„Moudrý státník, nebo kladivo Boží?“ Tak nazval Ransdorf svůj nový článek, v němž odhaluje proměny vnímání Jana Žižky v různých historických etapách.
Téma husitství se nyní neobjevuje náhodou, protože si připomínáme výročí spjatá jak s Janem Husem, tak s Janem Žižkou z Trocnova. V neposlední řadě na stránkách ParlamentníchListů.cz už Miloslav Ransdorf reagoval na dotaz čtenáře, který se zajímal o názor europoslance z pohledu jeho profese historika. Přiměl ho k tomu článek Karla Steigerwalda v Reflexu č. 40, kde komentátor označil dnešní militantní islamisty za dědice husitských tradic.
Celá otázka s odpovědí Miloslava Ransdorfa ZDE.
„Jak nám nedávno vysvětlil Karel Steigerwald, česká pravice považuje husity za středověké teroristy, srovnatelné s dnešní Al-Káidou. Jenže to je jen další snaha přemalovat dějiny,“ uvádí historik. Český lid podle Ransdorfa vnímal vždy Jana Žižku jako symbol síly a lidového vůdce, pro kterého neexistovaly neřešitelné situace. Poradil si prý v každé situaci, unikl z jakéhokoli obklíčení, porážel nepřátele domácí i cizí. „Jakoby rostl s úkoly, které před něj doba kladla. Stal se legendou, za kterou se ztrácela historická osobnost,“ míní europoslanec.
Pak historik zve čtenáře do dalších období našich dějin. Každé z nich podle něj na Žižkovi vyzdvihovalo něco jiného. Ransdorf připomíná protireformační období, které jej zavrhlo, a zmiňuje oproti tomu národní obrození, které jej naopak nadšeně vyzdvihovalo. „Husitství a s ním i Žižka se stali národním praporem. František Palacký učinil z husitství hnutí, které proráželo cestu moderním myšlenkám. V jeho očích byl Jan Žižka především státník, který sjednocoval národní síly k odporu proti tlaku křižáků i domácích nepřátel kalicha,“ vysvětluje Ransdorf.
Přišla snaha Žižku „učesat“
Palacký podle něj vnímal Žižku jako jednotu rozumu a jednající vůle, ale „silám pořádku“ se prý zdál Žižka málo vyrovnaný a pro civilizované 19. století málo příkladný.
Harmonizující obraz Žižky podle něj dovršil Wácslaw Wladiwoj Tomek. „Podle Tomka byl Žižka uvážlivý muž středu, skutečný státník, který nemá ani ň ze spalujícího reformního náboženského žáru, jenž byl pro Žižku nepochybně hybnou silou,“ popisuje historik proměnu vnímání slavného vojevůdce.
První republika se okázale husitství klaněla a zároveň se ho tak trochu údajně bála. Ransdorf se odvolává na F. X. Šaldu, který napsal, že husitství neukazuje jenom k revolucím západní a střední Evropy, ale také k revoluci bolševiků.
Pekař označil husitství za vrchol našich dějin
Historik Václav Chaloupecký, jak uvádí Ransdorf, viděl v husitech bolševiky 15. století. Český historik přelomu 19. a 20. století Josef Pekař se nakonec přiklonil k názoru, že husitství je vrcholem našich dějin. „Josef Pekař, který kořen moderního zla viděl v židech, zednářích a bolševicích, věnoval svůj um a talent velkého historika k potírání husitské tradice, aby na sklonku života uznal, že husitství je a zůstane vrcholem našich dějin,“ uvádí Ransdorf.
Pekař podle historika Ransdorfa napsal dílo plné cenných analýz a postřehů. „Ale je dobře, že rozbil a pohřbil `harmonizující`, `učesaný` obraz Žižky,“ míní Ransdorf. Pekař podle něj až neúměrně zesiluje rysy Žižkova náboženského fanatismu, ale to podstatné prý zachytil. „Žižka byl vojevůdce, nesporný vojenský génius a státník, ale hybnou pružinu jeho vůle tvořilo vědomí, že je kladivem Božím. Není se třeba pohoršovat. Úplně stejně se viděl například Oliver Cromwell,“ dodal.
Celý článek Miloslava Ransdorfa ZDE.
Miloslav Ransdorf ve svém exkurzu zachází až do období vládnoucí komunistické ideologie. Marxistické bádání podle něj zasadilo Žižku do souvislostí hospodářských, sociálních, třídních i kulturních. Chtělo prý ukázat, jak byl synem své doby i jak ji přerůstal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dkr
