Britové se rozhodli v referendu pro vystoupení z Unie. Proč podle vás?
Na první pohled to vypadá báječně; konečně opět nabytá svoboda, nezávislost, suverenita… Krásná představa, ale je tu jeden háček – za tím vším stojí nacionalisté, což je kazem na celém Brexitu. Ultrapravice, či jak tato seskupení po celé současné Evropě nazvat, má ale bohužel pravdu. EU, jak ji rád nazývám nevyvedeným klonem RVHP, má ve svém čele politiky, kteří jsou zcela odtrženi od reality. Kdo je Juncker, šéf Evropské komise, když pomateně srovnává přistěhovalectví před půl stoletím a dnes? Jeho demagogie je až rozkošná; v roce 1960, když mu bylo šest, tak se k nim do ulice přistěhovalo několik nových rodin. Ptal prý se táty, co jsou zač, a on mu řekl, že jsou to Maďaři. Za nějakou dobu se do jejich okrsku údajně nastěhovalo také několik českých a slovenských rodin. A oni je přijali, uprchlíky, kteří utíkali před komunistickým režimem do Lucemburska.
Spadl pan Juncker, šéf Evropské komise, z višně na hlavu? Srovnávat pár rodin, které se přistěhovaly do Lucemburska z Maďarska, Československa nebo Slovenska, se statisíci běženci z Afriky a Blízkého východu? Přicestovaly ony rodiny bez cestovních pasů či s těmito dokumenty falšovanými? Jakými nemocemi byli tito lidé nakaženi? Hrozila z jejich strany teroristická činnost...?
Dělat si iluze o Junckerovi je čiré bláznovství. Z postu premiéra musel odstoupit poté, co se zjistilo, že lucemburské bezpečnostní služby sbíraly informace o předních politicích a podnikatelích a některé z nich i odposlouchávaly. A vloni vyšlo najevo, že Lucembursko uzavíralo se stovkami nadnárodních firem speciální dohody a umožňovalo jim platit extrémně nízké daně. To vše v době, kdy byl Juncker nejen premiérem, ale i lucemburským ministrem financí.
Je mimo mísu, když tvrdí, že jsou dnes čtyři země, které nesou hlavní břemeno; devadesát procent všech uprchlíků přijme desítka zemí. Zbylých osmnáct uráží, když neomaleně tvrdí, že nedělají vůbec nic. Prý proto, že některé členské státy docela chladně prosazují své národní zájmy, Egoismus jednotlivých částí Evropské unie brání efektivnímu a humánnímu řešení těchto problémů. Lucembursko má 2,1 žadatele o azyl na 1 000 obyvatel. Švédsko nejvíc, resp. 8,2 žadatele. O azyl nyní žádá v Německu 210 000 běženců, v Lucembursku 1,5 tisíce…
Stačí jeden za všechny jeden vtip, a to že po Brexitu je dovoleno všem Britům, aby opět házeli pytlíčky od čaje na kompost, mohou zase používat žárovky a jíst křivé okurky i malé banány… Pokud dnes budete chtít koupit nějaký český výrobek, nesmíte být překvapení, že na něm není Made in Czechoslovakia, ale Made in EU. Podobně dopadli i další naši výrobci. Mochov východně od Prahy byl výrobcem mražené české zeleniny. Nyní jsou v obchodní síti stále prodávány pod značkou Mochovská zelenina, avšak mají na obalu připsáno Made in Austria. Převzal ji nadnárodní koncern Ardo. Nedávno zcela ukončil v Česku výrobu i koncern Unilever, v povltavských tukových závodech v Nelahozevsi.
Co se teď s Evropskou unií stane? Může Brexit znamenat počátek jejího rozpadu?
