Moderátorka Karolína Koubová připomněla, že projekt vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, který má prostřednictvím komiksu a filmu českým dětem na druhých stupních základních škol přiblížit důvody, proč do Evropy přicházejí statisíce uprchlíků, označil prezident Miloš Zeman za idiotský a nebezpečný. Šabatová reagovala, že obsah celého projektu nezná. „Obecně je dobré, když děti jsou nějak vedeny k tomu, aby měly soucit s jinými lidmi,“ prohlásila. Když redaktorka ve zkratce popsala, v čem celý projekt spočívá, Šabatová uvedla, že druhou část nepovažuje za vhodnou. Druhá část vychází z toho, že v ČR dojde k atomové katastrofě a deset milionů Čechů hledá azyl ve fiktivní zemi Peacestán, která má odlišnou kulturu.
I u nás máme deficit v postihování násilí na ženách
Další otázka moderátorky směřovala k tomu, jaký má Šabatová názor na sexuální násilí, kterého se na ženách dopouštěly skupiny mladých mužů blízkovýchodního a severoafrického vzezření o silvestrovské noci v řadě německých měst, především pak v Kolíně nad Rýnem. Podle Šabatové je nutné pečlivě zmapovat příčiny těchto událostí a v rámci řízení jejich pachatele potrestat. „Lze-li vyvodit obecnější závěry, tak je aplikovat,“ podotkla ombudsmanka s tím, že násilí na ženách je třeba vnímat v tom kontextu, že i u nás v běžné populaci máme deficit v postihování násilí na ženách.
K tomu vysvětlila, že když přijde žena u nás s tím, že ji někdo osahával v tramvaji, což se prý často děje, „tak nevím, jak s ní bude policie zacházet“, poznamenala Šabatová.
Zmínila také případ, kdy bylo nahlášeno znásilnění, kde oběť byla pod vlivem alkoholu. A i když znásilnění bylo dokonané, policie se celou věcí odmítala zabývat.
Nejvíce jsou diskriminováni lidé starší 55 let
V pořadu přišla řeč i na to, že v České republice je nejrozšířenějším způsobem diskriminace věková. Šabatová k tomu podotkla, že třetina společnosti je starší 55 let. A i když o jiných typech diskriminace se u nás mluví již desítky let, o diskriminaci kvůli věku se moc nemluvilo.
Ombudsmanka si také myslí, že se osvědčil antidiskriminační zákon. „Je důležité, že je a že vzbuzuje debatu. Pokud se o věcech nemluví, tak se ani neví, že se dějí. Samotná existence zákona je důležitá,“ vysvětlila.
Z průzkumů také vyplývá, že oběti diskriminace ani často netuší, kde hledat pomoc. A přestože k diskriminaci často dochází, u soudu takové případy skončí málokdy. „Většinou proto, že lidé nevěří, že by to k něčemu bylo. Nevěří ve změnu. Nemají často dostatek důkazů, i když je podezření,“ řekla k tomu Šabatová. Vysvětlila též, že postiženým lidem celý případ rozeberou a řeknou jim pak cosi ve smyslu „kdybyste se ucházel o zadostiučinění u soudu, máte naději, že něčeho dosáhnete“. Jenže k soudu pak jde jen málokdo. Protože když prohraje, platí náklady protistrany.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
