Socioložka nahrála na smeč babišovcům. Politické harakiri. Chvilkaři přejeli z „medailové ligy“ mezi lesníky

Neměl by tím zapadnout západočeský vzkaz politikům, který zazněl, o jejich nutné změně myšlenkových pochodů. Analytička z kraje, kde přestěhovalci „vychylují celou končinu“, totiž také logicky vysvětlila, proč jsou lidé ze zubožených oblastí apatičtí a zároveň je politickou sebevraždou se jim věnovat. Jasné je díky Mapě exekucí lidem už i to, proč zde nedovzdělané děti tak rychle spěchají ze školy do práce. Zmínkou o nedostudovaných spoluobčanech nahrála na smeč probabišovským kritikům, kteří to využili k poukazování na údajné nedostatky Mikuláše Mináře i herečky Ani Geislerové.

Včera se příznivci Milionu chvilek sešli na náměstí v Jihlavě na druhé štafetě pro demokracii. Následovala debata s odborníky a veřejně známými osobnostmi na téma „Jak uzdravit usychající lesy“. Na závěr debaty se předaly „tři štafetové špejle“ třetímu městu v pořadí – Pardubicím.

Mimořádně rozevřené nůžky

Socioložka Kaiserová poskytla v předešlých dnech vhled do toho, proč právě na Plzeňsku, kde se se štafetou začalo, se mluvilo o „opomíjených regionech“.

„Naše země, na tom se ze svých zkušeností shodneme asi všichni, je poměrně centralisticky organizovaný stát. To znamená, že má ve středu velkou metropoli Prahu a ta má takovou vlastnost, že září jako Slunce. Čím jste od něj dál, tím méně paprsků a tepla na vás dopadá. Žijete ve stínu a chladu a je to jako až forma jistého fyzikálního zákona. Takovou organizaci prostoru můžeme najít i v Plzeňském kraji: Je tady veliká metropole s velkou potencí. A čím dále od Plzně jste, tím míně na vás dopadá nějakých teplých životadárných paprsků. Bereme to v podstatě jako přirozený stav věcí. Má to opravdu sílu až fyzikálního zákona,“ uvedla.

Z „medailové ligy“ do kraje s bledou mapou

Plzeň má podle jejích slov mezi 140 až 170 tisíci obyvatel a v kraji se nachází pouze pět měst, která by měla víc než deset tisíc obyvatel, zbytek sídel je malý či velmi malý. Statistiky uvádějí 501 obcí.

„Takže jsme kraj, který je vlastně řídce osídlen, což můžu doložit ještě dalšími čísly. Zatímco okres Plzeň, to znamená vnitřní město, je pátý nejhustěji osídlený v rámci 76 okresů republiky, tak ty ostatní se pohybují v zadní desítce – Domažlice, Klatovy, Tachov jsou na 72. až 75. místě ze 77 okresů (počítáme-li mezi ně i Prahu; pozn. red.). Rozdíl mezi metropolí a jejím vnějškem je rapidní, mimořádný, odlišný od jiných krajů,“ zdůraznila.

Prstenec a deformace a „německý kraj“

Sociodemografické ukazatele má západočeské území vynikající. Český statistický úřad zde v roce 2016 uvádí třetí nejvyšší HDP na obyvatele, druhou nejmenší nezaměstnanost a třetí nejvyšší průměrnou mzdu. „Jsme taková ‚medailová liga‘,“ podotkla s tím, že zajímavý je ještě jeden údaj:

„Plzeň má tendenci se rozrůstat do svého bezprostředního okolí. Je obklopena prstencem obcí, původně malých, ale co do počtu obyvatel se rozrůstajících. V těchto obcích v podstatě žijí lidé s plzeňskými výdělky, s plzeňským vzděláním, s plzeňskými charakteristikami, co se týče věku a profesního složení. A je jich tam poměrně dost, takže oni svými statistickými parametry dokážou vychýlit celé ty svoje okresy. Opustili hranici Plzně, statisticky spadli do Plzně-severu, jihu nebo Rokycan, ale vlastně ta suburbia (předměstí, periferie; pozn. red.) jsou tak mohutná, že vychylují statisticky celou končinu, která se vzdaluje, paprsků ubývá, ale u Plzně to hřeje pořád.“

Jak se dostat k lepší statistice, která by to měřila věrohodněji, podrobněji? „Mám osobně výbornou zkušenost s Mapou exekucí. To je server obsahující informace, které dala dohromady nezisková organizace. Má báječnou vlastnost: můžete si tam najít výsledky pro jednotlivé obce a tyto deformace, způsobené ohromnou silou krajského města, jsou tam rozklíčovatelné a čitelné,“ objasnila analytička.

