Jak v češtině shrnují například Lidové noviny, v Makedonii žije odhadem 25-30 procent příslušníků albánské menšiny, především v oblastech u hranic s Albánií. Již v roce 2001 jejich polovojenské jednotky téměř rozpoutaly v zemi občanskou válku.
O UDÁLOSTECH V MAKEDONII ROKU 2001 SI PŘEČTĚTE VÍCE ZDE
V podstatě se jednalo o pokus o zopakování scénáře, ozkoušeného dva roky předtím v srbském Kosovu. Konfliktu tehdy zabránila smírčí dohoda mezi oběma stranami.
Od začátku druhé dekády století ovšem napětí v Makedonii stále stoupalo. Postkomunistická Socialistická strana usilovala o svržení pravicové vlády premiéra Nikoly Gruevského a v její věci se začaly angažovat i nadnárodní neziskovky ze stáje George Sorose. Jejich zásahy, možná dokonce kryté či přímo podporované Obamovou administrativou (dnes se z iniciativy amerických senátorů začínají objevovat důkazy o subvencích v řádu milionů dolarů) vedly k bouřlivým demonstracím již v loňském roce. V prosinci se konaly volby, které ale skončily v podstatě remízou mezi oběma stranami.
Fotogalerie: - Návštěva Makedonie
Klíčová role tak připadla zástupcům albánské minority. Ty si, jak píší Lidové noviny, zcela otevřeně povolal na konzultaci do Tirany albánský socialistický premiér Edi Rama (o jeho silných vazbách na Sorosovy neziskovky jsme psali před týdnem) a následně začali předkládat potenciálním koaličním partnerům skutečně nevídané požadavky. Kromě změny hymny či státního znaku to bylo zejména uznání albánštiny jako úředního jazyka na celém území Makedonie. Současný stav přitom uznává albánštinu jako úřední jazyk kdekoliv, kde podíl Albánců přesáhne dvacet procent.
Pravice takové požadavky okamžitě odmítla, ovšem Socialistická strana Ramova souputníka Zorana Zaeva Albáncům koalici za těchto podmínek nadšeně nabídla. Nové vládě se však postavil do cesty pravicový prezident Gjorge Ivanov, který odmítl takovou vládu jmenovat.
Fotogalerie: - Zeman a prezident Makedonie
Zablokovanou situaci se spojenectví socialistů a Albánců, disponující velmi těsnou většinou, rozhodlo vyřešit tím, že na vlastní pěst svolalo parlament a zvolilo jeho předsedu. Jedním z nejvyšších ústavních činitelů země se vůbec poprvé v historii stal zástupce Albánců – Talat Xhaferi. Po jeho zvolení propukla v parlamentu vřava, která ještě narostla ve chvíli, kdy jeden z albánských poslanců během svého projevu začal v řečništi zpívat albánskou hymnu.
Do parlamentu v tu chvíli vtrhli demonstranti protestující proti požadavkům Albánců a jejich účasti ve vládě. Před parlamentem jich celé odpoledne demonstrovalo asi padesát tisíc, do budovy jich proniklo několik stovek. Je třeba dodat, že odpůrci nové koalice již před měsícem vehementně protestovali proti misi eurokomisaře Johanesse Hahna, který přijel s jasným vzkazem prezidentovi: Výsledky voleb a dohody o nové koalici musíte respektovat. Jeho mise byla všeobecně vnímána jako bruselský nátlak, nové koalici však umožnil zaštiťovat se autoritou EU.
Do parlamentu tedy ve čtvrtek pronikly stovky demonstrantů. „Tohle je puč,“ křičeli zástupci ustavující se koalice. Podle Lidových novin bylo zraněno přes sto lidí, většina jen lehce. Krvavá zranění si však odnesl šéf socialistů Zaev a vůdce albánské minority Ziadin Sela. Fotografie zkrvaveného Albánce díky sociálním sítím a západním médiím s patřičným komentářem obletěla svět. Obrázky zkrvavených zákonodárců se pro západní média stala základem zpravodajství.
Socialisté začali kromě puče hovořit také o atentátu, Lidové noviny citují hysterická slova předsedy socialistů Zaeva: „To, co se stalo, byl pokus o vraždu.“
Takto ukázala události v parlamentu Svobodná Evropa:
Lídr pravice Nikola Gruevský vůbec není v zemi, odjel na jednání do Vídně. Podle levice však i toto byl záměr a součást jeho plánu, aby od sebe a své strany odklonil pozornost.
Psali jsme o Makedonii:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
