Je nutné v rámci reakce na masakr v Uherském Brodě omezit právo na držení zbraně a zpřísnit v tomto směru předpisy?Anketa
Již po několik dní se média zabývají okolnostmi vraždění v restauraci v Uherském Brodě, kde psychicky nemocný Zdeněk Kovář zastřelil osm lidí a pak sám proti sobě obrátil zbraň. Do jaké míry jde v tomto případě o ojedinělý exces vyšinutého jedince, nebo spíše o výsledek celospolečenského syndromu, kdy se celý svět bojí zhoršujících se ekonomických a sociálních podmínek, v médiích lidé narážejí na neustálý příliv zpráv o Ukrajině, o Islámském státu a hrozbě šířícího se islamismu a k tomu slýchávají zprávy i o tom, že začne třetí světová válka, na to se ParlamentnímListům.cz snažili odpovědět čtyři sociologové.
"Pokud vraždění v Uherském Brodě někdo chápe tak, že když ten člověk neměl na chleba a neměl ani práci, a proto vraždil, tak to je nesmyslné uvažování," podotkla k tomu jednoznačně třeba socioložka Jiřina Šiklová.
"Kdyby se o tom případu již několik dní nepsalo a v televizi nehovořilo, tak by se ona vražda ani nijak v dalších souvislostech nerozmazávala. Psychopati byli vždycky, a jestliže se budeme domnívat, že se můžeme ubránit jako společnost i těmto výjimkám, kterých se dopouští psychopati, tak to je nemožné. Lidé, co jsou nenormální, tak ti byli vždycky, jen dnes mají k dispozici jiné možnosti, jak kvantitou zabít,“ dodala uznávaná socioložka.
Psychopati podle ní byli i v době, kdy ještě neexistovaly střelné zbraně, ovšem i v té době mohli zabíjet, třeba lidi rozsekat mečem na kousky.
Určitě nevraždil proto, že neměl na chleba
"Když se hovoří o zhoršujících se sociálních dopadech v souvislosti s možnou agresí lidí, tak jak někdo takto může přemýšlet? Četla jste někdy, jak vypadala nezaměstnanost ve třicátých letech?“ namítla socioložka na dotaz, zda zhoršující se ekonomické podmínky lidí v nich mohou také vybudit agresivitu.
"Pokud vraždění v Uherském Brodě někdo chápe tak, že když ten člověk neměl na chleba a neměl ani práci, a proto vraždil, tak to je nesmyslné uvažování. Pokud to ale udělal z důvodu, že je nemocný, tak to je už vysvětlitelné," dodala Šiklová.
"To je otázka spíše na psychologa, protože tento čin je vysloveně individuální záležitostí a je pravdou, že historicky existovaly podobné případy zkratových vražd vždycky. To, že podobné události mají v posledních několika letech nebo desítkách let větší důsledky, je dáno spíše tím, že jsou i zbraně přesnější, rychlopalnější a společnost proti tomu nemá brzdy,“ uvedl k otázce ParlamentníchListů.cz sociolog Jan Herzmann.
Uznal ale, že v současné společnosti je zpráv o násilí, které končí smrtí, hodně, a to ať už jde o atentáty nebo střelby na amerických školách.
"Možná proto se tento jev stává součástí všeobecného povědomí a možná proto si čím dál více lidí uvědomuje, že takové věci existují, a proto je ani nevytěsňují někam za hranice reality. A v tomto smyslu pak také jakoby společnost snižuje hranici, která pak jednotlivcům nahrává ve smyslu, aby mohli nějaký takový hrůzný čin spáchat,“ pronesl dále Herzmann.
Média nebývají spouštěcím mechanismem
Podle jeho mínění ovšem není rozhodně jednoduchý dotaz na to, do jaké míry za množící se násilí mohou média, která vždy takovýto hrůzný čin rozebírají ze všech stran, a to navíc po několik dní, což může občas u někoho vzbudit zájem o to "užít si svých pět minut veřejné slávy" a z toho důvodu jde spáchat něco odporného.
"To už je spíše otázka pro psychology. Pokud je někdo naladěn tak, že si chce svůj hrůzný čin – a nemusí to nutně být vražda, natož pak masová vražda – užít jako mediální kauzu, tak pro to má předobrazů v současných médiích nepřeberně mnoho. Možná, že se tady Uherský Brod rozebírá až trochu nadmíru, to je pravda, ale samo o sobě to pravděpodobně žádnou zásadní míru změny myšlení u těchto lidí nepřinese,“ doplnil k tomu Herzmann.
Sociolog Jan Hartl také napřed namítl, že otázky naší redakce by měly spíše směřovat na psychologa či psychiatra, neboť tito specialisté umí snadněji odhalit zkrat vedoucí k vraždění, jiná věc ovšem je odvětit na to, zda pro naši společnost už platí takové stupně známkování, jako že "společnost je ve velmi špatném stavu“ a z toho důvodu pak někdo, kdo neumí tuto tíhu společenské proměny unést, střílí.
