Poněkud utajený záměr vlády Andreje Babiše je tématem článku, který pod titulkem „Největším poraženým je Česko. Stal se z něj krmelec Evropy, z nějž si novodobí kolonisté odvážejí miliardy“ vyšel na webu Krajské listy. „Dlouhý titulek by neměl odradit případného zájemce od jeho četby, protože se z něj dozví poměrně zajímavé skutečnosti, které se nedozví z jiných tzv. mainstreamových médií. Především pak informaci, že se naše vláda dohodla s německou automobilkou BMW, která hodlá někde na Sokolovsku vybudovat tzv. vývojové a testovací centrum na ploše asi 500 hektarů. Česká strana údajně této fabrice přislíbila nějakou investiční pobídku. Investiční pobídka je tuze krásná věc. Vím, že zejména prezident Miloš Zeman má rád investice a proinvestiční politiku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jemu samotnému se však se slovem pobídka pojí jedna velmi smutná vzpomínka. „A to na počátek devadesátých let, kdy jsme se takovou podobnou pobídkou, i když tehdy se tomu ještě tak neříkalo, zbavili nejcennějšího ‚rodinného stříbra‘, což byla Škoda Mladá Boleslav. Tu jsme pod velením Petra Pitharta coby českého premiéra předali v podstatě za hubičku koncernu Volkswagen. K tomu jsme ještě přihodili desetileté daňové prázdniny, což byla zřejmě ona investiční pobídka. Kdo si vzpomene na tehdejší kurz německé marky vůči české koruně, oficiální byl kolem dvanácti korun, neoficiální, turistický, kolem pětadvaceti korun, tak si dokáže představit platy oněch vynikajících a vysoce kvalifikovaných dělníků v Mladé Boleslavi,“ podotýká mediální analytik.
Česko je krmelec Evropy, více odevzdáme, než inkasujeme
Přitom šlo o lidi, kteří vyráběli auta dlouhá desetiletí a ta byla na začátku sedmdesátých let srovnatelná s evropským nadprůměrem. „Hodnota podniku, i když třeba v osmdesátých letech vyráběl auta nevzhledná nebo nepovedená, rozhodně nebyla o záporných daních na deset let. Byl to kšeft století pro ty lidi, kteří se na tom podíleli, ať už byli z Wolfsburgu nebo z Prahy. Mně tahle asociace naskakuje, když vidím investiční pobídku pro BMW, což jistě není nejchudší firma na světě. A proč by měla dostávat investiční pobídku k tomu, aby si postavila montovnu na Sokolovsku? Vůbec se nedivím tamním obyvatelům, že proti tomu protestují, jak uvádí zmíněný článek. Je tam poměrně velký nedostatek kvalifikované pracovní síly, a proto se tam stahují rozmanití zaměstnanci cizokrajného původu. A teď jim do toho ‚hodí vidle‘ velká německá automobilka,“ poukazuje Petr Žantovský.
Ta se tam bude pochopitelně chovat „hůře než lancknecht ve městě, jehož bylo dobyto“, jak psal Vladislav Vančura v Rozmarném létě. „To je taková poetická metafora pro to, co se zřejmě na naše západní Čechy chystá. Velmi oceňuji, že autorka článku Adéla Hofmanová cituje dva velmi relevantní zdroje, a je důležité vědět, že jsou z opačných politických pozic. Na jedné straně to je pravicový ekonom Karel Kříž, na druhé se pak odvolává na článek Lenky Zlámalové, která cituje ryze levicového francouzského ekonoma Thomase Pikettyho. Oba názory potvrzují jedno a to samé, že Česko stále ještě prohrává v souboji do Bruselu odevzdaných a z Bruselu inkasovaných peněz. Z toho pochází onen výraz krmelec Evropy od pana inženýra Kříže,“ vysvětluje mediální odborník.
Bohatství se koncentruje a chudoba rozšiřuje
Thomase Pikettyho připomíná jako ekonoma, který se proslavil knihou Kapitál v 21. století, což je zřejmá asociace na Marxův Kapitál. „Piketty tam dochází k dost podobným, ale vysoce levicovým závěrům, které nějakým způsobem definují nůžky rozevírajíci se mezi bohatstvím, které se koncentruje, a mezi chudobou, která se rozšiřuje, když to zjednoduším. A to je Piketty jako levicový ekonom. Na druhé straně je pravicový ekonom Karel Kříž, který býval členem ODA, zakládal poradenskou společnost Value Added, v jejímž vedení stále působí, a je opravdu věci znalým ekonomickým odborníkem, jehož asi nelze podezírat z nějaké levicové názorové čtverylky. A oba vlastně potvrzují úplně totéž,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
„Chci tím říct, že my se tady dozvídáme jakoby mimoděk, mimo mainstreamová média, že další segment naší republiky, našeho území a naší ekonomiky se předává nějakým způsobem poměrně za určitých pro nás asi nepříliš výhodných podmínek západním investorům. Ti budou nepochybně čerpat z celé infrastruktury, kterou tu máme, počínaje dopravní a konče intelektuálním potenciálem našich špičkových odborníků. Mně se to skutečně nelíbí. Myslím, že se to nebude líbit mnoha občanům, jenom kdyby se to všichni dozvěděli. Proto upozorňuji na to, že se to mohou dozvědět třeba tak, že si přečtou tento článek. Já ho považuji za jeden z nejdůležitějších textů poslední doby,“ konstatuje mediální analytik.
