Hollandová prý přitom přichází s neobyčejně svérázným výkladem, podle kterého Palachův odkaz po dvaceti letech zahájil pád komunistického režimu. Což Čulíka spíše baví. Žádné geopolitické změny, probíhající celá osmdesátá léta, ale Palach za to může, píše ironicky. A pak se věnuje faráři Halíkovi, který z Palacha při svém kázání rovnou udělal československého Krista.
Fotogalerie: - Výročí smrti Jana Palacha
Fotogalerie: - TOP 09 u Palachova hrobu
Čulík do věci přispívá svým stanoviskem chlapce, kterému bylo v době Palachova upálení šestnáct a celou věc vnímal. Vzpomíná si, že v lednu 1969 ještě nebyly výdobytky Pražského jara prakticky omezeny, a i díky této svobodě se zpráva o Palachově činu mohla rozletět do světa.
Čulík přiznává, že pro něj samotného byl Palachův čin především divný. Především svými požadavky - na zákaz okupantské tiskoviny Zprávy a stanice Vltava, která vysílala z NDR špatnou češtinou sovětskou propagandu. To byly věci, které nikdo z československých představitelů nemohl ovlivnit.
Palachův čin podle Čulíka rezonoval ve společnosti jen díky zcela mimořádné atmosféře. Když se později upalovali další lidé, tento efekt se již nikdy nezopakoval.
„Neměli bychom z pohledu doby, která je úplně jiná, přistupovat k jeho činu necitlivě a znásilňovat ho vnucováním falešných kýčovitých významů,“ píše Čulík. „Vhodnější by asi bylo mlčení,“ uzavírá.
Psali jsme:
autor: jav
