Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa má za to, že síla justice stojí především na důvěře a ta se těžko získává a bohužel lehce ztrácí. Kterýkoli soudce by si toho měl být vědom.

„Cenou za udržení důvěry, nezávislosti a nestrannosti je tedy jistá osamělost soudce. Nejde však o izolaci, soudce je a musí být viditelnou součástí společnosti, může a měl by projevovat své názory i veřejně, mimo vlastní rozhodovací činnost. Ale sebeomezení je nutné. Kritériem je odpověď na otázku, zda takovým působením v mimopracovním čase (projevy, texty, chování, vystupování, schůzky...) přispěje k dobré pověsti soudnictví a zvýšení důvěry v něj, nebo naopak. Je-li to pro soudce nepřijatelné nebo nesnesitelné, musí se zamyslet, zda chce v takovém postavení být, nebo najít pro sebe pozici svobodnější,“ konstatoval předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Bureš nevidí na své schůzce s Pokorným vůbec nic špatného. Každý se přece stýká s bývalými spolužáky, známými a kamarády. Soudce nežije ve slonovinové věži odříznutý od celého světa. Pokud to novináři nechtějí pochopit, nehodlá jim to prý blíže vysvětlovat.