Spolužačka Michala Horáčka promlouvá

Jako důvod svého vyloučení z Českého svazu bojovníků za svobodu jste uvedla, že jste skoro dva roky v rozporu se stanovami ČSBS prezentovala své vlastní názory v médiích, a to bez ohledu na mínění řádně voleného vedení svazu. I ti, kterým se vaše vyloučení nelíbí, třeba šéf vlivné okresní organizace ČSBS Jiří Jaroš, přitom o vás říkají, že sama neuznáváte jiné názory, než jsou ty vaše, a nebyla jste absolutně otevřená diskusi. Co na to řeknete?

Prezentovala jsem v médiích názory jako delegátka okresní organizace ČSBS Kladno, tedy nejednalo se pouze o můj vlastní názor. Naopak zastupovala jsem organizaci, která čítá 120 členů a která dlouhodobě upozorňovala například na problémy s hospodařením ústředního výboru ČSBS. Vzhledem k tomu, že svoboda slova je samozřejmě nadřazená stanovám ČSBS a zároveň po dvou letech neúspěšných snah změnit situaci uvnitř ČSBS, jsme se rozhodli k prezentaci problémů v médiích. Nešlo dále jen komentovat závažné dění za zavřenými dveřmi svazu, protože to nemělo téměř efekt. Hrozí prodej dalšího patra sídla ČSBS a další nehospodárné zacházení s majetkem. Na jednání ústředního výboru jsem bohužel zůstávala často při diskusích jedinou diskutující. Ostatní rádi polemizují, ale spíše v kuloárech.

S takovým dopadem na porušování stanov ČSBS jste ale musela přece počítat, ne?

Přiznávám, že jsem nepočítala s tím, že by svaz přistoupil k takovým praktikám, jako je vylučování aktivních členů – byť kritiků vedení – a rušení organizací. Stále jsem věřila, že v ČSBS je většina těch, kteří jsou skutečně morálními vzory, a tím pádem i zastánci demokracie. Že promluvíte veřejně o závažných problémech v ČSBS, je podle mého názoru správné. Měla by se tím otevřít širší celospolečenská diskuse o dalším směřování svazu. Což se povedlo.

Je pravda, že jste si jednání ústředního výboru i sjezdu ČSBS opakovaně nahrávala, jak tvrdí vedení ČSBS? A proč?

K nahrávání jednání ústředního výboru přistoupilo samo vedení ČSBS již v loňském roce, po bouřlivých debatách při schůzích. I já si sama dělala záznam. Opakovaně totiž docházelo k zásadním chybám a dezinterpretacím v usnesení a zápisu z jednání ÚV – a proto ta dokumentace z mé strany a časté žádosti OV ČSBS Kladno o opravu zápisů ze zasedání. Nyní jsem skutečně velmi ráda, že jsem zapnula diktafon i na posledním zasedání ústředního výboru 18. 10. 2016, protože tato nahrávka dokumentuje, jaká atmosféra na ÚV panuje. Podle ohlasů napříč republikou právě tato nahrávka ovlivnila mnohé členy svazu k aktivitě a odchodu z ČSBS. Jedná se skutečně o doklad nedemokratického postupu při hlasování. Zaráží mě, že některým lidem nepřijde správné jednání nahrávat, místo aby řešili obsah nahrávky.

Předseda ČSBS mi v nedávném rozhovoru sdělil, že jste ho v médiích obvinila z vyhrožování, že pokud toho vůči němu nenecháte, že vás vyhodí z ČSBS, ale v opačném případě vám měl slíbit místo ředitelky Památníku Lidice. Je to pravda? Máte na to nějaké důkazy, třeba nahrávky?

Jednání již před více než rokem s panem předsedou proběhlo za zavřenými dveřmi v jeho kanceláři na ústředním výboru. Tenkrát mě nenapadlo mít s sebou nahrávací zařízení, ale bylo to pro mě poučení do dalších jednání s vedením ČSBS. Předseda si mě po jednom jednání ÚV zavolal, aby si se mnou promluvil o mých kritických připomínkách za zavřenými dveřmi. Zde proběhla nejprve nabídka na požití alkoholu a následně prezentoval pan Vodička své kontakty na významné představitele našeho státu se snahou mě motivovat být loajální vůči vedení. Mám tu obrovskou výhodu, na rozdíl od jiných členů, že jsem se nenechala zastrašit ani zmanipulovat.