Názorovým odpůrcům dávají pomyslnou žlutou hvězdu nežádoucích
K druhému tématu ho přivedl článek, jenž pod titulkem „Novinářskou cenu obdrželi novináři Aktuálně.cz za článek s nepravdivou informací“ zveřejnil portál Evropský rozhled. „To je proevropský a eurooptimistický server, ale i ten naprosto jednoznačně dokladuje, že pánové Prchal, Zelenka and company, kteří dostali od Sorosova fondu, tedy nadace Open Society Fund Praha, novinářskou cenu za obsáhlý materiál s názvem ‚Rozkrýváme pozadí nové světové války. Jak se Češi ocitli v zajetí lží‘, uvedli nepravdivou informaci. Mnozí se na tenhle materiál od té doby neustále odkazují, berou ho jako etalon názorového postoje vůči problematice toho, co je a co není dezinformace a konspirace. Když tenhle materiál vyšel, tak jsme ho v Týdnu v médiích reflektovali. Vzpomínám si, že celý text je vlastně jen ideologická propaganda,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jejím cílem není nic jiného než jenom nalepit nepohodlným lidem na čelo nějakou pomyslnou žlutou hvězdu nežádoucího. „V tuto chvíli ne Žida, ale ‚prokremelského švába‘, jak to psal Putna o panu Robejškovi na plakáty zvoucí na jeho přednášku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Tak to je přesně ono, to je ta intelektuální úroveň pánů Prchalů, Zelenků, Putnů a spol., kteří nemajíce žádných argumentů jen rozdávají nálepky, soudí a rádi by vystrnadili z veřejného prostoru ty, kteří nekývají na jejich názory a jejich články. Pan Prchal je velice nedůvěryhodný autor, osobně s ním mám tři zkušenosti. Třikrát o mně napsal na Aktuálně.cz, třikrát to bylo plné lží a třikrát se mi musel na základě jeho článků šéfredaktor Aktuálně.cz omluvit. Ty písemné omluvy si schovávám, mohu je ukázat komukoli, kdo by je chtěl vidět,“ poznamenává mediální odborník.
Soros oceňuje novináře, jehož za lháře uznal i vlastní šéfredaktor
V nich šéfredaktor přiznává, že redaktor Lukáš Prchal nenapsal pravdu a že se za něj velmi omlouvá. „Takže pan Prchal, který zcela zjevně nepíše pravdu podle vlastního šéfredaktora a také podle paní Romancové z Evropského rozhledu, je naším novinářským hrdinou a dostává ceny od Sorose. Co si pak můžeme myslet o Sorosovi a o jeho cenách, že? O těch cenách jsem ale původně vůbec nechtěl mluvit. Cítím se poněkud podjatý, protože v Asociaci nezávislých médií jsem kdysi spoluzakládal Krameriovu cenu, i když do ní dnes už nijak nezasahuji. Po zvolení do Rady ČTK jsem místo v Asociaci nezávislých médií přenechal někomu jinému a už jsem toho jenom divákem, ale zasvěceným. Přesto jsem o těch cenách nechtěl vůbec mluvit, ale když se o nich rozjela diskuse, tak se přidám,“ zdůvodňuje Petr Žantovský volbu tohoto tématu.
Zaujalo ho, že autorka článku Ingrid Romancová argumentuje tím, o čem ParlamentníListy.cz už mnohokrát psaly. „Tedy tím, že Prchal a spol., kudy chodí, tudy tvrdí, že Ministerstvo vnitra vypracovalo seznam dezinformačních webů, což Ministerstvo vnitra popřelo a naopak ujistilo, že žádné takové seznamy nevytváří, vytvářet nemíní a že tedy neexistují. To může znamenat jednu jedinou věc, že pan Prchal lže. Takže pan Soros odměňuje novináře za lhaní. To je jednoduchá implikace, kterou bychom si z toho mohli odnést. Být na místě ostatních oceněných – jistě to nejsou samí lháři – tak bych na základě této kauzy a tohoto skandálu, protože to skandální opravdu je, cenu vrátil. Protože být oceněn spolu se lhářem v jednom šiku by mi opravdu nedělalo dobře. Určitě bych nepřijal cenu od Sorosovy OSF, která oslavuje lháře,“ ujišťuje mediální analytik.
