Politolog z Mendelovy univerzity Martin Hrabálek zahájil debatu tématem kvót, když reagoval na aktuální zprávy o nových plánech na přerozdělování uprchlíků. Konstatoval ale, že myšlenka přerozdělování žadatelů o azyl není nová a objevila se dříve než v loňském roce. „Našli bychom ji v celé řadě dokumentů již dříve, již před pěti lety v českém parlamentu řešili v rámci konceptu dokumentů dobudování společného evropského azylového systému právě námitky od České republiky k možnosti přerozdělování žadatelů o azyl. Už tehdy zde byly námitky ze strany ministerstva vnitra i parlamentu proti tomu, že by se nějak žadatelé o azyl redistribuovali. V centru té ideje jsou dublinská pravidla, která některé státy chápou jako nespravedlivá, nápor žadatelů jen v některých státech je větší, jinde – jako v České republice – menší,“ řekl v úvodu debaty Martin Hrabálek. Jistá nerovnoměrnost mezi jednotlivými státy podle něj byla dána historicky a v posledních třech letech zaznamenalo největší nárůst žadatelů o azyl Německo, Maďarsko a Rakousko.
Mohou kvóty a Schengen současně fungovat?
K problematice kvót Martin Hrabálek připomněl, že se proti nim postavily státy V4, to ale nestačilo na blokační menšinu. Později ale s tímto opatřením nesouhlasila ani Francie a Španělsko, nakonec se ale Německu tyto země podařilo přesvědčit. „Když se podíváme, jak je alokační mechanismus uplatňován v praxi, zatím bylo podle něj alokováno jen velmi málo lidí. Jaká je tedy kompatibilita tohoto mechanismu se Schengenem? Mohou kvóty fungovat za současné existence schengenského prostoru? Tedy bez kontrol na vnitřních hranicích? Dnes máme v Schengenu několik států, které uplatňují kontroly na hranicích, jsou sice namátkové, ale byl jsem svědkem, jak okamžitě byli snědší lidé předmětem kontroly. To je ale zase otázka diskriminace,“ uvedl Martin Hrabálek, podle nějž je problém i v tom, jak lze reálně lidi přidělené kvótami udržet v dané zemi a co daný stát bude muset udělat pro to, aby v něm chtěli zůstat „Některé země jsou pro ně evidentně lákavější. V českých médiích je oblíbená zkratka, že do Německa migranty láká ekonomika, je ale otázkou, zda zde nehrají roli i jiné faktory, zda je do Německa třeba neláká existence tamní diaspory. Typické pro země, odkud migranti přicházejí, je to, že rodina je pojímána mnohem šířeji,“ vysvětlil Martin Hrabálek a poukázal na negativní českou zkušenost s iráckými křesťanskými uprchlíky.
Z mediálních informací vidíme, že Generace 21 přivedla uprchlíky z Iráku, oni zde nechtějí být a utíkají do Německa. „Teď se ale musíme ptát proč. Z rozhovorů s uprchlíky je patrné, že mají v Německu rodinu nebo přátele. Zároveň se ale musíme ptát, co Generace 21 reálně udělala pro to, aby měli komfortní prostředí tady, v němž by se cítili dobře, a jestli jejich volba odchodu do Německa nebyla dána tím, že to zde nefunguje,“ řekl o svém pohledu na kvóty politolog Hrabálek. Věnoval se pak otázce návrhů Evropské komise a stálého mechanismu kvót. Komise v dubnu navrhla dvě varianty – plošné přerozdělování, nebo mechanismus jakési záchranné brzdy, kdy některý stát bude pod extrémním tlakem a začne se pak přerozdělovat. „Základní otázka ale zní, zda je to spravedlivé, protože to stále funguje na dublinském systému, který v dlouhodobé perspektivě působí pro některé lépe než pro jiné,“ uzavřel svou prezentaci Martin Hrabálek.
Migrační a integrační procesy vždy představovaly riziko
Po kritickém příspěvku Martina Hrabálka do debaty vstoupila pedagožka Ostravské univerzity Nicole Horáková Hirschlerová, která svůj pohled na migraci definovala spíše jako výzvu pro Evropu a její obyvatele. Migrační pohyby byly podle ní součástí historického vývoje a jsou stejně staré jako dějiny lidstva. Motivace k migraci jsou z tohoto pohledu krátkodobé, jako je občanská válka, nebo dlouhodobé, spojené se systémovými změnami. Vlastní migrace způsobí radikální změnu sociálních vazeb migrantů a může vést k jejich dezorientaci. Třetí fáze je integrace (absorpce), zapojení migrantů do přijímací společnosti, to ale znamená dlouhodobý proces, který nemusí dopadnout dobře. „Migrační a integrační procesy vždy představovaly riziko pro všechny účastníky. Na druhé straně pokud chápeme migraci jako součást lidského života, měli bychom ji chápat jako šanci pro rozvoj a transformaci stávajícího systému. Nemusíme v ní vidět jen něco těžkého a obtížného, potkávat se s jinakostí je dobrodružné a zábavné,“ vysvětlila svůj pohled Nicole Horáková Hirschlerová.
