Miller poukazuje na to, že Agrofert vlastnil rozhodující skladovací kapacity, do kterých byli soukromí zemědělci nuceni v prvním období svého podnikání vozit úrodu přímo z pole. „V této éře jeho Agrofert sehrál podle mého názoru nedůstojnou roli v oblasti výkupu základních komodit, hlavně pšenice. Jeho obchodní praktiky byly nestandardní a neevropské, se zemědělci si dělal prakticky, co chtěl,“ uvedl farmář. Podle něj v tomto období přišly malé rodinné farmy o velké peníze. A velké zemědělské podniky, které se s Agrofertem tzv. zamotaly ve větších obchodech, skončily po čase za pár švestek v jeho kapitálové skupině.
První případ, kdy se s Agrofertem nepřímo střetl, nastal krátce po našem vstupu do EU. V Unii po dlouhá léta fungoval jako jeden z hlavních obchodních pilířů tzv. intervenční nákup obilovin. Což byla jakási záchranná síť pro prvovýrobce, když prodejní ceny základních obilovin vlivem vnějších vlivů klesly pod výrobní náklady.
Od Agrofertu stát obiloviny vykupoval za evropské ceny, od farmářů to pod nesmyslnými záminkami odmítl
Taková situace v ČR tehdy nastala a intervenční nákup se rozjel podle evropských pravidel za evropské ceny. „V první vlně mohly do tohoto nákupu umísťovat svoje obiloviny velké výkupní organizace typu Agrofertu a Agropolu, které vlastnily rozhodující skladovací kapacity, což se také z velké části stalo,“ uvedl Miller s tím, že pak měli přijít na řadu samotní zemědělci.
Jenže najednou stát prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) začal ve velkém tyto obiloviny odmítat z nesmyslných kvalitativních důvodů. „Takto odmítl převzít 2 miliony tun pšenice a zemědělcům nezbylo nic jiného, než před další sklizní v roce 2005 své sklady vyprodat pod cenou. Asi tušíte komu,“ popsal Miller s tím, že jako jediný zemědělec ve státě, který si nenechal tuto nespravedlnost líbit, se obrátil na soud. Ten po šesti letech vyhrál.
Byla to čistokrevná oligarchistická transakce
A jak dnes s odstupem let tuto situaci hodnotí? „Toto nebyla ukázka přirozeného kapitalismu, ale čistokrevná oligarchistická transakce se znaky východní obchodní kultury. Nežalovatelné, těžko popsatelné, ale přesto uskutečnitelné a efektivní,“ podotkl.
Babišova společnost koupila sklad i s dalšími nemovitostmi za méně peněz, než kolik jsem chtěl zaplatit jen za sklad
Druhý střet s Agrofertem nastal v době, kdy chtěl odkoupit menší sklad bývalého ZZN od vlastníka v úpadku. Vše už bylo domluvené, založil si kvůli tomu akciovou společnost, dohodli si cenu dvacet milionů korun a předjednali úvěr. „Jenže najednou před podpisem smlouvy přišli z Konsolidační banky, která obchod dozorovala, a řekli: My to musíme prodat Agrofertu, protože on k tomu koupí ještě další nemovitosti – byty, dvě výrobny a další silo, které bychom jinak asi neprodali,“ popsal Miller. Potud by bylo vše v pořádku, ale po nějakém čase se však dozvěděl, že celá transakce proběhla, ale za podstatně nižší kupní cenu, než kterou on nabízel pouze za objekt jednoho sila.
Nyní ale nechce Babiše jen kritizovat. „Já nemůžu říct, že by se mi některé jeho kroky nelíbily. Ten člověk je strašně nadaný a ambiciózní a dělá mnoho proto, aby dokázal, že stát jde řídit efektivněji,“ uvedl Miller s tím, že si dokonce myslí, že se to Babišovi povede. „Po tom, co tady za poslední léta předváděli jeho političtí předchůdci, by to nemusel být až tak neuskutečnitelný zázrak,“ dodal Miller.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
