Přitom, v době, kdy lidé nesvobodu skutečně pociťovali, si podle něj mnozí dokázali svou vnitřní svobodu uchovat, dokonce se například i vzdělávat. „A hlavně dokázali být šťastní. Ke štěstí jim stačily ty zahrádky, chalupy a trampování a nepotřebovali k tomu tu občanskou svobodu,“ myslí si. I dnes jsou podle něj lidé spíše šťastní, jen ve veřejném prostoru není módou to dávat najevo. Pro řadu lidí prý dnes platí přísloví „před pány stýská si, za vraty výská si“.
Höschl uznává, že období takto blbé nálady jsme si od roku 1989 ještě neprožili. Psychiatr vidí několik důvodů, proč tomu tak je. Lidé prý vždycky mají tendenci srovnávat se spíše s těmi úspěšnějšími, než méně úspěšnými. Proto si nelibujeme, o kolik jsme na tom lépe, než třeba v Moldávii, ale brbláme, že na tom nejsme jako Němci nebo Švédové. Navíc se prý velmi rozevírají nůžky mezi ambicemi a reálnými schopnostmi, čeho můžeme dosáhnout.
Třetím důvodem může být neuspokojení touhy po spravedlnosti. Jsou prý ochotní se ještě smířit s tím, že má více někdo pracovitý. Ale pokud máme podezření, že něco ukradli, nejsme ochotni to tolerovat. Určitá sociální necitlivost zbohatlíků k tomu podle něj také přispěla. „Stará židovská moudrost říká, ať máte jakýkoliv majetek, tak s ním neprovokujte okolí,“ upozorňuje. Což však naši rychlokvašení zbohatlíci nejsou schopni pochopit. Například ve Švédsku to ale bohatí lidé chápou velmi dobře.
Řekněte dnes, že se máme dobře. Rozbijí vám hubu
U nás se prý díky tomu snadno paušalizuje, že každý, kdo trochu zbohatl, je zločinec. Ve skutečnosti je přitom takových lidí mezi poctivými podnikateli minimum. „Ale těch pár podvodníků jim tu pověst drasticky kazí a ničí skutečnost, že celkově se věci ubírají dobrým směrem,“ myslí si psychiatr. Jenže dnes už to lidé nechtějí slyšet, a pokud prý dnes v hospodě na malém městě řeknete, že například ohledně zdraví se máme lépe než kdy jindy, rozbijí vám hubu.
Blbá nálada podle něj vede k touze po vládě pevné ruky. Podobná situace byla podle něj v Německu před nástupem Hitlera. Autoritáři jsou podle něj schopni podobně krizových situací využít a v prvou chvíli se sjednotit, na rozdíl od demokratů, kteří se obvykle rozloží. U nás byl takovým případem Únor 1948. A když prý Höschl sleduje současnou pravici, jak dělá úplně stejné chyby jako ta tehdejší, klade si otázku, jestli už to není dané geneticky.
V takových sítích se podle něj cítí nejlépe i různí spekulanti a kujóni, využívající společenského marasmu. Na tomto principu prý vznikají mafie. „Když táhneš s námi, máš se nadstandardně dobře. „Když táhneš proti nám, máš se nadstandardně špatně,“ popsal Höschl základní princip.
Lidé prý dnes prahnou po autoritách, což obvykle představuje osobnosti narcistních povah. Nejsou to prý obvykle demagogové, kteří záměrně lžou, spíše posunuté osobnosti, které svým slovům skutečně věří.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
