Odkaz Tomáše Garrigua Masaryka a naše dvě falešné sametové revoluce
Jiří Valenta
16. listopadu, 2018
Nalijme si čistého vína. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tady v Praze, devětadvacet let po začátku sametové revoluce a současný vůdce České republiky, premiér Andrej Babiš je vyzýván tisíci demonstrantů k rezignaci. Zároveň k tomu obíhají éterem dosud nepotvrzené zkazky o tom, že premiérova syna, Andreje Babiše mladšího unesl bývalý řidič ruského původu pan Petr Protopopov na Rusy okupovaný Krym a údajně jej tam nechal pod lékařským a sexuálním dozorem mysteriózní ruské ženy.
Zatím nemáme žádné důkazy o tom, že by v celé téhle akci byli nějak zapojeni Rusové. Nicméně stejně jako v letech 1988 a 1989 se vzduchem nesou řeči o možné rebelii či dokonce revoluci. A tak zatímco si 17. listopadu 2018 připíjíme k 29. výročí sametové revoluce roku 1989, žasneme současně nad tím, jaký je asi skutečný příběh Babišova syna a klademe si otázku, zda Babišova vláda současnou krizi ustojí. Naše republika ji ovšem ustojí zcela určitě.
Pro nás Čechy nebyly věci nikdy jednoduché. Když se na to podíváme z historického hlediska, byla naše země svobodná pouhých 49 let z celé své stoleté existence. Z celkem deseti následníků zakladatele naší republiky Tomáše Garrigua Masaryka byli pouze čtyři zvoleni ve svobodných a demokratických volbách. Šest dalších bylo pouhými poskoky zahraničních velmocí a okupantů.
Z tvrdých historických lekcí se učíme rozumět věcem, které naše malá země musí dělat, aby přežila. A jednou z těchto věcí je I to, abychom k sobě byli upřímní. Tudíž mi na tomto místě promiňte to, že se odhodlám zdůraznit následující věc, a sice, že obě z našich tzv. klidných revolucí včetně té, kterou oslavujeme nyní a kterou nazýváme „sametovou“, nebyly autentické a skutečné, ale byli pouze předstíranými a falešnými revolucemi.
Předstíraná revoluce v říjnu 1918
Ke vzniku Československa v roce 1918 došlo ve skutečnosti 14. října 1918 nikoliv 28. Z tohoto důvodu bychom měli oslavovat 14 říjen a nikoliv jako svátek slavit ten osmadvacátý. Je to proto, že 14. října 1918 se totiž Tomáš Masaryk a jeho dva kolegové Edvard Beneš, muž, který měl na starosti zahraniční věci a Rostislav Štefánik, Slovák, který měl na starosti záležitosti obrany, v Paříži domluvili na vytvoření provizorní české vlády.
28. října roku 1918 byl Masaryk a jeho kolegové stále v zahraničí. K jejich překvapení, se dozvěděli o tom, že vůdci českého hnutí v Praze (několik z nich prošlo žalářem podobně jako Václav Havel o desítky let později) vyhlásili k tomuto datu nezávislost Československa.
Lidé na ulicích začali spontánně ničit a rozebírat symboly Rakousko-Uherské monarchie. Čeští vůdci si správně uvědomovali, že dny rakouského mocnářství jsou definitivně sečteny a tak se rozhodli pro to nejlepší, co mohli udělat. Vyslali do ulic muziku. Bylo to moudré rozhodnutí. Riziko možného násilného střetnutí se totiž díky tomu transformovalo do neškodných všelidových oslav.
Důležité je si uvědomit, že nezávislost tehdy nebyla výsledkem aktivit domácího disentního hnutí, ale primárně zásluhou Masarykových brilantních diplomatických manévrů a lobbingu ve prospěch československé věci v zahraničí.
Masaryk organizoval a velel československým legiím sestávajícím až z 80 tisíc mužů, kteří se rekrutovali z bývalých zajatců rakousko-uherské armády. Masaryk tyto muže vysadil v Rusku, v Itálii a Francii. Bojovali s německou a rakouskou armádou po boku států Dohody a prokázali se coby výjimeční bojovníci.
Poté, během klíčových jednání v létě a na podzim roku 1918, byl Masaryk natolik schopným, že přesvědčil amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, že si Češi a Slováci svůj nezávislý stát zaslouží. Nebyli snad strategickými spojenci Spojených států? Nepomohli snad poslat Rakousko-Uhersko na hřbitov světových dějin?
Předstíraná sametová revoluce roku 1989
Ještě falešnější revolucí byla takzvaná sametová revoluce roku 1989, jejíž zásluhy jsou přičítány prezidentu Václavu Havlovi. Nikdo v té době nelobboval u amerických prezidentů, aby k převratu došlo. Zároveň v porovnání s Masarykem Havel ani nebyl velitelem československých ozbrojených sil rozmístěných v zahraničí. Havel byl prominentním disidentem a dramatikem. Na symbolické rovině reprezentoval, řečeno jeho vlastními slovy „moc bezmocných” (Moc bezmocných je kniha Václava Havla, pozn. redaktora).
