Česko-německý spisovatel a žurnalista Tomáš Krystlík po zhlédnutí prvních čtyř dílů tohoto seriálu od režiséra Roberta Sedláčka a scénáristy Pavla Kosatíka dospěl k názoru, že ne vše je v seriálu v pořádku. Byl pozván i Kosatík, jako autor vyřčených skutečností, ale pozvání odmítl. Krystlík nejprve rozebírá díly Českého století, které se věnují T. G. Masarykovi, sudetoněmeckému odsunu a atentátu na Heydricha. Čtvrtý díl se týká únorového převratu.
Velká Gottwaldova chvíle
„Únor roku 1948, velká chvíle premiéra Klementa Gottwalda. Dvanáct demokratických ministrů jeho vlády podává demisi s vidinou, že Gottwald padne a prezident Beneš jmenuje prozatímní úřednickou vládu, která zemi dovede k předčasným volbám, v nichž už by komunisté rozhodně nevyhráli. Během několika rozhodujících dnů se ale tento taktický manévr ukazuje jako politická hloupost a hrubé podcenění protivníka. Demokratickým politikům, včetně Beneše, pozdě dochází, že Gottwald se do Moskvy skutečně jezdil učit, `jak jim zakroutit krkem`, jak prohlásil v prosinci 1929 v prvorepublikovém parlamentu. Naivita stárnoucích demokratických politiků, postupující nemoc a deprese prezidenta Beneše proti cynismu, sebevědomí a bohorovnosti Gottwalda a jeho soudruhů v nerovném souboji s osudovým koncem,“ píše se na webu České televize ke čtvrtému dílu s názvem Všechnu moc lidu Stalinovi.
Už v roce 1945 tu nebyla demokracie
„V ukázkách se diskutuje o tom, že strany, jejíž ministři odstoupili, přejdou do opozice, což je naprostý nesmysl, protože systém Národní fronty nic takového neumožňoval. Systém Národní fronty byl založen na tom, že všechny strany budou sledovat stejný cíl, který teda má Národní fronta, a jestliže by nějaká strana s tím nesouhlasila a přešla takzvaně do opozice, tak zákonem bylo nařízeno, že ministr vnitra takovou stranu má neprodleně rozpustit. A opačně: Nově vznikající strana, která chtěla být ministrem vnitra povolena, musela souhlasit s cíli Národní fronty, nemohla mít žádný jiný program nebo program, který nesouhlasil s cíli Národní fronty. Čili tehdy nebyla již demokracie. V roce 1945 až 1948, i když čeští historici vykládají něco jiného, něco o omezené demokracii, demokracie nebyla, protože ve státě, kde nemůže vzniknout opoziční strana nebo opozice vůči vládě, tak ten se nemůže nazývat demokratický,“ tvrdí Krystlík.
Psali jsme:
Další scénáristický lapsus
A pokračuje kritikou další ukázky: „Zápotocký se ptá Klementa Gottwalda, zda se bojí, nebo nebojí, zda má rád, nebo nemá rád soudruha Stalina za přítomnosti Slánského, což je naprosto nepravděpodobná scéna, protože nikdo z těch soudruhů, když se sešli, nemohl si být jist, že jeden z nich donáší Ministerstvu státní bezpečnosti Sovětského svazu. Čili nic takového nemohl nikdo položit jako otázku a nikdo na to nemohl odpovědět. To prostě je scénáristický lapsus par excellence,“ konstatuje autor knih Zamlčené dějiny.
Podle něj je v tomto filmu, který se zabývá únorovým převratem, také zajímavá jedna věc, která není dostatečně vysvětlena. „Ve vládě včetně ministerského předsedy bylo šestadvacet členů. Podle Ústavy vláda padá, podává demisi a jsou vypsány nové volby, když odstoupí více než nadpoloviční část ministrů. Odstoupilo jich dvanáct, čili podpoloviční. Je fakt, že zřejmě počítali odstupující ministři s tím, že se k nim přidají i ministři ze sociální demokracie. Jenže ta to odmítla. Ne že by někteří ministři ze sociální demokracie nechtěli odstoupit, jenže strana jim to zakázala. Ovšem není všem dnům konec,“ připomíná Krystlík.
Jak se dostali komunisté k moci
„Gottwald chtěl ve své nové vládě, kterou hodlal doplnit o své lidi, mít jiné ministry než dva ze sociální demokracie, konkrétně nechtěl Timeše a Václava Majera. A protože věděl, že Beneš mu půjde na ruku, to věděl předem, protože to dokázal odhadnout, tak donutil tyto dva ministry Timeše a Majera, aby podali demise den před únorovým pučem. Ti demisi podali, takže nastal stav, že čtrnáct ministrů ze šestadvaceti odstoupilo. To znamená, že Beneš byl povinen podle Ústavy povinen vypsat nové volby. Kdyby je nevypsal, tak by měl pověřit někoho, ovšem už ne Gottwalda, aby sestavil vládu podle výsledků posledních parlamentních voleb. Ani to, ani to neudělal, nýbrž porušil flagrantně Ústavu a podepsal Gottwaldovi nové členy vlády a staré odvolal. Tím se dostali komunisté v Československu k moci,“ doplnil.
Psali jsme:
Nezdařený seriál
„Po zhlédnutí prvních čtyř dílů Českého století mohu pouze k tomu říci, že i když nejde o hraný dokument, což tvůrci zdůrazňují, ale jedná se o seriál, který se prolíná s českými dějinami, tak by alespoň s určitými body českých dějin měl souhlasit, což se neděje. A další věc: Divák, který samozřejmě není zasvěcen úplně do některých historických událostí, někdy má potíže sledovat kdo je kdo, o co se jedná a podobně. Z tohoto hlediska bych řekl, že tento seriál je spíše nezdařený než zdařený,“ uzavřel první host Kritického klubu.
Pár slov o projektu
Kritický klub je prostor, kde mohou i nemusí být dva hosté. „Kritizovaný je pozvaný a záleží jen na něm, zda přijde. Pokud host přijít odmítne, kritik může vystoupit sám,“ řekl ParlamentnímListům.cz zakladatel projektu Alexandr Vojta s tím, že jde o formu komunikace před kamerou a mikrofonem, kde má jít o kritické hodnocení například televizních či rozhlasových pořadů, divadla a podobně.
Kritický klub souvisí s projektem s názvem Debatní klub. V něm již hovořila řada renomovaných odborníků a známých osobností. Mimo jiné ekonom Pavel Kohout, politolog Daniel Solis, novinář Erik Best, advokátka Hana Marvanová, ekonomka Ilona Švihlíková, politolog Lukáš Jelínek a řada dalších.
Debatní i kritický klub jsou pravidelně k vidění na serveru YouTube a také na webu tohoto projektu. Jedinou podmínkou účasti v debatě je podle Vojty akceptování právního rámce ČR a ovládání českého nebo slovenského jazyka na srozumitelné úrovni. V případě cizojazyčných účastníků debaty je pak nutná shoda na dorozumívacím jazyku.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kup