Zdroj: Mapaexekuci.cz

„Nahnědlý“ kraj a dědictví po Němcích

Mapa exekucí má hnědé tóny. „Začíná u těch hodně bledých a končí u těch hodně tmavých a vy tam můžete vidět různé bloky katastrů obcí podle toho, jak moc jsou tamní lidé zatíženi exekucemi. Náš kraj je příjemně bledý, ale směrem na severozápad výrazně tmavne. Tato barva je zajímavá tím, že kontinuálně pokračuje směrem na sever do Karlovarského a Ústeckého kraje,“ uvedla Ida Kaiserová a vyhodnotila:

„Část našeho kraje, která bývala osídlena německy mluvícím obyvatelstvem, vykazuje stále kulturní kontinuitu. Ačkoliv Plzeňský kraj onu ‚značku‘ nemá – nejsme součástí vládního rozvojového programu RESTART,“ „rozkádrovala“ západ republiky.

Celkově je procento exekucí zde 9,6 procenta na obyvatele. Obce spadající pod Přeštice jsou souhrnně příklad malého okresu, který vznikl po roce 2002 po státní reformě. Tak mají třeba 6,68 %. Obce, které jsou hodně na severu, mají přes 21 %. „Ty rozdíly jsou významné, ale početně se to schovává do toho základního počtu obyvatel, který v těch jednotlivých obcích žije,“ podoktla odbornice.

Proč jsou na tom ty oblasti po Němcích tak špatně? vyřkla sama socioložka řečnickou otázku a odpověď zakotvila do historického kontextu:

„Po roce 1918, 1939, 1945, 48 a 89 docházelo neustále k nějakým společenským otřesům a rupturám, které ty oblasti dostaly do stavu takzvané balkanizace. Balkanizace znamená na obecní systémové úrovni, že se ty části prostě atomizují, oddělují se od sebe a nejsou schopné společně postupovat směrem k nějakým svým společným zájmům, a naopak na sebe působí konfliktně. Rozvoj těchto oblastí prostě není koordinován,“ vysvětlila s tím, že nejde o nic nového a je to poměrně dlouhodobá záležitost.

(Pozn. red.: Balkanizace = rozdělení území na malé, ponejvíce znepřátelené státy, potažmo území.)

„Úpět pod tíhou exekucí“ je motivace k práci…

Údaj, který by nás měl zajímat, je podle ní stav vzdělanosti. „1. prosince 2019 v MF Dnes vyšel článek o předčasném ukončování školní docházky v Plzeňském kraji. Je to veliký problém. Děti odcházejí, aniž by dokončily například učňák nebo odejdou i ze základní školy. Záleží, kdy je zastihne věk 15 let,“ uvedla téma, které na síti odstartovalo kritiku lídra Milionu chvilek, jak dále přiblížíme.

Proč děti odcházejí? „Protože mají velkou motivaci jít do práce. Je tu řada montoven, a oni tam dostanou peníze, které jejich rodina nutně potřebuje, neb úpí pod tíhou exekucí. Prostě tyto problémy spolu souvisí,“ řekla.

Tachov – černá ovce

To, že v kraji je spousta montoven, je součástí celostátní politiky uplatňované vůči místnímu rozvoji. „To je skutečně výsledek státní a krajské politiky,“ označila jasného viníka s dovětkem:

„Montovny nevytvářejí prostor pro územní rozvoj. Ale naopak mají velký zájem vytáhnout tu pracovní nezralou sílu ze školství. Jak v článku konstatuje ředitel Regionální agentury, dotahujeme postupně úroveň neukončeného vzdělávání EU. Byli jsme na to líp, jsme na tom stejně, je to 10 % populace. Okres Tachov má k roku 2016 32,3 % dětí s nedokončeným vzděláním na oboru s výučním listem.“

Mentalita zářící metropole

Vzájemným nerovnostem uvnitř kraje se říká disparity – jde o nerovnosti mezi městem Plzní a okrajovými oblastmi nebo i vnitřními periferiemi. Jsou to okresy, které přiléhají ke kraji, ale nemusí to být nutně Sudety – jsou to okresy, kde dříve probíhala státní hranice, jež jistým způsobem také zablokovala vývoj. „Vzájemné nerovnosti, pokud rostou, nejsou pro obecný vývoj ničím vhodným... Aktivita, která by s těmi disparitami měla něco dělat, je právě regionální politika. Ta by měla usilovat o snižování a zmírňování disparit,“ podotkla Kaiserová.

