Smrad, až se obrací žaludek. Devět stupňů, jedenáctihodinová šichta pod řvoucí nadřízenou. Saša Uhlová poznala, jak se maká v drůbežárně pana exministra

13. 9. 2017 17:09

Server A2larm.cz uveřejnil další reportáž Saši Uhlové z cyklu Hrdinové kapitalistické práce, ve které veřejnost seznamuje s tím, jaké to je pracovat v náročných podmínkách za minimální mzdu. Tentokrát Úhlová zavádí zájemce do království Agrofertu - do drůbežárny ve Vodňanech.

Smrad, až se obrací žaludek. Devět stupňů, jedenáctihodinová šichta pod řvoucí nadřízenou. Saša Uhlová poznala, jak se maká v drůbežárně pana exministra
Foto: Hans Štembera
Popisek: Prodej masa

V drůbežárně ve Vodňaněch se pracuje na dvě směny. V pondělí začíná první směna o půlnoci a končí v 8:15 ráno. Nastupuje směna druhá a ta končí v 16:30. Tak y to prý alespoň mělo být. Realita je však poněkud jiná. Novinářka prozrazuje, že tamní směny nekončí na čas, ale odpolední třeba i o tři hodiny později. Smí se skončit až tehdy, když je práce hotová.  Uhlová dostávala 66 korun na hodinu, měsíčně 8550 korun čistého.

V drůbežárně ve Vodňanech Uhlová vydržela tři týdny. Tedy, skoro to nevydržela. Z toho, co viděla, se prý zhrozila natolik, že chtěla odejít dřív než po třech týdnech. Nakonec na pracovním místě zůstala bez jednoho dne ony tři týdny. Ale bude lepší začít po pořádku.

Podezřelé přišla Uhlové už povinná zdravotní prohlídka, za kterou musela zaplatit pět set korun, ale lékař jí ani nezměřil tlak. Prý si jen vzal peníze, odevzdal jí potvrzení, že je zdravotně způsobila a mohla nastoupit. A  v pondělí také nastoupila. Dostala pracovní oblečení a vešla do porcovny masa, kde se jí prý začal obracet žaludek.

„Jak jsme se blížily, cítila jsem větší a větší chlad a strašný zápach, ze kterého se mi obracel žaludek. Vešly jsme do velké, špatně osvětlené haly bez oken. Moje smysly ochromily hluk, zima, smrad a ohromný počet lidí. Někteří stáli u pásů, jiní pobíhali sem a tam. Nad hlavami jim na visutých dopravnících jezdila oškubaná kuřata. V hale byly pásy a množství kovových várnic plných naporcovaných kuřat," popsala své zkušenosti Uhlová.

Celý článek naleznete zde

Měla se dozvědět, co má vlastně dělat, ale její česká nadřízená jií neřekla vůbec nic. Tedy až na to, že na ni křičela, jak to dělá blbě. Uhlové pomohly dvě její kolegyně Rumunska. Jedna z nich se jmenovala Oana. Cizinců prý v drůbežárně ve Vodňanech pracuje hodně, asi polovina. Po jedenácti hodinách balení masa mohla skončit svůj první den. Promrzlá byla takřka na kost, protože na pracovišti bylo 9 stupňů. Jak mohla pracovat 11 hodin, když je standardní pracovní doba 8,5 hodiny? Podepsala prohlášení, v němž souhlasila s přesčasy. To je prý ve firmě také obvyklé. Agenturní pracovníci - zpravidla již zmínění cizinci - pracovali třeba i třináct hodin.

Přímo v porcovně se z hygienických důvodů nesmí ani jíst ani pít, takže zaměstnanci se několik hodin nenapijí a nenajedí. Až do přestávky.

„Když jsem se jednou na pár okamžiků opřela o pult, řekla mi Oana, ať si dám pozor, že za to je pokuta. Nikde tam nebyla žádná židle, takže i když byla zrovna chvilka, kdy se na něco čekalo, člověk si ani nemohl sednout. Pak vyjmenovávala další prohřešky, za které je pokuta. Zapomenutí síťky na hlavě, když člověk jde ven, vykukující náušnice, nebo kus oblečení… O pokutách jsem pak od různých lidí slyšela ještě mnohokrát, ale ani jednou jsem neviděla, že by ji někdo dostal. Když nás bylo u naší výrobní linky víc, dostala jsem často nějakou práci, ale už ne místo, kde bych ji mohla dělat. Skláněla jsem se pak k malému pojízdnému stolku nebo k přepravkám a pokaždé, když někdo procházel, musela jsem se i se svou prací posouvat. Hala byla plná výrobních linek, pásů a nedostatkem místa trpěli všichni," pokračovala v popisu Uhlová.

Novinářka zjistila, že pracovní tempo v porcovně je opravdu vysoké a v té rychlosti se dělají i chyby. Pak to vedlo k tomu, že lidé dělali některé věci úplně zbytečně. Tlak, kterému čelí v porcovně většina lidí, nikdo dlouho nevydrží. Po čase vyčerpaně odcházejí. Pokud někdo na pracovním místě vydrží rok, dá se říct, že už tam opracuje opravdu dlouho. Současně tam ale lidé říkávají, že každá práce má své mínusy a člověk si nevybere. Nadřízené na ně ovšem dost křičely. Uhlová se o sobě prý např. od jedné řvoucí nadřízené dozvěděla, že je „debil".

„Služba od půlnoci do čtvrt na devět ráno byla hrozná. Nepodařilo se mi se před ní vyspat a šla jsem tam s bolestmi břicha, myslela jsem si, že nedojdu. Dodnes nevím, jestli jsem byla nemocná, anebo to bylo ze strachu, co mě čeká. Krize nastala kolem páté ráno, kdy bych dala cokoliv za to, abych si mohla aspoň na minutu dvě sednout. Další den začínala směna ve čtyři ráno, takže jsem vstávala ve tři. Bydlela jsem sice blízko, ale v práci člověk musí být dřív, aby se stihl převléknout a připravit," popisovala dál novinářka.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: mp

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

V ČT se mělo debatovat o kvalitě života. Nakonec se moderátor Železný dojímal nad lidskými právy a vyprávěl vtip o sovětském dirigentovi

22:40 V ČT se mělo debatovat o kvalitě života. Nakonec se moderátor Železný dojímal nad lidskými právy a vyprávěl vtip o sovětském dirigentovi

Moderátor ČT Jakub Železný přivítal ve středu před kamerami desítku politiků. Dorazili např. Mirosla…