Okupační stávka v ČT byla protizákonnou aktivitou několika jedinců
Na závěr si nechal událost do jisté míry osobní. „Zemřel Peter Duhan, bývalý – nejenom – generální ředitel Českého rozhlasu. Možná si někdo vzpomene, že v začátku devadesátých let byl posledním generálním ředitelem Československého rozhlasu, takovým úředníkem, který byl pověřen rozdělením mezi Český a Slovenský rozhlas, když se tvořily zákony a dělil se majetek federace včetně tehdy společných médií. Potom se pohyboval i v soukromém sektoru, byl zaměstnancem Beseda holdingu, pracoval tedy pro Novu. Dlouhá léta pak působil v Českém rozhlase 6, Svobodné Evropě. Osobně jsem ho poznal v roce 2003, když jsem nastoupil na Vysokou školu ekonomickou, abych zorganizoval a uspořádal studijní obor Ekonomická žurnalistika. No a Peter tam tehdy vyučoval předmět Dezinformace a propaganda,“ vzpomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Byl zvědav, jestli s ním Peter Duhan bude chtít spolupracovat, protože v letech 1999 až 2000 zastávali dost odlišné názory na tzv. televizní krizi. „To jsme se ještě neznali, ale já byl v té době členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a spadla na mě povinnost monitorovat vysílání Českého rozhlasu právě na téma televizní krize. A kvůli komentářům, co odsuzovaly Bobošíkovou, Hodače a naše politiky vládní i smluvně opoziční, mi jméno Duhan proběhlo před očima ‚čtyřistapadesátkrát‘. Pár let na to, když jsme se trochu víc poznali a neformálně se k tomu vraceli, mi říkal, že pochopil brzy poté, co se krize na Kavkách uzavřela, že jsme měli pravdu my, kdo jsme byli proti té stávce a označovali ji za naprosto protizákonnou aktivitu několika jedinců z velína, kteří okupační stávkou a přivlastněním si výrobních prostředků, času, peněz a reklamních časů naprosto beztrestně zneužili jak hmotné, tak nehmotné vlastnictví České televize pro svůj vlastní osobní prospěch,“ poukazuje mediální odborník.
Ač pravičák, souhlasil s expředsedou komunistů jako stálým hostem
Začal si ho velice vážit, když mu Peter Duhan přiznal, že časem, jak pozoroval lidi a situace kolem České televize, dal kritikům stávky v ČT jednoznačně za pravdu. „Pak jsme se léta vídali v Českém rozhlase 6. Po odchodu pana Šterna měl být z pozice redaktora jmenován tehdejším ředitelem Kasíkem šéfem té šestky. Tehdy se pan Kasík řídil praxí, že když chtěl generální ředitel provést personální výměnu na postu nejvyššího managementu, což toto bylo, tak to konzultoval se členy Rady Českého rozhlasu. Na této změně panoval konsensus, jen Štěpán Kotrba, který byl tehdy jejím členem, byl velice radikálně proti. Já jsem se s ním přece jen už znal, a tak jsem se ho zeptal proč. Zdůvodnil mi to tím, že Duhan je pravičák, na šestce proto mluví samí pravičáci, zatímco levičáci tam slovo skoro nedostanou, nemohou tam psát komentáře a je to nevyvážené,“ vybavuje si Petr Žantovský.
S nevyvážeností dal Štěpánu Kotrbovi z velké části za pravdu, a tak se na názor optal i Petera Duhana. „Tehdy jsme tam měli s Duhanem pořad, který se jmenoval ‚Lidé od novin‘. Duhan ho moderoval a měl v něm dva stálé hosty: Martina Štěpánka a mě. Právě v té době Martin onemocněl, a tak jsem navrhl panu Duhanovi, že bychom místo Martina využili Jiřího Svobodu, bývalého předsedu komunistů, jako levicově smýšlejícího, i když konzervativně naladěného člověka, že jde o velice kompaktní osobnost. Výsledek tohoto zeptání se se panu Kotrbovi líbil a byl to – myslím – krok, který ho trochu přesvědčil, aby neházel veto do jmenování Duhana šéfredaktorem šestky. Pak se stal programovým šéfem, potom byl krátce pověřeným a poté už regulérním generálním ředitelem. Později odešel ze zdravotních důvodů,“ rekapituluje mediální analytik.
Hádky i polemiky měly smysl, bývalý šéf Rozhlasu uměl argumentovat
Poslední období už však komentovat nechce. „Jen jsem si dovolil vzpomenout na člověka, kterého jsem považoval mnoho let za docela blízkého kamaráda. Také za člověka, který měl své charisma, své kouzlo, od něhož bylo zajímavé načerpávat zkušenosti a s nímž bylo hlavně hodně zajímavé a inspirativní se pohádat. Uměl totiž argumentovat a diskuse, hádky i polemiky s ním měly vždy smysl, pokaždé si z nich člověk odnesl nějaké nové poznání. To je to, co mi po Peteru Duhanovi bude chybět nejvíc. Protože jsem si povšiml, že média jeho odchodu věnovala jen velmi malou, ba řekl bych až formální pozornost, možná i v souladu s přáním rodiny, to nevím, tak jako jeho kolega a kamarád si snad mohu dovolit tuto širší vzpomínku. Na každého se vzpomíná v různých barvách, podle toho, jakou zkušenost s ním kdo udělal. Já v tuto chvíli na Petera vzpomínám takhle,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
