Když prý Filip čte v českém tisku pikantní historky o premiérovi a jeho blonďaté sekretářce, má občas pocit, jako by novináři Nečasovi tuto zralou, ale stále atraktivní dámu záviděli. Jeho samotného prý na tomto vztahu vůbec nic nepohoršuje.
„Četl jsem v českém tisku, že český ministerský předseda žil v době, kdy vykonával svou funkci, v trvalém stresu. A protože není na rozdíl od jistého předního českého politika alkoholikem, neuvolňoval své trvalé napětí třeba slivovicí z rodného valašského kraje, ale hledal a nacházel pochopení, útěchu i něhu u madame Nagyové hned vedle v kanceláři,“ píše spisovatel.
Politici jsou podle něj jen lidé, mající své slabosti. Na tom nic nemění to, že v českém i německém tisku můžeme číst řadu útoků na politiky, často prý podlých. Jenže pokud si tito hřešící lidé něco nadrobí, musí si to též sami vylízat.
V Německu prý také ne každý hledí s pochopením na spolkového prezidenta Joachima Gaucka. Původní profesí evangelický farář a z této pozice nositel mravnosti si místo manželky, která s ním dlouhá desetiletí statečně sdílela osud rebela v NDR, nastěhoval do prezidentské rezidence v Berlíně zbrusu novou partnerku, aniž by považoval za nutné se rozvést.
„Roli první dámy tedy ve Spolkové republice Německo nehraje manželka, ale milenka pana prezidenta,“ rekapituluje spisovatel a dodává, že němečtí občané kvůli tomu museli „spolknout hořkou ropuchu“, jak se prý v této zemi říká. Je prý jen na Češích, zda v sobě najdou tolik velkorysosti, aby spolkli premiéra ve výslužbě s jeho blonďatou madame.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
