„Přicházím na pláž, plavky pod dlouhými šaty, Atlantik v plné kráse. Rozhlídnu se. Nedokážu si šaty svléknout, nedokážu se obnažit. Obnažit?! Ano, najednou to tak vnímám. Nacházím se totiž na pláži muslimské země,“ popsala své pocity Obermannová.
Následně uvedla, že Maroko je přátelské, lidé milí, hodní a usměvaví. I přesto se jí podle jejích slov knoflíčky šatů nerozepínaly dobře. „Většina zahalených žen sedí na pláži. Některé z nich se koupou v šatech, které se kolem nich plácají ve vlnách jak mrtvé ryby,“ poznamenala s tím, že se zkrátka styděla svléknout do plavek.
„Připadala bych si, jako když jdu po Václaváku nahá. Ale proč? Kvůli pohledům. Maroko je přátelské, přesto vzpomenu na Češku zavražděnou v Egyptě mužem, který atakoval ženy v plavkách, protože ho pohoršovaly a urážely. V naší kultuře má ovšem nahota i rozměr nevinnosti. Naši muži na pláži neočumují, a když, tak po očku a stydí se za to,“ sdělila s tím, že muslimové považují nahotu za sprostou a obnažené ženy za děvky.
A tak Obermannová popisuje, jak, i když jí bylo řečeno, ať se klidně koupe v plavkách, nedokáže to. „Připadá mi to neuctivé. Strávím týden na břehu Atlantiku, aniž jsem plavala k obzoru a ke svému Bohu, kterému nahaté holky nevadí,“ dodala.
Svá slova pak směřovala k válce. „Po každém teroristickém útoku tyto názory zaznívají. Dejme tomu, že to tak je. V tom případě má ta válka jiná pravidla. Nestřílí se, ani se nebombarduje. Válčíme o plavky. Až tak je to směšné. Za řečmi o Bohu, o Alláhovi, o náboženství, o světonázoru stojí plavky, navíc ty ženské, na pánských se shodneme. Kam to ten svět spěje, řekla by moje babička,“ poznamenala Obermannová a zeptala se, proč se raději nebavíme o bibli, koránu či toleranci.
„Ale zpět k plavkám, co hýbou světem natolik, že se kvůli nim zabíjí, zpět k zahalení, odhalení, obnažení, nahotě. Nelze si nevzpomenout na kauzu muslimských žen, které se zahalené koupaly v českém akvaparku, čímž vyvolaly velké pohoršení, až poprask. Tehdy jsem si říkala – proč by se nemohl každý koupat, v čem chce? Ať se koupou třeba ve skafandru, pro mne za mne. Jenomže pak jsem se ocitla na pláži v Maroku a ve svém úboru jsem se nekoupala. Nikdo mi to ani slovem nezakázal, naopak, bylo mi řečeno, že klidně můžu. Neobnažila jsem se. Nebyl v tom strach, ale především respekt. Sklonila jsem se před jejich kulturou a vírou,“ uzavřela.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