Podle ní má regionální politika v Plzeňském kraji, která by měla nerovnosti řešit, dvojí problém: „První je ten, že mentalita zářící metropole a stinných periferií je vlastní většině z nás, včetně politiků. A překonat tuhle mentalitu vyžaduje nějakou myšlenkovou práci, která začne… nevím kde,“ komentovala s povzdechem. Podle ní práce nezačala. „Teprve když někdo vyjde z tohoto svého velmi přirozeného nastavení, že je třeba s tím něco dělat, že není možné, aby ty oblasti upadaly, tak může přemýšlet o tom, co se s tím tedy dá dělat.“

Harakiri a apatie

Druhý problém, který vnímá, souvisí s tím, proč to politici dlouhodobě ignorují: „Vzdálenější oblasti jsou řídce a málo osídlené. Takže jejich voličská mohutnost je nezajímavá. Prostě cílit lokální krajskou politiku na problémy v okraji území je z hlediska vašeho řemesla sebevražedné. Je to harakiri,“ pokývala hlavou směrem ke krajským politikům před sebou.

„V konvenčním zadání, v jakém dneska politika funguje, nemáte sebemenší důvod vytvářet tuhle politickou agendu. Oblasti řídce osídlené, zanedbané, zubožené pak produkují i člověka, který je politicky apatický. On nemá zájem tu agendu nějakým způsobem formulovat, vůči politikům svoji poptávku vysílat. V tomhle stavu jsme,“ zakončila svou řeč.

Řešení, které nabudilo babišovce

Cesta k řešení? „Když mám možnost o té situaci přemýšlet, nespat kvůli ní, tak se dlouhodobě domnívám, že to je vzdělání. Že to je práce s dětmi. Že to je péče o novou generaci. Myslím si, že cílem místní politiky i státní politiky by mělo být to, že dobrá kvalitní škola je dostupná každému dítěti,“ odpověděla.

Za to se do ní na sociální síti „navezli“ odpůrci Milionu chvilek. Dáša Duffková z Mostu napsala: „Socioložka Ida Kaiserová řekla, že je jedním z problémů i vzdělávání, nedostudovaní lidé, proto asi přišla podpořit akci M. Mináře,“ poukázala na nedokončené vysokoškolské vzdělání lídra Milionu chvilek. Svůj názor sdílela například ve skupinách „Babiš premiérem, Zeman prezidentem“ a také „Přátelé, kterým se líbí Andrej Babiš“.

„Kaiserová má pravdu, vždyť byla obklopena samými nedouky! A ti chtějí vlastně co?“ souhlasila Stanislava Kalocsaiová. „A jaké vzdělání má A. Geislerová? Asi hodně vysoké,“ tázal se řečnicky Květoslav Kroupa.

„Geislerová je taky nedostudovaná a Minář taky. A ta Filipová, škoda mluvit. Ale moc jim pšenka nekvete, když přišlo jen pár lidí,“ doplnila názor Věra Černá. „Nedostudovaný a ta, co studovat vůbec nezačala. Tak to se opravdu povedlo,“ vyjádřila se téměř shodně Lenka Birnbaumová, která dále připsala že Geislerová má jen základní vzdělání a Minář nedostudoval, „neb mu asi povolání – svolávač demonstrací – vynáší víc než akademický titul. Tak komu ta přednáška vlastně byla určena?“

Zdeněk Babíček sarkasticky poděkoval: „Jsme rádi, že socioložka Ida Kaiserová v Plzni na demonstraci se ujmula nedostudovaných revolucionářů, Mináře, Filipové, Geislerové.“

„O to nejde – vysoká škola nemusí být patent na rozum, ale ty kydy se nedají poslouchat. Jenom rozeštvávají lidi a Geislerová tam sedí jako bohyně pomsty,“ zněl postoj Jany Havlíkové. Lenka Zavůrková upozornila, že dokončení vysoké školy z člověka automaticky inteligenta nedělá.

Ida Kaiserová vystudovala sociologii na FSV UK v Praze, v letech 1998–2007 se zabývala pedagogickou činností na katedře antropologie při FF ZČU. Od roku 2009 spolupracovala s kreativním týmem Plzeň 2015, ve kterém se zabývala národnostními menšinami a komunitním rozvojem. Od roku 2010 pracovala v neziskové organizaci Centrum pro komunitní práci v Plzni mimo jiné na výzkumu českého pohraničí. Působí i v Úterském občanském sdružení BART. (Zdroj: https://makai-atelier.cz)