„Do tajemného světa takzvaných oligopolů před ním špičkoví ekonomové příliš nepronikli (asi to není ani možné), většina z nich se snažila zkoumat jen monopoly, kde daný sektor ovládá jedna velká společnost, a hledali ideální tržní modely,“ uvedl Léko s tím, že recepty proti různým kartelům hledají ekonomové již desítky let. A tak i když hlavním heslem západního světa je liberalizace a deregulace, ve skutečnosti síla monopolů a oligopolů neustále roste.
Malá účinnost regulace plyne z asymetrie znalostí
Tirole se ve své práci silně opírá o abstraktní matematické modely. „Vztah státu (regulátora) a oligopolů popisuje jako hru, kterou charakterizuje asymetrie znalostí,“ uvádí Léko s tím, že analýzy zmíněného nositele Nobelovy ceny ukázaly, že malá efektivita regulace plyne z toho, že úřady nemají dostatek informací o regulovaných subjektech.
Co nositel Nobelovky neříká
Jenže, a to už Tirole neříká, gigantické společnosti a jejich vyběhávači vědí o klíčových a špatně placených zaměstnancích regulátora prakticky vše důležité. Stejně tak o chamtivých politicích, kteří při volbě šéfů různých regulátorů hrají hlavní roli.
Závěrem Léko připomíná, že Francouzi sice jásají, že kromě Nobelovy ceny za literaturu získali i ocenění na poli ekonomie, což prý dokazuje kvalitu jejích vědců a výzkumu. Léko se ale ptá, jak se mohlo stát, když mají Francouzi tak skvělé teoretiky, že zadluženost Francie už činí 2000 miliard eur, ekonomika země se už několik let potácí v krizi a nedokáže snížit rozpočtový deficit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