Měla jste ambice stát se předsedkyní ČSBS?

Rozhodně ze své vůle nikoliv. Nekandidovala jsem na předsedkyni na sjezdu v červnu 2016 a rovněž ani nevyslyšela návrhy mnoha členů, abych do volby proti Jaroslavu Vodičkovi šla. To skutečně nebylo mým cílem. Doufala jsem v přijetí kritiky a změny ve fungování.

Ptám se i proto, že nyní chcete založit vlastní odbojářskou organizaci, které chcete „velet“. Koho bude tato nová organizace sdružovat, kdo budou jejími členy? A kde na to vezmete prostředky, třeba i na funkci předsedy-předsedkyně? Budete žádat od ministerstva obrany na její chod dotace, třeba ty, které chce ministr Stropnický vzít ČSBS? Nebo budete chtít peníze od kladenského magistrátu?

Vzhledem k tomu, že dlouhodobě v rámci ČSBS kritizujeme nedemokratické postupy, tak nebudeme stejně činit v případě založení nového spolku. Ano, nový spolek založen bude, ale kdo bude v čele, to bude rozhodnutí, které vyplyne z volby členstva. Původně jsme s předsednictvem zrušené kladenské a slánské organizace počítali se založením našeho místního, regionálního spolku. V posledních dvou týdnech od mého vyloučení ale přišla obrovská podpora napříč generacemi i republikou. Osudy lidí, kteří nás kontaktovali, jsou velmi dojemné a obdivuhodné. Jedná se o osobnosti: skutečné bojovníky, rodiny po armádních perzekvovaných prvorepublikových důstojnících i o nadšence zabývající se dějinami 1. a 2. světové války.

Taky jsem hovořila s řadou sympatizantů, kteří za námi vidí skutečnou nezištnou práci a zároveň organizaci, která nebude zprofanovaná tak, jako jsou struktury ve vedení ČSBS. Podpora ze strany primátora města Kladna je samozřejmě obrovskou výhodou a zároveň uznáním města za naší dlouhodobou činnost. Otázka financování teprve vznikajícího spolku je zatím předčasná. Každopádně se na nás obrátili i lidé, kteří chtějí naší činnost podpořit finančně či tím, že nabízejí své služby zdarma. Zatím však nemohu sdělit další informace, až po zakládající schůzi spolku, která proběhne zítra.

Už z dějepisu na základní škole si vzpomínám, jak vždy dopadli Češi, když byli nejednotní: Lipany, ale třeba i pověst o třech prutech Svatoplukových a kdo na tom nejvíce vydělal. Vždycky to byli Němci nebo Rakušané, to je prostě historická pravda, se kterou ani novodobí přepisovači dějin nic nezmohou. Nad touto dnešní nejednotou válečných veteránů teď musí radostně tleskat jen sudetští Němci a jejich domácí pomocníci v přepisování dějin. Nemyslíte si, že je škoda už tak chatrnou českou jednotu a snahy uchovat v národním povědomí aspoň stopu po hrdinech protiněmeckého odboje ještě více oslabovat, a to jen kvůli osobním animozitám?

Myslím si, že za současný – můžeme klidně použít to slovo – rozklad ČSBS může jeho vedení. To namísto toho, aby se postavilo ke konstruktivní kritice čelem a přijalo takové opatření, aby například svaz neopouštěly lidické ženy nebo aby ČSBS nereprezentovalo drahé auto, ale spíše záslužná práce, přistupovalo a stále přistupuje ke kritice tak, že se těchto kritiků zbaví. Příkladem není pouze mé vyloučení, ale také odchod bratra Pavla Vranského, který se dlouhé měsíce pokoušel rovněž podávat návrhy například na průkaznější a hospodárnější fungování svazu. Ovšem neúspěšně. Nejedná se tedy o osobní problém s vedením, ale o podstatu ČSBS.

