Historik se zastavil u roku 2015, na ten se lze podívat i jako na jev, který je určitou historickou událostí: první uprchlická krize, které jsme si všimli. To je podle Vondrušky jev, který do jisté míry nemá obdoby. Možná je srovnatelný s invazí Germánů při rozpadu Říše římské. „Nesmíme totiž směšovat migraci jakožto demografický jev, který vždy existoval, pohyby obyvatel z demografického hlediska vždy existovaly a jsou dokonce nezbytné a užitečné, s něčím jiným,“ dodává.
„Nicméně v roce 2015 však nešlo o klasický demografický pohyb obyvatel, ale je to v podstatě násilný vpád, protože přicházejí lidé, kteří sem nejdou na základě nějakých legitimních důvodů, odmysleme fantasmagorie, že existuje mezinárodní právo a musíme se všech ujmout, a tak dále,“ pokračuje Vondruška. A dodává, že samozřejmě existují i migranti, kteří pomoc skutečně potřebují, a jsou mezi nimi i takoví, kteří sem přicházejí s tím, že se chtějí asimilovat a respektovat naše zákony. Ale velká část z nich nepřichází s tím, že by se zde chtěla asimilovat. A to je velký problém, který bude generovat obrovské pnutí.
Obává se, že jsme přesně ve stejné situaci: začnou se zde vytvářet určité enklávy. „Protože představa, že vytvoříme multikulturní společnost, kde se budou navzájem muslimové a křesťané ženit, vdávat, držet svou víru, každý bude chodit do svého kostela, a budou vedle sebe pracovat, není možná. Už proto, že islám vyžaduje úplně jiný rytmus pracovního dne, včetně modliteb vůči Mekce a tak dále, než co vyžaduje chod průmyslových podniků,“ podotýká Vondruška.
„Toto oddělení bude zřejmě existovat a je pravděpodobné, že se začnou vytvářet enklávy v podobě chalífátu. Ostatně ve Francii už tyto no-go zóny existují, což jsou malinkaté chalífátky, které se řídí právem šaríja a náboženskou vírou,“ upozorňuje Vondruška, který byl na podzim v Hamburku, a i když byl u lidí, kteří byli velice korektní, tak mu říkali: „Tam do těch ulic nechoď, tam to není pro nás.“ Takže tyto problémy tady budou.
Pak podle Vondrušky závisí na tom, jakým způsobem bude probíhat vývoj na Středním východě, co udělá Evropa – a hlavně jak Evropa definuje své zájmy. „Spolunažívání dvou odlišných duchovních systémů je hrozně komplikované a dějiny neznají žádný případ, kdy by něco takového mělo dlouhodobě fungovat,“ poznamenává Vondruška.
Závěrem dodává, že nesmíme dovolit, aby se no-go zóny šířily dál. „Musíme začít hledat způsoby komunikace i třeba s no-go zónami, protože jediná cesta, jak to vyřešit, je asimilace. To znamená, buď my se musíme asimilovat k nim, nebo oni se musí asimilovat k nám. Samozřejmě, v dlouhodobém horizontu, pokud dokážeme nabídnout vzdělání, začlenění do společnosti, tak v průběhu pěti, deseti generací můžete toto vyřešit,“ uzavírá historik Vondruška.
Psali jsme:
autor: nab
