„Mně tenkrát bylo třicet sedm let a připadal jsem si zoufale starý, říkal jsem si, že to mělo přijít dřív. Co já tady a teď na prahu stáří? A pak jsem viděl, jak se pětašedesátiletí lidé – aby si splnili svůj sen – začínají učit jazyky, začínají podnikat a mnozí z nich to podivuhodně zvládli. Viděl jsem, že je jen na nás, co se svými životy uděláme,“ řekl Michal Horáček a přirovnal situaci k sázkové hře, kdy je výsledek nejistý a jde o dobrodružný moment.
Jeho „bizarní kompetencí“ bylo, že rozuměl světu hry, kdy se jeden s druhým o něco sází, a prostředí sázek mělo už za totality podle Horáčka specifickou etiku, kde platilo i bez složitých smluv dané slovo. Principem přitom je kompetence účastníků hry, kteří sázkou dodávají vážnost názoru, který zastávají; a aby herní svět mohl existovat dál, dodržují čestně pravidla, protože chtějí hrát dál. „Byl pak pro mě určitý kulturní šok, když jsem se vrátil do tzv. normálního světa a na všechno se musely sepisovat smlouvy. Zjistil jsem, že smlouvy podepisují lidé, kteří je vlastně nechtějí dodržet. To v herním světě není,“ vysvětlil Michal Horáček.
Žít autentický život
Horáček také připomněl, že neměl rád komunistický režim zejména proto, že v šestnácti letech prožil situaci, kdy k nám vpadly tanky a vojáci jiných zemí, ale i proto, že v mládí neměl perspektivu „v zemi obehnané ostnatými dráty ne proto, aby někdo nemohl sem, ale abychom my nemohli ven“. Proto nechtěl mít s režimem nic společného a ještě v totalitě mu herní prostředí umožnilo žít autentický život, kdy se nemusel ponižovat víc, než bylo nezbytně nutné. „Pak přišel listopad 89 a zjistilo se, že tato moje kompetence je prima, že lze založit institucionalizovanou sázkovou firmu,“ řekl Michal Horáček a také obhajoval svůj pohled na sázkový byznys z etického hlediska. Sázky, na které se u nás utratí průměrně 148 korun za jednu, jsou podle něj stejným hazardem jako jít za stejné peníze do kina a pak zjistit, že film byl špatný. Popsal i vznik své firmy Fortuna a úskalí, s nimiž se na počátku v podnikání setkával, i důvody, proč byznys opustil.
„Pak to ale bylo najednou hotové a začalo mne to spíše svazovat, nejdůležitější pro mě bylo žít autentický život. Přesvědčil jsem své partnery, aby společnost prodali. Věděl jsem, že z finančního hlediska to je největší chyba mého života, ale jestli chcete vést autentický život, připustíte, že peníze jsou nástroj, a ne cíl. A nástrojů už jsem měl dost,“ sdělil studentům Mendelovy univerzity v Brně Michal Horáček. Po odchodu z byznysu si pak splnil sen psát knihy, studovat a „žít autentický život“.
V diskusi odpovídal na otázku, co bylo klíčovou podmínkou jeho úspěchu. Úspěch je ale podle Horáčka relativní pojem a upozornil, že kromě racionality polovinu mozku tvoří „metaforická část“, jíž se dnes říká metaforická a které se dříve říkalo srdce. „Tu polovinu potřebujeme používat dřív než racionální. Základem všeho, co má být velké, je sen, beze snů nemůžete nic uskutečnit. A ten sen je třeba poctivě snít, nemusíte jej omezovat racionalitou. Nestyďte se za své sny, sněte co nejsvobodněji a teprve potom povolejte tu racionální polovinu mozku, ať vám poradí, jak ten sen realizovat,“ řekl Michal Horáček. Poté vysvětloval, proč přijal pozvání TV Nova do poroty soutěže superstar. Důvodem podle Horáčka byl hlavně zájem o talenty neznámých lidí a možnost se s nimi seznámit, poznat jejich příběhy a případně jim pomoci.
Nejsme přece Zemanistán
Debata se neobešla bez otázek na Horáčkovu případnou prezidentskou kandidaturu. I tady známý textař začal připomínkou dob změny režimu. „Na jaře 1989 jsme viděli, že je potřeba přispět k tomu, aby nastala fundamentální změna vůči tomu, že jsme okupovanou gubernií východní veleříše a že nechceme ostnaté dráty, že se nechceme oddělovat od jiných lidí, ale že se s nimi chceme setkávat. A také jsme snili o svobodných volbách. Sledovali jsme situaci a viděli jsme, že je výbušná a že může nastat bouřlivá situace a že dojde k násilí,“ uvedl Horáček a připomněl, že ve výsledku se na podzim 1989 sešli disidenti a premiér totalitní země, která tím přestala být vlastně totalitní. Když pak proběhly svobodné volby, bylo pro Horáčka vyhráno.
„Tehdy to pro mě, který chtěl žít autentický život, nebylo lákavé jít do politiky. Teď ale uplynulo dvacet sedm let a já cítím, že to, nad čím jsme tenkrát chtěli zvítězit, tedy to, abychom nebyli prostorem, kde se projevují východní imperiální zájmy, abychom byli liberální demokracií, aby zde byla úcta k jednotlivci a společný evropský promotor, být nemusí. Že se naše země může stát kamenem v hrázi, který když se vyjme, může znamenat její protržení,“ popsal metaforicky svůj pohled Michal Horáček a vylíčil pak, jak k úvahám o prezidentské kandidatuře došlo – v televizní debatě prostě na otázku po vlastní kandidatuře odpověděl, že je to možné. Ohlasy, které to vyvolalo, ho pak přiměly, aby záměr začal nabývat konkrétnější podobu.
Další dotaz mířil opět na možné prezidentské volby a na to, zda prezidentská funkce je jeho snem a jakou roli v tom hraje Horáčkův pohled na Miloše Zemana. „Sen to není, jde spíš o situaci, která tady nastala. Kandidatura proti někomu je ale hloupost, musí to být pro každého z vás zajímavé, musí jít o to, jaké má kandidát plány, jak to myslí, a to musí voliči posoudit. Vždy to ale musí být pro něco. Nejsme přece Zemanistán ani Bimboland, jsme Česká republika a nevím, proč bych se vůči někomu měl vymezovat. Vymezuji se vůči některým nebezpečím a jsem pro něco. Tak jsem to dělal celý život. Setkávám se s lidmi a bavím se o tom, co by chtěli a co bychom společně mohli udělat,“ řekl Michal Horáček a dodal, že se nyní snaží udělat solidní základy, na nichž by mohl něco stavět. Nejde mu ale o sliby lidem. Chce se spíš učit, a setkává se proto i s experty z nejrůznějších oblastí; cílem je pochopit souvislosti. „Nechci, aby prezidentská volba byla superstar, aby se lidi chytali za slovíčka a nešlo o zásadní věci. Musí jít o základní věci, musí být nastolena debata o faktech, fakta jsou posvátná. Nesmíme se zabývat tím, co fakta nejsou,“ shrnul svou představu o prezidentské kandidatuře Michal Horáček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