Pocit, že svět migruje do Evropy, je podle ní neoprávněný, Evropa je jen jedna z destinací ve světě. Například Syřané většinou zůstali v sousedních zemích a jen malá část zamířila do Evropy. Loni migrace vyvolala v Evropě vlnu emocí, strach, bezmoc, odpor, ale i ochotu pomáhat v rámci občanské společnosti. „Migrační pohyby mění a do budoucna budou měnit evropskou společnost, najednou si uvědomujeme odlišné postoje členských států EU vůči cizincům a jiným kulturám a náboženstvím,“ řekla Nicole Horáková Hirschlerová a varovala před extrémním přístupem k pohledu na jiné kultury. Evropská unie by podle ní problém neměla řešit jako klub egoistů, kteří si mezi sebou rozdělují dotace. Pro migrační politiku je nezbytné vypracovat celostní program migrační a azylové politiky EU. V případě ekonomické migrace je třeba řešit, které migranty bude trh práce potřebovat, jaké klást na migranty požadavky apod. I tady je třeba jednotný azylový systém, který nesmí ekonomické migranty a uprchlíky házet „do jednoho pytle“.
Svůj strach zaléváme kulturní omáčkou, která je už dávno studená
Celková koncepce integrace uprchlíků podle Nicole Horákové Hirschlerové chybí a zatím fungují jen lokální iniciativy na komunální úrovni. „Bude třeba celospolečenská diskuse o tom, co můžeme jako společnost nabídnout, musíme si uvědomit, že integrace není jednosměrná a její úspěch či neúspěch záleží vždy na ochotě přijímající společnosti,“ řekla Nicole Horáková Hirschlerová. Skoro hysterický strach z příchodu převážně muslimských migrantů je podle ní třeba interpretovat v širším kontextu – od konce druhé světové války žije euroatlantická civilizace v dosud neznámém blahobytu, absence válek a ekonomický růst vyvolávají dojem, že na základě nekonečného ekonomického růstu budeme žít stále lépe a lépe. Globalizace tyto myšlenky podporovala, ale západní země se vyvíjely na úkor jiných zemí více než šedesát let.
„Migranti a uprchlíci jsou symbolem globalizace, zatím byli dost daleko, aby nás obtěžovali, a najednou jsou tady. Nutí nás přemýšlet o tom, v jakém světě chceme žít a co jsme ochotni pro to obětovat. Tyto obavy a strachy maskují odpůrci migrace argumentem, že migranti jsou z jiného, islámského kulturního okruhu a zničí západní křesťanskou kulturu. Domnívám se, že jde o strach, že budeme muset své hmotné bohatství rozdělit, a o sobecké postoje. O individualistický výkřik, že máme strach o svůj blahobyt. Nechápu, proč tento strach skrýváme a zaléváme kulturní omáčkou, která je už dávno studená a nikdo ji už nechce jíst,“ uzavřela svou prezentaci Nicole Horáková Hirschlerová.
Máme také našlápnuto k autoritativnímu systému
Martin Rozumek byl ve svém příspěvku kritický k dění u nás i v EU, pak popsal případ uprchlíka ze Srí Lanky, který byl uvězněn a odsouzen k půlročnímu vězení, formálně mohl podat žádost o azyl až po dvou měsících ve vězení a tlumočník, kterého využívá policie, je čelný představitel IVČRN. Absurdní je podle Rozumka i to, co se ohledně migrace dnes schvaluje v Rakousku, kde je jakýsi „uměle vytvořený stav nouze“, který dovoluje v podstatě vysadit platnost mezinárodního práva a vést tzv. hraniční řízení a také to, že si Rakousko stanovilo horní hranici přijímání uprchlíků. „Absurdní je situace i v Maďarsku, hraniční řízení trvá několik týdnů a pak z něj lidé vypadnou s negativním rozhodnutím, protože je Srbsko údajně bezpečná země,“ uvedl Martin Rozumek, podle kterého se země EU předhánějí v tom, kdo přijde s přísnějším opatřením. Jedinou možností je společné evropské řešení.
„Nejsme cílovou zemí, a pokud se nezhroutí Ukrajina nebo Bělorusko, ani se jí nestaneme. To platí i pro Polsko, Maďarsko a Slovensko, takže máme paradoxně uprchlickou hysterii bez uprchlíků. Můžeme tedy směle aspirovat na to, abychom přicházeli my s celoevropskými řešeními,“ řekl Martin Rozumek, zároveň ale uvedl, že na státní úrovni se ale obává spolupráce států V4, když například v Polsku de facto soudní moc a vláda jsou ve válce. „Neměli bychom hledat možnosti spolupráce s takovými lídry, jako je Kaczynský, Orbán nebo Fico. Měli bychom být velmi opatrní a měli bychom spíš spolupracovat se západními zeměmi EU, abychom se vyhnuli autoritativní cestě, ke které máme také našlápnuto,“ řekl v Brně Martin Rozumek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