Až tak tragicky bych to neviděl, musí se chytnout za nos a přestat s fantazírováním a sestoupit z oblak své nesmrtelnosti do prachu současného běženeckého obrazu Evropy. Musí se oprostit svého mocipanství, že jsou pupkem světa, a snažit se jednotlivé země EU pochopit, nejen z hlediska kvót, ale hlavně z jejich tradicí, které přece od věků tvořily starý kontinent, aby byl jednotný. Tak si společně poradily s nacismem i totalitou, byť ani tento způsob boje proti komunismu nebyl vždycky košer. Je na to poučka: Není jedno vědět, kdo byl největší svině dějin, jestli Jan Hus, Jan Žižka, Adolf Hitler nebo Josif Stalin? Důležité je přece jediné, vědět, kam patříte: zda jste pán, nebo kmán... V Česku k tomu máme pár super přísloví: Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. Co je šeptem, to je s čertem. Co je v domě, není pro mě. Co jsi z úst vypustil, ani párem koní nedostaneš zpět... Brexit není signálem k rozpadu EU, ale konečně povel k její nápravě… Je třeba pozvat někoho, kdo by vymetl ten Augiášův chlév, a tím Herkulem by ale neměl být oligarcha z Lucemburska. Co je to politická prudérnost? Když miliardáři, expremiérovi Lucemburska a nyní šéfovi EU hlídají sídlo bodyguardi před běženci, zatímco on ostatní země z EU nutí kvótami je přijímat; přitom 19 let byl předsedou lucemburské vlády...
Hodně lidí se shodne na tom, že je potřeba Unii zreformovat. Otázkou je ale jak? Jeden názorový proud říká, že je třeba ji řídit více centrálně, více pravomocí dát do Bruselu, udělat z ní federaci. Druzí naopak navrhují dát více pravomocí národním státům a společné nechat jen věci výhodné pro všechny. Jakou možnost preferujete vy? A je vůbec EU nějaké reformy se současnou politickou reprezentací schopná?
Jestli je schopná nebo není schopná, to není pravé dilema, prostě musí být schopná, je to její povinnost po desítkách let, kdy se bossové tvářili, že integrace Evropy je pro ně brnkačka. Navíc se jim zachtělo získat běžence, aby měl kdo za ně pracovat na nepopulárních postech. Bylo to přece Německo, které vymyslelo termín „gastarbeitr“, když podepsalo smlouvy s Itálií a hlavně s Tureckem o náboru nových pracovních sil. Je si vzpomeňme; V 50. letech dvacátého století došlo v SRN k hospodářskému rozmachu projevujícímu se mj. nedostatkem pracovních sil. Šlo hlavně o zemědělství, hornictví a stavebnictví, kde se Západem zhýčkaní Němci nechtěli špinit manuální prací…
Proto započal nábor pracovních sil ze zahraničí především z jižní Evropy. Roku 1955 uzavřelo Německo smlouvu o náboru (Anwerbevertrag) s Itálií, o pět let později se Španělskem a Řeckem. V Německu byli pracovníci ze zahraničí přijímáni s otevřenou náručí. Byl vytvořen nový termín pro „hostující pracovníky“ Gastarbeiter (gastarbeiteři) Turci, většinou muslimové, přicházeli do Německa od roku 1961.
Rychle rostoucí německé hospodářství jim nabízelo lepší budoucnost, jelikož většina tureckých pracovníků pocházela z chudých oblastí Malé Asie. Mezi dělníky byli také vysoce zastoupeni Kurdové. Dělníci zpočátku své vydělané peníze posílali svým rodinám do Turecka. Předpokládalo se, že se po uplynutí pracovního poměru vrátí domů. Rozhodli se však usadit a podnikat. Roku 1962 bylo v Německu zaměstnáno 13 000 Turků, roku 1974 již 800 000 tureckých pracovníků, což negativně ovlivnilo Turecko, jež ztratilo nemalý počet výkonných pracovních sil.
Na migrační krizi jsem se vás ptal už v prosinci. Od té doby EU uzavřela dohodu s Tureckem, která v takzvané balkánské migrační cestě skutečně zafungovala. Turci za to ale chtějí bezvízový styk s EU, který spíše nedostanou. Pak se můžou naštvat a jsem tam, kde jsme byli. Nebo se pletu? Jak to vidíte vy?
