Situace na východě Ukrajiny se stále zhoršuje. Co s tím?Anketa
Chlapíci v maskáčích pobíhající po chodnících s tyčemi či baseballovými pálkami. Takový je noční Kreščatik. Dost divný pocit. Všude samé vojenské stany, na některých místech hrají muzikanti. To byl první dojem reportéra ParlamentníchListů.cz, když dorazil do Kyjeva, hlavního města Ukrajiny. Po několika dnech strávených na místě se dojmy proměnily. Za celou dobu neviděl ani náznak násilí.
Rozpouštění Euromajdanu
Euromajdan, jako hnutí či revoluce proti nehybnému režimu, stále v srdcích lidí žije. Všichni hovoří o lepší Ukrajině, všichni mají modrožluté vlajky na domech či autech. Nicméně Euromajdan jako stanové městečko a celá infrastruktura na okrouhlém náměstí Nezávislosti a promenádě Kreščatik pomalu ustupuje běžnému životu. Začíná se uklízet. Za noc byla billboardem s nápisem „Sláva Ukrajině. Hrdinům sláva“ zakryta rozstřílená a zdevastovaná budova odborů, která byla vidět ve všech přenosech z demonstrací. Vojenských stanů taky ubylo, dokládají to díry v asfaltové vozovce, kam se stany upevňovaly roxorovými tyčemi.
Okolo je nespočet stánků s pivem, klobáskami či suvenýry typu rohožek s portrétem bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče nebo současného ruského prezidenta Vladimira Putina s nápisem: „Otřete si boty.“ Všude jsou plastikové krabice na finanční dary, všude se rozvíjí lidová tvořivost. Viděl jsem figurínu s ruskou ušankou na hlavě s nápisem: „První Janukovyčova čapka.“ Panáky s plynovými maskami nebo improvizovanou výstavu s nápisem „Mírné zbraně Berkutu“. Mezi nimi i granáty oblepené železným šrotem, kvůli nimž bylo mezi demonstranty nejvíce zranění.
Procházka mezi stany
V centru Kyjeva je cítit téměř hmatatelná nedůvěra vůči novinářům a fotografům. Lidé se odvracejí, několikrát se doslechnu, že média všechno zkreslí, že lžou. To mi ostatně sděluje i neklidný mladík, co si ke mně přisedne, ať mu zaplatím pivo. „Nejsem žebrák, vždyť mám lepší mobil než ty notebook,“ ujišťuje a ukazuje telefon. „Tak ho jdi prodat, aby sis mohl koupit pivo,“ dostane radu. Protáhne obličej a odejde. Před jedním stanem stříhá jeden mladík v maskáčích druhého dohola. Když přijdu s foťákem, chtějí dvacet dolarů. „Foť radši pěkný holky,“ křiknou, když nad nimi mávnu rukou. Nedaleko sochy kozáckého hejtmana Bohdana Chmelnického prodává chlapík kvas a je obviněn, že vydělává na Euromajdanu. Vyřeší se to, druhý den už tam nesedí.
Fotogalerie: - Suvenýry z Kyjeva
Fotogalerie: - Češi v Malinovce
Fotogalerie: - Ukrajinský Zborov 2014
O prezidentu Petru Porošenkovi všichni hovoří v superlativech, ale jeho inaugurace nebyla doprovázena davovou psychózou, jak by se dalo očekávat. Po stranách cesty od budovy parlamentu na Sofijské náměstí, kam dojel „čokoládový král“ v autě se zatemněnými skly, ale sám, a ne s konvojem osobních strážců jako jezdíval bývalý prezident Viktor Janukovyč, postávaly jen řídké hloučky přihlížejících. Na samotném Euromajdanu byl v té době klid. Jedna setnina strážců provolala slávu spolubojovníkovi, co měl zrovna narozeniny. A polský prezident Bronislaw Komorowski položil věnec k improvizovanému pomníčku obětí Euromajdanu.
Hlas z mediamístečka
U obrovské, leč zavřené, budovy s nápisem Majdan press centr, stojí malý, ale otevřený stan s nápisem mediamístečko. „Stanové městečko Euromajdan se opravdu zmenšuje, ale nejde o žádný ústup. Jakmile budou lidé cítit, že je někdo obelhává, může vyrůst ve třech dnech ještě desetkrát větší Majdan, než zde vidíte. Lidé se prostě vrátí. Nyní zde ale už není třeba tolik ochránců svobody. Přichází sem mnoho lidí, co nejsou aktivisté, ale snaží se na idejích přiživit anebo jsou zvědaví,“ řekl komandant mediamístečka Majdanu Valerij Kubi.
Podle něj by na Ukrajině už hůře být nemělo. Nicméně nový prezident Petro Porošenko bude mít po Viktoru Janukovyčovi co napravovat a nepůjde o lehkou práci. „Je to dobrý profesionál. V politice, diplomacii, byznysu, sociálních otázkách. Mohl by to zvládnout,“ dodal Kubi. Ostatně na billboardech neděkuje nyní lidem za hlasy jen Porošenko, ale i Darth Vader jako vystřižený z Hvězdných válek. Šlo o člověka, jenž se chtěl také utkat v prezidentských volbách. V jednom sloganu například sděloval: „Kyjevanům více sádla!“ Dost velký důkaz, že i na Ukrajině mají smysl pro humor.
Strach z války
V jedné celkem luxusní restauraci, pořádný oběd je zde za sto šedesát korun, si ke mně přisedne dost namazaný, ale tichý chlapík. Má opravdu už řádně popito. Občas usíná, občas kouká do zdi. Později ztratí sim kartu do mobilu, když si ji mění za jinou, ale nakonec ji opět najde. Když se dozví, co dělám, spustí: „Tady netřeba dělat články, pojeď tam, kde se bojuje. Ať si zažiješ bolest a vidíš ty krvavý hrůzy, co se tam denně dějí.“
Těžko vysvětlovat, že nejsem válečný reportér, že mám ze zbraní dost strach, že kopíruju cestu československých legionářů před sto lety a adrenalin si zdvíhám tak leda hádkami s bližními. Nakloní se a pohrozí: „Jestli napíšeš něco proti Ukrajině, najdu si tě, kdekoliv budeš, a utrhnu ti koule. Za pár dnů jedu do Luhanské oblasti bojovat proti okupantům. Nikdo se mi nemůže divit, že chlastám.“ Byl nervózní, pod obraz a přes drsný zevnějšek volaly jeho oči o pomoc. Měl taky strach. Vůbec se nedivím. Válka je kurva!
Náš redaktor cestuje po Ukrajině:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