Co pro vás bude v souvislosti se založením nové veteránské organizace úspěchem? Když získáte do konce roku sto členů, tisíc nebo pět tisíc? A jaká budete mít kritéria při jejich přijímání? Aby se mezi ně nedostali třeba jen kritici dnešní podoby ČSBS, neonacisté nebo už zmínění antivlastenci a přepisovači dějin.

Opět bych nerada předbíhala, jen bych chtěla zdůraznit, že nám opravdu nejde o kvantitu. To byl také poslední dobou velký problém v ČSBS.

Myslíte tím vstupy různých politiků nebo třeba kardinála Duky do ČSBS?

Myslím tím až neřízený nábor členstva, kdy někteří funkcionáři nosili u sebe neustále přihlášky do ČSBS a rozdávali například přítomným na pietních akcích. Nenarážím tím na kardinála Duku, jehož otec byl hrdina 2. světové války.

Zpět k vaší nové organizaci: co bude konkrétně její náplní? A co se stane, když do své nové organizace nezískáte dost lidí? Zrušíte ji, nebo se pokusíte o sloučení třeba se sesterskou, či spíše konkurenční organizací ČSBS – Československou obcí legionářskou?

Dost lidí? Nerozumím. I kdybychom měli vytvořit zázemí jedinému bojovníkovi z 2. světové války, který necítí podporu a stabilitu v původním svazu, a ukázat mu, že si ho vážíme, má naše snaha smysl. Už jen to, že přeživší z Osvětimi, bojovník od Tobruku, nadšenci do vojenské historie, pozůstalí po obětech 2. světové války a historici chtějí vstoupit do nově vznikajícího spolku, je pro nás opravdu obrovskou motivací ten rozjetý vlak nezastavit. A co se týče spojování s jinou organizací podobného charakteru: nemyslím si, že lidé, kteří projevili zájem o nový spolek, by se chtěli sloučit se stávající organizací, vůči které se vymezujeme. Právě naopak. My nechceme patřit do stávajících struktur, ale nabídnout alternativu.

Dovedete si představit situaci, kdy byste se vrátila do ČSBS? A pokud ano, za jakých okolností a podmínek pro vás?

Nejsem typ člověka, který by byl vyhozen dveřmi a snažil se vrátit znovu oknem. Na ústředním výboru bylo jasně řečeno většinou, že o mě nestojí. Několika právníky jsem byla upozorněna, že se mám vyloučení bránit, protože je nezákonné, ale já přemýšlím pozitivně a nebudu dále svoji energii věnovat ČSBS, se kterým se dnes už hodnotově rozcházím.

Poslední otázkou mířím do trochu vzdálenější budoucnosti. Před několika dny vyhlásil svou kandidaturu na post prezidenta republiky bývalý hudebník a král hazardu Michal Horáček. Koho a proč budete podporovat v prezidentských volbách 2018?

To je velmi předčasná otázka. Nejsme dosud seznámení se všemi kandidáty. Vzhledem k tomu, že jsem profesí historička, jsem zvyklá před tím, než se rozhodnu učinit zásadní krok, seznámit se s maximálním množstvím dostupných informací z rozdílných druhů pramenů. Proto dnes nebudu na otázku odpovídat. Pan Horáček pro mě však není v prvé řadě králem hazardu, ale zvídavý a sečtělý kolega z doby studií na Univerzitě Karlově, kde jsme navštěvovali společné historické a antropologické přednášky.

To nikdo neříká, že byl v prvé řadě nekorunovaným králem hazardu. Jen podotýkám, že toto označení se v souvislosti s Horáčkem používá už skoro 20 let v souvislosti s tím, že měl využít svých úzkých vazeb s tehdejším prezidentem Havlem a založit monopolní sázkařský gigant Fortuna. Takže jste s Horáčkem spolužáci?

Nepřísluší mi komentovat podnikatelské aktivity pana Horáčka. Pan Horáček, stejně jako desítky dalších mých spolužáků, navštěvoval některé stejné přednášky na Filozofické fakultě a Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.