Turecko je ústřední problém současnosti EU, jeho bezostyšné chování je jedním z důvodů, proč zvítězil Brexit. Na svém území má už na tři miliony uprchlíků, na jejichž údajné výdaje dostal tři miliardy eur, přičemž však jen asi půl milionu z nich žije v táborech, zbytek jen pod mosty, v parcích, na náměstích a kde se dá. A to je další záměr Erdogana, dovést běženeckou krizi do ad absurdna, aby si mohl klást vyděračské podmínky fašistického šmejda; my přijmeme námi k vám nahnané „vaše“ běžence, které nemůžete zvládnout, ale Turecko za to dostane další tři miliardy, bude navíc přijato do EU a zrušíte nám vízovou povinnost do vašich států… Tak se z 97 procent asijský stát, pouze se třemi procenty evropského území, stane běženeckým vydíráním protekcionistickým členem Evropské unie…?
Turecko, které sloužilo vždy jako předpolí studené války proti SSSR (rakety Jupiter v Izmiru rozpoutaly nevoli Chruščova a až poté jeho rakety na Kubě uvedly lidstvo na pokraj atomové války), se snaží vojenskými invazemi na území Iráku ničit bombardováním tisíce kurdských vesnic s mlčením jehňátek NATO, a aby toho nebylo málo, dnes v rámci tzv. protiteroristického boje proti IS-DAEŠ bombardují pro změnu kurdské jednotky, jež na rozdíl od Turecka proti terorismu v Sýrii skutečně bojují. Ankara mezitím horlivě obchoduje s ropou IS na černém trhu a zcela promyšleně organizuje běženeckou invazi. Něco za něco. Konečně nastal ten den D, kdy si vyděrač Erdogan dosáhl svého a může si diktovat podmínky.
Psali jsme:
Více migrantů teď přichází do Evropy trasou z Libye přes Středozemní moře do Itálie. Padají návrhy uzavřít dohody s Libyí. Což jde ale dost těžko, protože je tam rozvrácená země a několik vlád. Vypadá to tu dost beznadějně. Přitom Kaddáfího režim byl jakýsi špunt, který držel africkou migraci pod kontrolou. Byla podpora Západu na jeho svržení tou nejzásadnější chybou poslední dekády?
Důsledky zlynčování Kaddáfího jsou dnes vidět především v moři. Jde o důsledek něčeho hrozného, o nevysvětlený paradox; vojenské lodě západních spojenců musejí kotvit v mezinárodních vodách asi tucet námořních mil, tedy něco přes dvacet kilometrů od libyjského pobřeží, což vytváří další tragikomické dějství – pašeráci připlují s běženci na hranicích mezinárodních vod, vyloží do chatrných gumových nafukovacích člunů uprchlíky, od nichž předtím vybrali statisíce dolarů.
Poté jim ukázali na nedaleko kotvící americko-britsko-francouzské či jaké vojenské křižníky s doporučením, aby dopluli až k nim a oni že je poté naloží na své paluby. Heslo dne pašeráků zní: „Vezmeme vás na půl cesty, dál poplujete na lodích evropského námořnictva, které si nedovolí vás nevylovit a nevysadit u evropských břehů…“ Vojenské síly tak musejí de facto nechat odehrávající se trestné činy jim přímo na očích, aniž mohou zasáhnout.
