijít o práci,“ zlobil se.
Jirsa dal však jasně najevo, že je proti stanovování tabulek výživného, protože by se pak ze soudců stali jen úředníci a prostor pro skutečnou práci by se jim zúžil. Zákonodárci navíc zužují legislativní prostor i tím, že se chystá důrazněji chránit dlužníky před exekutory. Po legislativních úvahách se počítá s tím, že bude trvat celé měsíce, než z dlužníka „vypadnou“ nějaké peníze.
Všichni blázni říkají, že jsou normální
Valentin Papazian z Unie otců se pak snažil debatu vrátit trochu na začátek. „Tady se argumentovalo zájmem dítěte, ale v zájmu dítěte především je, aby se stýkalo s oběma rodiči,“ připomněl. Jirsa uznal, že je to sice pravda, ale není možné přestat platit výživné „za trest“, jestliže druhý rodič dítě nepustí na návštěvu. Platí to ale i naopak. Jeden rodič neplatí, tak mu druhý rodič odpírá styk s dítětem. Oboje je špatně.
Papazian vidí určitý díl viny v péči o děti na straně soudců. Ne každý soudce má psychicky na to, aby rozhodoval o osudu dítěte, nejsou prý v tomto smyslu psychicky úplně v pořádku. V tu chvíli se ale ozval Jirsa: „Já se cítím být v celkem dobrém psychickém stavu,“ prohlásil. „To říkají všichni blázni,“ kontroval Papazian.
A to necháme dítě trpět? A proč máme platit z daní cizí dluhy?
Debata se posléze stočila zpět k zájmům dítěte. Škromach důrazně hlásal, že nesmíme nechat trpět děti za to, že mu některý rodič nevěnuje pozornost. To je nepřijatelné. Proti senátorovi se ale znovu postavila paní Kaplánková, která si kladla otázku, proč by měli zodpovědní daňoví poplatníci platit za nezodpovědné dlužníky ze svých peněz. To potom povede jen k tomu, že si tito zodpovědní nepořídí vlastní děti, protože jim na to nezbydou peníze.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloš Polák
