Mladý dokumentarista Jan Látal natočil s Grossem dokument do cyklu Expremiéři. Ukázky z něj přinesl nedělní pořad 168 hodin. A jednalo se o skutečně unikátní zpověď, při které se bývalý ministerský předseda omlouval a otevřeně přiznával, že ne vše udělal dobře.
„Určitě nemůžu říct, že jsem byl člověk, který by dělal jenom dobré věci, o kterých bych byl schopen říct, že to byly dobré věci. To prostě pravda není,“ uvedl Gross. „Všem, kteří jste mi důvěřovali a měli pocit, že jsem vás zklamal, se omlouvám. Cítím, že je zapotřebí, aby to šlo ven,“ uvedl také.
Jenže novináři připomínají, že kromě těchto obecných přiznání z premiéra nevypadly konkrétní případy, za které se nejvíce stydí. Přitom právě svědectví o jednotlivých podezřelých kauzách, například privatizaci Unipetrolu, by na jeho výpovědi mohla být nejcennější.
Přitom se zdálo, že expremiér svědectví přímo nabízí, dokumentarista se však nezeptal. „Nechtěl jsem se ho ptát na minulost, zajímala mě současnost. Ta pachuť, která po jeho působení v politice zůstala. Mojí ambicí nebylo znovu a znovu se rýpat v minulosti, ale pracovat s tou pachutí, s odpuštěním,“ uvedl autor dokumentu pro Lidové noviny.
I přesto se jedná o doposud nejotevřenější zpověď bývalého politika z polistopadové éry. Okamžitě se objevily spekulace, co k tomu Grosse vede. Kromě jeho vyznání, že mu odloučení od politiky dává svobodu, a naznačení, že jeho otevřenost může souviset s hlubokou vírou, ke které prý dospěl, se spekuluje i o souvislostech s Grossovým zdravotním stavem. Již několik měsíců média přemítají, že expremiér má vážné zdravotní problémy, čemuž podle Lidových novin může nasvědčovat i jeho vystupování v ochutnávce z dokumentu. Čtyřiačtyřicetiletý Gross sedí před kamerou pohublý a mluví s obtížemi.
Stanislav Gross byl premiérem mezi léty 2004- 2005 a pokud nepočítáme překlenovací úřednické kabinety, „užil“ si ve funkci ze všech ministerských předsedů nejkratší dobu. Jeho vláda skončila v dubnu 2005, když premiér nebyl schopen věrohodně vysvětlit, za co si pořídil svůj byt na Barrandově.
Psali jsme:
autor: jav