"Nemyslím si, že pokud společnost trpí problémem anomie (označení pro takový stav společnosti, kdy přestávají platit pravidla a normy, ve vztahu k jedinci pak toto slovo vyjadřuje stav oslabení norem a morálních hodnot – pozn. red.), tedy ztráty norem a pocitem životní frustrace, že by to mělo mít vliv na vzrůstající agresi. Nic z toho se neukazuje v našich datech. Naopak se ukazuje, že v posledních dvou, třech letech se ve všech oblastech situace zlepšuje. Takže vysvětlení není ani tak sociologické, sociálně psychologické, ale podle mého soudu jde jednoznačně do oblastí individuální psychiky,“ vysvětlil Hartl.
Souhlasí tak nepřímo s tvrzením Jiřiny Šiklové, která vylučuje možnost, že by se zhoršující se sociální podmínky obyvatel zcela přímo "podepisovaly“ i na agresivitě některých jedinců.
Stav společnosti rovná se více agrese? To ne...
"Pozadí takovýchto činů bývá ukryto spíše v tom, jak společenskou situaci vnímá každý konkrétní člověk sám a jeho ataky vůči lidem podle mne spíše souvisí s nějakou jeho individuální poruchou. Bylo by krajně nesolidní to přičítat nějakému katastrofálnímu stavu ve společnosti,“ vysvětlil k tomu Hartl.
"Samozřejmě ale, že existuje řada problémových oblastí života a existuje i na to návazná propojenost mediálního světa, tedy fakt, jak média věnují velkou pozornost střílečkám. Když někdo vejde do veřejného prostoru a tam zastřelí x lidí, že to pak bude sólokapr v médiích po dlouhou dobu, tak to je snad každému jasné. Ovšem tento stav mysli nesouvisí se stavem společnosti, ale s kalkulem v zásadě vyšinutého člověka,“ uvedl Hartl. Přesto by prý nedal za to médiím nějaký vykřičník.
"Psát o složitých problémech dnešní doby je obtížné, je to zdlouhavé a musí se k tomu mnoho nastudovat. Tady je ale jasná událost, kterou většina lidí nějakým způsobem emotivně prožívá, a kdyby se to během jednoho dne mediálně pro ně uzavřelo s tím, že jde jen o projev nějakého zoufalého jedince, který prožíval životní zátěž i se svou nemocnou manželkou, a uvedlo by se k tomu ještě, že to je čistě individuální záležitost, a proto není o čem psát a v televizi diskutovat, tak pak by lidé také mohli cítit jakési ošizení. To je jasné. Je proto logické, když novináře kvůli podobným činům napadnou i jiné zdánlivě nesouvisející věci, které pak v mediálním prostoru 'přihřívají' s externími odkazy. Média totiž zcela legitimně k tomu třeba otevírají otázku, zda u nás různé instituce fungují dobře. Lidé jsou totiž přesvědčeni, že fungují špatně, takže jakákoliv možnost naznačit, že instituce svou roli nezvládly, je veřejností přijatá vždy kladně. Lidé navíc pozitivně akceptují i fakt, když se takové téma v mediálním prostoru drží tak dlouho, dokud jejich emoce nevychladnou. Samozřejmě, že by se dalo o takové události diskutovat vážně i tři měsíce po události, ale to pak postrádá půvab okamžiku. Já jsem třeba zažil v zahraničí při debatě se zahraničními politiky, že pokud nastolení problematiky bylo hloupé a umělé, tak to voliči hned prokoukli a tvrdili k tomu, že jde o kalkul,“ dodal Hartl.
Zajíc: Proti lidskému zkratu není obrany
"On je to obecně daleko širší problém – jednak proti lidskému zkratu není žádná obrana, a už vůbec ne v zákonech. To by musel mít každý člověk na sobě čip, který by snímal úplně vše. Ovšem to bychom se dostali až do orwellovských dimenzí, kde by každý člověk musel být monitorován a v jakémkoliv náznaku nějakého zkratu by byl vypnut. To už bychom ale byli v úplně jiném světě. To znamená, že obecně proti lidskému zkratu není obrany,“ uvedl ve svém rozboru nejprve sociolog Oldřich Zajíc.
Podle jeho soudu se vliv společnosti podepisuje na člověku trošku jiným způsobem, než že bezmyšlenkovitě vezme do ruky pistoli a v restauraci začne pálit do spoluobčanů. Vzrůstá totiž prý spíše počet sebevražd.