A nikde ani jen povzdech, že před pěti lety nebral nikdo z komplotu EU – USA ohled na nějaké mezinárodní vody a prostě Libyi zločinecky a bezdůvodně napadl. Zde by mělo být dodáno, že to nebylo bezdůvodně, ale s děsivým záměrem zlikvidovat živou bytost Kaddáfího a ukrást mu zlato a ropu… A proto, že je dnes Libye ve srabu…
A evropský alibismus pokračuje nabubřelými slovy, že právě vznik vhodné libyjské vlády bude podle Mogheriniové „nejlepším způsobem, jak v Libyi účinně bojovat s tamní odnoží organizace Islámský stát a dalšími radikálními skupinami. Mírový proces, od loňského roku organizovaný pod záštitou OSN, by měl ukončit násilí, které Libyí zmítá od roku 2011…“ Ale kdo tento konflikt násilí rozpoutal? Kde a jak reagovalo tenkrát OSN? Není pozdě bycha honit, proč EU neuposlechla Kaddáfího varování. Věděl totiž, že jeho země je nejbohatší ze všech států Afriky a také že má ideální i nejefektivnější spojení přes Středozemní moře do Evropy…
Kaddáfí měl totiž své oprávněné sebevědomí; na summitu v Addis Abebě v únoru 2009, kde byl zvolen jejím předsedou, se vyjádřil pro projekt Spojených států afrických, což se samozřejmě zemím těžícím z africké chudoby moc nelíbilo. Navíc měla Libyjská centrální banka, pod přímou Kaddáfího kontrolou, téměř 144 tun zlata. Libye tak byla mezi 25 zeměmi světa s největší zásobou drahého kovu za 6,5 miliardy dolarů. Můžeme se potom divit, že libyjské obyvatelstvo mělo nejvyšší životní úroveň v Africe? Že produkovalo nejvíc ropy na černém kontinentu? A že HDP na obyvatele činilo přes 16 600 dolarů…?
Taková byla Libye, dnes země chaosu a násilí… USA k tomu stačilo je pár let; prostě země amerického snu a neomezených možností. Hlavně že bylo co krást a jak ožebračovat africké země…
Pokud zůstanu u Afriky či takzvaného třetího světa. Geolog Václav Cílek varuje před ještě větším zbídačením těchto oblastí. V důsledku klimatických změn, kdy hrozí ničivé bouře, záplavy, ale zejména sucho. V důsledku těchto změn podle něj nastanou další migrační vlny do Evropy. Máte podobnou obavu? Je nějaké řešení této situace?
Pana Cílka znám z Čeladné, kde mají v rámci terapie tmou Vilu Mátma, kde odvážlivci dlí sedm a víc dnů bez jakéhokoli kontaktu s okolím a světlem. Pan Cílek zde rovněž meditoval, a tak možná i proto ví víc než já. Počasí má tendenci být na lidstvo víc a víc vysazeno, hrozivé sucho ještě v Evropě neznáme, ale v Africe či na Blízkém východě je už na hraně, jeho vliv poznáváme i na mnohamilionové vlně běženců, z nichž většina utíká právě před suchem víc než před válkami...
Na závěr se zeptám na žhavou událost z České republiky, kde probíhá boj o policii. Jak vy vidíte střet mezi ministry Chovancem a Babišem, ČSSD a ANO, Tuhým a Šlachtou? Zatím jedinou viditelnou věcí takzvané policejní reformy je odchod Šlachty a dalších policistů z jeho policejního útvaru. Bylo tohle ve skutečnosti jejím hlavním cílem?
Dnes už nikdo nepochybuje, že jde o další „kousek“ známé dvojky Chovanec – Sobotka. Napřed byl její pokus o tzv. stranický puč, kdy byl Chovanec infiltrován do pětice „pučistů“ v Lánech u prezidenta Zemana, aby pak za své práskačství dostal trafiku v podobě křesla ministra vnitra. V současné době jde o zametení pod koberec podvodných kauz v podobě kostlivců ve skříních prominentních politiků. A opět naše dvojka hraje hlavní roli – Šlachta a spol. přijdou do sněmovny, aby s hromadou důkazů přednesli svá zásadní a obviňující tvrzení poslancům. Ovšem Chovanec farizejsky tvrdil, že měl vše přichystané pro zbavení policistů mlčenlivosti, jenže dolní komora to prostě zakázala; Sobotka se omlouval jako pokrytec pokrytců, že něco opomněl, že byl roztržitý... Asi kvůli roku 2004, kdy prodal jako ministr financí OKD pod cenou šlechetnému Bakalovi; stát ošidil ani ne o pět miliard a Šlachta by z to chtěl dělat vědu...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