K sametové revoluci došlo, jelikož se po pádu Berlínské zdi chtěl kabinet Michaila Gorbačova v Kremlu zbavit směšného, normalizačního diktátora Miloše Jakeše. Gorbačov a jeho významný poradce Alexander Jakovlev si přáli ve spřátelených zemích východního bloku vůdce, kteří by byli schopni dotáhnout do konce projekt Perestrojky ve východní Evropě. No a tak zkrátka dostala KGB, sovětská tajná služba, rozkaz k tomu odstartovat v Praze revoluci a jednoduše to udělali.
Ptáte se, jak tohle všechno vím? Je to proto, že jsem byl v té době pozván ruskými akademiky do Moskvy. Večeřel jsem a popíjel vodku s Borisem Jelcinem. Kromě toho jsem se ale setkal I s poradci Michaila Gorbačova. Jen několik týdnů předtím, než v Praze propukla sametová revoluce, se mě jeden z nich zeptal. „Co máme dělat pro to, abychom Jakeše a lidi kolem něj dostali pryč z mocenských pozic?” zeptal se mě tehdy. Navrhl jsem, částečně žertem, že dobrým datem pro odstartování revoluce v Praze by mohl být 17. listopad, který byl dobře znám coby mezinárodní den studentstva.
Kromě toho jsem mu připomněl, že v roce 1939 v tento den proběhla v Praze významná demonstrace, během které byl nacistickými zločinci zabit studentský vůdce Jan Opletal. Řekl jsem mu, že Češi mají rádi výročí a mohli by být ochotni při takové příležitosti k nějakému povstání. Samozřejmě tedy za malého pobídnutí či pomoci z Kremlu.
Netvrdím, že jsem byl jediný, který mu mohl dát nebo i skutečně dal takovou radu. Ale když jsem se 17. listopadu 1989 probudil v Miami a zapnul si televizi, nemohl jsem věřit vlastním očím. Sledoval jsem probíhající demonstraci a policii, která mlátila studenty v ulicích. Objevila se zpráva, že došlo k zabití dalšího Opletala. Později se ale ukázalo, že údajně zabitý studentský vůdce byl ve skutečnosti policejní agent a smrt pouze hrál.
Mezi demonstranty byl tehdy, v listopadu 1989, můj někdejší spolužák z pražské Vysoké školy ekonomické, Miloš Zeman, tehdy stoupající politická hvězda, nyní náš prezident.
Zeman v té době s Havlem nespolupracoval a ve své autobiografii napsal, že v ten den žádná revoluce neproběhla. Ta skutečná sametová revoluce proběhla v následujících dnech a měsících. Zeman měl pravdu. Byl to ale Kreml, který pomyslně otevřel brány.
O tomto se v publikacích Havlova tiskového mluvčího Michaela Žantovského nedočtete. Dočtete se v nich ale hodně o muži, kterého jsem znal jako skvělého disidenta, který se se mnou sešel vždy, když jsem přivedl nějakého opozičního vůdce ze zahraničí do jeho kanceláře.
Zeman měl o sametové revoluci pravdu. Nechť Miloš Zeman, muž, který se o tolik vice než jeho předchůdci snaží vládnout po vzoru Tomáše Garrigua Masaryka ve smyslu obrany našich národních zájmů, má opět jednou pravdu v tom, jak se snaží vyřešit současnou politickou krizi.
Autor: Jiří Valenta
Dr. Ing. Jiří Valenta je výzkumným spolupracovníkem Begin-Sadatova centra strategických studií při Bar Ilanově Univerzitě v Tel Avivu. Je dlouholetým členem prestižního amerického think-tanku Council on Foreign Relations. Je autorem publikace o sovětské intervenci do Československa v srpnu 1968 a publikace Máme národní zájmy vydanou během Valentova působení v čele českého Institutu mezinárodních vztahů mezi lety 1991 - 1993. Jiří Valenta je rovněž držitelem medaile Jana Masaryka za přínos pro rozvoj vzájemných vztahů mezi Českou republikou a Spojenými státy Americkými.
_____________________________________________________________________________________________________________________________
ANGLICKÝ ORIGINÁL NÍŽE
_____________________________________________________________________________________________________________________________
TGM’S LEGACY AND OUR TWO PHONY VELVET REVOLUTIONS
By Jiri Valenta
November 16, 2018
Let us serve clear wine.I cannot believe that I am here in Prague, twenty-nine years after the beginning of the “Velvet Revolution.” And now the leader of Czechoslovakia, Prime Minister Andrej Babis, is challenged by thousands of demonstrators on the main square who question the legitimacy of his rule and demand his resignation. There are also still unconfirmed rumors of the possible involvement of his Russian-born, former driver, a mysterious Mr. Peter Prototopov, having kidnapped his grown son to the Russian occupied Crimea, and kept him under the medical and sexual care of a mysterious Russian woman.
So far there is no indication that any of the Russians involved work for Vladimir Putin, yet as in 1988-89, the talk of rebellion or even revolution is in the air. As we toast the 29th anniversary of our 1989 “Velvet Revolution,” on November 17, we are all wondering what the real story is, and if our Prime Minister’s government will survive the latest crisis. Assuredly, however, the republic will.