"Třeba v Japonsku jde o vysoký stres spojený s pracovním vytížením, kdy lidé vnímají nejen sílící vliv západní kultury, ale třeba i sociální rozdíly. Jestli se nepletu, tak u toho útočníka z Uherského Brodu jde o dlouhodobý stres související s propuštěním z práce. To je ale přesně ten faktor, který u psychicky nevyváženého člověka může rozhodovat, a je tak legitimní tázat se, co by bylo, kdyby práci měl. Jenže v dnešní době vskutku těch vlivů a faktorů, které jsou spojené s existenciálními otázkami, se sociálními aspekty a s rodinným stresem – jako jsou peníze, děti, či rozvody – je hodně, a to pak může mít určující vliv i na zdůraznění určitých anomálií, kterých zrovna není u lidí málo. Člověk, který může mít sklon k psychické labilitě, ale nikdy v životě se nedostane do žádné extrémní situace, která by jej dostala do spouštěcího mechanismu zkratu, na druhou stranu leckdy ani nemusí sám u sebe zjistit, že má nějaké dispozice k agresivitě,“ zauvažoval nad životem Zdeňka Kováře Zajíc.
Dle jeho soudu je ovšem větším problémem to, že lidé řeší své životní trable prášky a alkoholem, a navíc narůstá počet případů domácího násilí. "Nedochází pouze k fyzickému, ale i psychickému teroru u dětí i u žen, a to jsou sociologicky daleko vážnější fenomény a mají samozřejmě i na budoucnost těchto lidí poměrně zásadní vliv,“ vypověděl Zajíc.
Jsou zfetovaní a usedají za volant
Navíc denně umírají ve světě tisíce lidí kvůli zfetovaným, co usednou za volant. "Na ulicích dennodenně umírá obrovské množství lidí a v těch ročních statistikách to nejsou zrovna malá čísla. Řada lidí, co má epilepsii, tak by neměla mít řidičský průkaz, přesto ho mají. Víme, že člověk, který je pod vlivem omamných látek, tak by neměl usednout za volant, ale usedne. I u lidí pod vlivem drog často dochází k nějakému psychickému zkratu, ale nevyřešíme to tím, že jim zakážeme auta nebo odebereme řidičské průkazy. Stejné to je u vystresovaných lidí ze společenského tlaku. Měli jsme tady mačetového vraha, máte jedince, co najíždějí do lidí autem,“ řekl sociolog v kontextu s debatou, zda vůbec měl mít střelec Kovář zbrojní pas, když nebyl v psychické rovnováze.
Podle Zajíce se ale právě nynější debata o zbrojních průkazech v souvislosti s uherskobrodským případem začala nebezpečně politicky zneužívat. "Já si myslím, že je tady víc nelegálních zbraní nežli legálních, ale potom v tom zkratu je jedno, jestli člověk najede někam autem nebo jestli vezme mačetu do ruky nebo nůž či legální nebo nelegální zbraň – to už je ta forma, která může znamenat v konkrétní tragédii více nebo méně mrtvých, ale rozhodně to neznamená, že když se budou populisticky zpřísňovat další zákony, že tím něčemu předejdeme,“ vysvětlil Zajíc.
Naopak debata o tom, zda lékaři – počínaje praktiky a konče psychiatry – mají mít šikovnou evidenci o tom, kdo je držitelem zbrojního průkazu, tedy zda mají mít přístup do rejstříku zbraní, je naprosto v pořádku. "Tady je úroveň debat podobná legitimním otázkám, zda mají mít praktici povědomí o řidičských průkazech epileptiků. Ovšem ani když tyto evidence budou bezproblémově fungovat, tak neexistuje žádný nástroj, který by mohl těmto výjimečným situacím zamezit,“ zdůraznil.
V USA nemají na ošetření. A mohou kvůli tomu střílet
Na druhou stranu hovořit zcela nepokrytě o tom, že společenská témata, tedy jakýsi "syndrom šíleného světa“, znamenají automaticky i více agrese mezi lidmi, je i podle Zajíce tak trochu myšlení mimo realitu.
"Pochopitelně ale, že čím více lidí přijde o práci, tak tím také psychické i duševní problémy jedinců narůstají. Je nemálo těch, co se ocitají na hranicích chudoby a žijí od výplaty k výplatě a jakýkoliv finanční výpadek pak pro ně znamená propad do totální chudoby. Když k tomu přičteme, že i společnost jako celek je vystavovaná mnoha ekonomickým a hospodářským aspektům, mnoha rizikovým faktorům, pak je každému jasné, že to může vyústit i v takovouto tragédii. Máme třeba příklad z USA, kde se zprivatizovaly nemocnice, ale poté narostl obrovský počet lidí, kteří si nemohli dovolit ošetření. Právě v tu chvíli tam byl zaznamenán nárůst nenávisti od těch, co neměli na léčbu peníze. Pak může dojít i k tomu, že někdo přijde do nemocnice s pistolí a zařve, že dokud neošetří jeho dítě, tak tam všechny pozabíjí. Takže všechny otázky je třeba vidět v širších souvislostech. Proto také obecně, ale velice obecně lze říci, že ve spokojené společnosti je případů agrese méně než ve společnosti, kde narůstají sociální a ekonomické problémy. To znamená, že nutně osobní nespokojenost nemusí souviset s dalšími spouštěcími mechanismy,“ uzavřel Oldřich Zajíc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
