Úvodem připomíná scénku, kterak Angela Merkelová před televizní kamerou citovala program svých oponentů a pak vykřikovala „toto není moje Evropa“. Chytlavý výkřik jí následně oponenti s potěšením omlátili o hlavu, že Evropa skutečně není její. Jenže kancléřka si to prý celkem pravděpodobně sama myslí. Plzák totiž připomněl citát Václava Klause, jak vypadala zasedání evropských špiček podle Merkelové: „Hodiny se bezvýsledně diskutovalo, pak se Merkel se Sarkozym (předchůdce nynějšího francouzského prezidenta) vzdálila ze sálu, zanedlouho přišli a předložili řešení.“
Připomíná, že Merkelová začínala svou kariéru jako „Quotenfrau“, kvótová žena, kterou Helmut Kohl posadil na ministerstvo životního prostředí, protože potřeboval do vlády nějakou ženu z nových východních zemí. Jenže „kvótová“ Merkelová prý tehdy ohromila rázností, když ohlásila, že Německo bude „předjezdcem“ v oblasti životního prostředí a na tato slova si mnozí vzpomínali ještě po letech, když naráz zakázala jadernou energetiku. Nepřehlédnutelnou památkou na ekologické ministrování Angely Merkelové v devadesátých letech jsou pak parky větrných elektráren.
Na tyto nápady doplácíme kromě Německa i my jako jeho soused. Za miliardy totiž musíme budovat speciální transformátory, které by vyrovnaly výkyvy sítě, když zrovna nahoře na Baltu zafouká o trochu více. Jenže to je prý spolkové kancléřce jedno. „Merkel je splachovací. Vyslechne si s kamenným obličejem jakoukoliv kritiku, vytvoří před svým podbřiškem z prstů obou rukou kosočtverec a začne v klidu přednášet o lidskosti, solidaritě atd.,“ líčí reakci spolkové kancléřky. Řeči o lidskosti prý mnohé pomýlíly, takže nikomu nedojde, že Merkelová je diktátorka, který je pro svou moc ochotná použít jakékoliv prostředky.
A tak bez souhlasu parlamentu jedním škrtem pera zlikvidovala jaderné elektrárny, a rovněž o své vůli slíbila německým střadatelům garance jejich úspor, takže daňoví poplatníci ve velkém sanovali nezdravé banky.
Totéž pak zopakovala i v Řecku, zralém na bankrot, do kterého se cpaly miliardy – z peněz evropských daňových poplatníků. A když už se po pěti letech beznadějného pumpování začalo o Řecku mluvit příliš, začala se řešit otázka války v Sýrii a uprchlíků.
Jenže tato kauza se vymkla totálně a hrozí napáchat skutečně nedozírné škody. Lidé se bouří, a tak se na to jde jinak. „K zastírání skutečně beznadějného stavu Unie je nutno bavit veřejnost stále novými problémy a zároveň utužovat morálku poddaných. Pravá ruka Merkelové, ministr financí Schäuble, vyhlásil zostřený boj organizovanému zločinu a praní peněz,“ popisuje.
A tak se to prý dělá vždycky – k překrytí problému se vymyslí problém jiný. Jistotou je očerňování Ruska a Vladimíra Putina, v poslední době též maďarského Viktora Orbána.
„Za tím vším, někdy přímo, někdy v pozadí, stojí diktátorka Merkel. Zřejmě si někteří myslí, hlavně kavárna, že se nás to bezprostředně netýká. Mají pravdu, bezprostředně ne. Teprve až budem nuceni přijmout 50 tisíc uprchlíků,“ uzavírá Plzák.
autor: jav