Things have never been easy for us. Taking a historical perspective, our republic has been free and independent for only 49 years of its hundred years’ existence. Of our our founder, Tomas Garrigue Masaryk’s [TGM’s], ten successors, only four were elected in free and democratic elections. Six of them were stooges of foreign Great Powers and occupiers.
With the hard lessons of history we are at least getting better at understanding the things our small nation must do to survive, and being truthful with ourselves is one of them. So forgive me for pointing out that our two peaceful Velvet Revolutions, including the one we celebrate today, were not genuine -- but phony revolutions.
The phony revolution of October 28, 1918
The actual 1918 creation of Czechoslovakia took place on October 14, not the 28th, and should have been celebrated on that day. The 14th was when TGM and his two colleagues, Eduard Benes, a Czech in charge of foreign affairs, and Rostislav Stefanak, a Slovak in charge of defense matters, forged the provisory Czech government in Paris.
On October 28th, 1918, however, Masaryk and his colleagues were still abroad. To their surprise, they learned that the national leaders in Prague, (a few of them like Karel Kramar previously jailed like Vaclav Havel decades later) had declared Czechoslovak independence on that date. People in the streets were spontaneously dismantling the symbols of the Austro-Hungarian monarch. Realizing the monarchy’s days were numbered, the Czech leaders, decided the best course of action was to send music into the streets. Wise decision. Possible violence was turned into jubilation.
Note that Independence at that time was not the result of a domestic, dissident movement, but primarily the years of TGM’s brilliant maneuvers and lobbying abroad. Most of all, he organized and commanded Czech military legions -- up to 80,000 men-- from former POW’s of the Austrian army. Deployed by TGM in Russia, Italy and France, they fought the German and Austrian armies alongside the allies and proved to be excellent fighters. Then, in four crucial meetings during the summer and fall of 1918, TGM was able to convince President Woodrow Wilson that the Czechs and Slovaks, deserved an independent state. Weren’t they a strategic U.S. ally? Hadn’t they helped to send the Austro-Hungarian Empire into the grave yard of history?
The Phony Velvet Revolution of 1989
The 1989 Velvet Revolution attributed to President Vaclav Havel was even more of a genuine phony revolution than the one on October 28, 1918, There was no lobbying of American presidents and Havel did not command any Czechoslovak forces abroad. A prominent dissident and playwright, he symbolically represented in his own words, “the power of the powerless.”
The Velvet Revolution happened because after the fall of the Berlin Wall, Mikhail Gorbachev’s leadership in the Kremlin was at that time eager to get rid of pathetic, hard core dictator, Milos Jakes, in Prague. At that time, both Gorbachev and his key adviser, Alexander Yakovlev, wanted leaders who could accomplishing perestroika and glasnost in eastern Europe after the fall of the Berlin wall. So the KGB got orders to start the revolution in Prague -- and they did.
How do I know this? Having been invited by Russian academics to Moscow at that time, I had a vodka dinner with Boris Yeltsin but also met with advisers of Gorbachev. A few weeks before the Velvet Revolution in Prague, I was asked by one of them, “What can we do to force Jakes and company out of power?” I suggested half jokingly that a good day to start a revolution in Prague might be November 17, well known as Student international Day. I reminded him that in 1939, there was a powerful demonstration in the Czech capital when a student leader, Jan Opletal, was killed by Nazi thugs. Czechs like anniversaries, and they might rise to such an occasion again with a little help from the Kremlin.
I’m not claiming that I was the only one who gave such advice. But when I woke up on the 17th in Miami and turned on the TV, I could not believe my eyes. In progress was a demonstration and police were beating students in the streets. A report came that another Opletal had been killed. But as later confirmed to me by my sources, the “student” leader killed was actually a police agent and no, he didn’t die.
Among the demonstrators that day was my former Prague School of Economics classmate, Milos Zeman, then a rising political star, now our president. Not working with Havel at that time, he wrote in a truthful autobiography, There was no revolution that day. Only in the following days did the Czech people go into the streets, and the real gentle revolution took place in the following days and months. Zeman was right. But the Kremlin opened the gates. If you read the work of Havel’s Press Secretary, Michal Zantovsky, you will not learn any of this, but you will learn a lot about the man I knew as a great dissident who always met with me when I brought opposition leaders from other countries to his office.
Zeman was right about the velvet revolution. May this man, who more than any of his predecessors, has sought to govern like TGM in the defense of our national interests, be right again as he tries to help resolve the present political crisis
Dr. Ing. Jiri Valenta is a non-resident, senior research associate with the BESA Center for strategic Studies at Bar Ilan University in Tel Aviv. A long-standing member of the prestigious U.S. Council on Foreign Relations, he is the author of Soviet Intervention in Czechoslovakia, 1968,Anatomy of a Decision and Mame Narodni Zajmy, published during his 1991-93 tenure as director of the Czech Institute of International Relations. He is also a recipient of the Jan Masaryk medal for his contributing to the relationship between Czech Republic and the United States.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
