Raffi Halabi, 42 letý výrobce výtahů z Damašku, který na hranici dorazil se svými dvěma syny a skupinou dalších osmi běženců, zažil velké překvapení. Stál před ním třímetrový plot obehnaný ostnatým drátem. „Oni zavřeli hranice? Jak se teď dostaneme do Maďarska?“
„Všechny ostatní země nás nechaly projít. Řecko, Makedonie, Srbsko, všechny mají otevřené hranice, jen Maďarsko ne. Proč? Všichni jdeme ze Sýrie, všichni jsme měli nějaké peníze. Ti lidé, co dělají v Sýrii problémy, ti jsou z venku, to není islám. Rok jsem se snažil žít v Libanonu, myslel jsem, že válka skončí ale...“
V pondělí v noci na jedné straně hranic uspořádal mluvčí maďarské vlády Zoltan Kovács tiskovou konferenci, na které se „jízlivě vyjadřoval k počtu opravdových uprchlíků a ‚hledačů azylu‘, kteří chtějí najít v Evropě útočiště“.
Na druhé straně plotu seděl Nasser Mohammed, 29 letý učitel tělocviku z města Homs. Ošetřoval si rozpraskané mozoly na rukou, ke kterým přišel tím, že již z Istanbulu veze v kolečku kamaráda, kterého potkal na cestách. Gazimu Faisalu Hamedovi je 28 let a bomba, která spadla na vysokou školu v Aleppu ho připravila o nohy. Hamed potřebuje k německým doktorům, Mohammed sní o Paříži či Římu. Sice před nimi stojí velká překážka, Mohammed je však skálopevně přesvědčen, že zůstává.
„Nemůžeme jít zpět, kam bychom šli? Nemáme k čemu se vrátit. Nemůžu svého přítele opustit. Nechceme zůstat v Maďarsku, jen je po cestě,“ řekl Mohammed.
Místo hraničního přechodu na dálnici E75, která spojuje Maďarsko a Srbsko je v současnosti několik kovových kontejnerů, které fungují jako „tranzitní zóny“, kde mohou lidé požádat o azyl. Spoustě lidí byla žádost o azyl zamítnuta na základě skutečnosti, že Srbsko je bezpečnou zemí, kde o azyl zažádat lze – opatření, které zajistí automatické odmítnutí běženců Maďarskem a jejich následné hromadění na srbských hranicích.
Na hranicích pak běženci sebrali poslední síly a jali se protestovat. Za skandování „Německo, Německo, Merkelová, Merkelová“ se pokoušeli rozproudit nějakou aktivitu. Na ostnatý drát zatím někdo přivázal bílý cár plátna, na kterém bylo napsáno „Hanba Evropy“.
Khaled, mladý fyzioterapeut ze Sýrie, přehlédl celou scénu a nahlas přemýšlel, jestli by mu vlastně nebylo lépe v Turecku. „Mám pocit, že svět nenávidí syrský lid. Každý den přijde nová překážka.“ Pro Khaleda je však nepředstavitelné, že by se navrátil do Sýrie. Z Damašku utekl poté, co jej po 40 dní mučila za jeho politické aktivity místní policie rozpáleným železem.
Podle všeho je jedna naprosto nedostatková komodita, která chybí všem stranám. Tou jsou informace. Mluvčí organizace UNHCR Melita Sunjic, která je v současnosti v uprchlickém táboře na srbských hranicích okomentovala situaci jako „naprostou bezradnost“.
Někteří studenti už přemýšlí nad tím, že se Maďarsku vyhnou úplně. Jedním z nich byl Walid, který chtěl studovat mezinárodní vztahy na německé univerzitě. Ta jej však odmítla, jelikož kanadské úřady zabránily jeho sestře, aby za něj zaplatila poplatky. „Musí existovat jiná cesta. Slyšeli jsme o tom, že můžeme jít přes Chorvatsko, ale máme strach. Lidé tvrdí, že je tam mafie a zloději. Samostatně je to nebezpečné, pokud však půjdeme jako skupina, třeba budeme v bezpečí,“ říká Walid plynulou angličtinou s britským přízvukem a ukazuje při tom na skupinu do spacáků zabalených lidí, kolem kterých je poházené špinavé oblečení.
„Abych byl upřímný, nikdy jsem si nemyslel, že půjdu do Evropy takhle. Máme všechny potřebné doklady a papíry, ale oni nám zavřeli všechny legální cesty. Donutili nás k tomu.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
