Sázkový byznys je férový, jako když jdete do kina, přesvědčoval lidi prezidentský kandidát Horáček. Nejsme prý Zemanistán ani Bimboland

05.10.2016 20:34 | Zprávy

REPORTÁŽ Na Mendelově univerzitě v Brně v rámci cyklu Lidé z praxe se studenty debatoval Michal Horáček. Mluvilo se o jeho zkušenostech ze sázkového byznysu, Horáčkově pohledu na „autentický život“ za totality a dnes, ale i o případné kandidatuře na prezidenta. Michal Horáček začal připomínkou roku 1989, kdy podle něj občané paternalistického státu, který všechno věděl a choval se k nim jako k nesvéprávným dětem, najednou dospěli.

Sázkový byznys je férový, jako když jdete do kina, přesvědčoval lidi prezidentský kandidát Horáček. Nejsme prý Zemanistán ani Bimboland
Foto: Hans Štembera
Popisek: Textař Michal Horáček

„Mně tenkrát bylo třicet sedm let a připadal jsem si zoufale starý, říkal jsem si, že to mělo přijít dřív. Co já tady a teď na prahu stáří? A pak jsem viděl, jak se pětašedesátiletí lidé – aby si splnili svůj sen – začínají učit jazyky, začínají podnikat a mnozí z nich to podivuhodně zvládli. Viděl jsem, že je jen na nás, co se svými životy uděláme,“ řekl Michal Horáček a přirovnal situaci k sázkové hře, kdy je výsledek nejistý a jde o dobrodružný moment.

Jeho „bizarní kompetencí“ bylo, že rozuměl světu hry, kdy se jeden s druhým o něco sází, a prostředí sázek mělo už za totality podle Horáčka specifickou etiku, kde platilo i bez složitých smluv dané slovo. Principem přitom je kompetence účastníků hry, kteří sázkou dodávají vážnost názoru, který zastávají; a aby herní svět mohl existovat dál, dodržují čestně pravidla, protože chtějí hrát dál. „Byl pak pro mě určitý kulturní šok, když jsem se vrátil do tzv. normálního světa a na všechno se musely sepisovat smlouvy. Zjistil jsem, že smlouvy podepisují lidé, kteří je vlastně nechtějí dodržet. To v herním světě není,“ vysvětlil Michal Horáček.

Žít autentický život

Horáček také připomněl, že neměl rád komunistický režim zejména proto, že v šestnácti letech prožil situaci, kdy k nám vpadly tanky a vojáci jiných zemí, ale i proto, že v mládí neměl perspektivu „v zemi obehnané ostnatými dráty ne proto, aby někdo nemohl sem, ale abychom my nemohli ven“. Proto nechtěl mít s režimem nic společného a ještě v totalitě mu herní prostředí umožnilo žít autentický život, kdy se nemusel ponižovat víc, než bylo nezbytně nutné. „Pak přišel listopad 89  a zjistilo se, že tato moje kompetence je prima, že lze založit institucionalizovanou sázkovou firmu,“ řekl Michal Horáček a také obhajoval svůj pohled na sázkový byznys z etického hlediska. Sázky, na které se u nás utratí průměrně 148 korun za jednu, jsou podle něj stejným hazardem jako jít za stejné peníze do kina a pak zjistit, že film byl špatný. Popsal i vznik své firmy Fortuna a úskalí, s nimiž se na počátku v podnikání setkával, i důvody, proč byznys opustil.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: David Daniel

Práce

Dobrý den, máte pravdu, že život je víc než práce, ale bez práce se neobejdete a více co mi na tom přijde nejsmutnější? Že i když pracujete, často máte i dva úvazky, stejně s penězi, co za práci dostanete sotva vyjdete. A můj dotaz tak je, zda máte řešení?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Stejná krev, ať ruská či americká. Ale bez řečí o „agresorech“ se to v Rokycanech neobešlo

4:44 Stejná krev, ať ruská či americká. Ale bez řečí o „agresorech“ se to v Rokycanech neobešlo

Několik tisíc zájemců o vojenskou historii navštívilo Muzeum na demarkační linii v Rokycanech, kde t…