Starosta Broumova: Na výsledky koalice jsem zvědavý a na soudržnost bych nesázel

Do komunální politiky jste přišel z funkce odborového předsedy. Velmi podobně je na tom Jaroslav Zavadil, bývalý předseda odborů a nyní poslanec. Jak byste jeho působení v politice hodnotil? Mnozí míní, že by takových lidí mělo do vysoké politiky vstupovat víc, někteří kritizují, že jsou odbory zpolitizované. Co vy na to?

Nerad bych se srovnával s panem Zavadilem a ani nechci hodnotit jeho práci, přesto si myslím, že zrovna on propojení odborů a politiky zvládl s jistou noblesou – na rozdíl od jiných. Spíše bych odpověděl obecně, co je podle mého problém odborů, politiků a společnosti. Žijeme v době, kdy si mnozí z nás vše zjednodušují, nejlépe ve vlastní prospěch a nevnímáme prostředí, ve kterém žijeme (sousedy, spolupracovníky, okolí atd.). Další problém vidím v tom, že se upínáme k minulosti a máme problém se přizpůsobit současnosti, mnohdy agresivně reagujeme na naprosto běžné věci. Přijali jsme styl života, který má své výhody, ale současně nás o některé, na které rádi vzpomínáme, připravil.

Nelze bojovat za požitky starší pětadvacet let (i více) a současně užívat současných výhod. Podívejme se na vztahy na jižní a západní straně naší hranice. Tam je seriózní dohoda součástí „společenského kodexu“ a vzájemná dohoda je (na výjimky) kompromis obou stran a myslím si, že dohoda má i politickou podporu. Nejsem odborník na toto téma, ale jsem si jist, že oboustranná tolerance a úcta k práci toho druhého, či třetího, čtvrtého (politiků a státní správy) může společnosti pouze prospět.

Jak se vám osobně podařilo využít zkušenosti z odborů v politice?

Za sebe mohu říci, že každá práce (funkce) mně dala tu šanci dívat se na věci z několika úhlů pohledu. Jinak jsem věci viděl jako zaměstnanec firmy, jinak jako směnový mistr, předseda odborů a komunální politik. Kromě osobních pocitů jsem se snažil pochopit i to, proč je názor toho druhého rozdílný od mého, ať byl výše postavený nebo podřízený a hledal jsem společnou cestu nebo alespoň směr. V odborech jsem nezatahoval politiku do firmy, ale řešili jsme vnitřní vztahy a snažili se problémům předcházet, aby nedocházelo ke konfliktům. Vyžadovalo to soustavný kontakt se zaměstnanci, mistry, vedoucími a vedením firmy. Přestože jsem odešel, mám stále pocit, že mám dobré vztahy ve všech liniích, a to i přesto, že se vídáme málo. Důležité je, zda si to myslí i zmínění lidé a ne jen já. Domnívám se, že jsem se snad výrazně nezměnil a snažím se dělat to, co se mi v minulosti osvědčilo. Nejde mně o moc a ani o osobní prospěch, snažím se lidem naslouchat a hledat nejvhodnější řešení – nejsem „buldozer“.

Co vám naopak působení v politice dalo? A chtěl byste také letos obhájit váš mandát?

Dalo mně spoustu zkušeností, zážitků, dostal jsem se do míst, kam bych se běžně nedostal, seznámil se a byl v kontaktu s lidmi a osobnostmi, pocítil jsem plnou tíhu odpovědnosti za rozhodnutí, která jsem musel udělat. Střídali se a střídají se pozitivní zkušenosti, ale i silně negativní. Pocítil jsem jistou ztrátu soukromí a času, nemám čas na rodinu a přátele. To k tomu patří, nestěžuji si, byla to má volba.

Do budoucna jsem realista, nedělám si naděje na obhajobu. Byl jsem zvolen v určité době, za jistých podmínek. Ta konstelace se nebude opakovat. Neplánuji útěk z komunální politiky, ale dovedu si představit, že budu současně dělat něco jiného a z toho budu mít vnitřní klid.

Nejvýraznější postavou nejen sněmovny, ale celé vlády je ale podnikatel Andrej Babiš. Jak ho vy osobně hodnotíte? Lze podle vás řídit stát jako firmu?

Pan Babiš je určitě osobnost, ale není ve vládě sám. Obávám se, že dojde ke střetu několika názorů – podnikatelského, politického a legislativního. Výsledek bude zajímavý, ale pokud se nevrátíme od nejvyšších míst ke zdravému selskému rozumu, tak moc šancí nevidím. Na výsledky současné koalice jsem hodně zvědavý a na soudržnost bych moc nesázel. Systém se musí měnit od vrchu, na nás chodí pouze kontroly, které hledají chyby (mnohdy hledají rozdíly jen ve výkladu – nerozumíme si česky) a musíme obhajovat svá rozhodnutí. Sloučit dva systémy, kdy jeden hledá možnosti, jak toho dosáhnout a druhý je tlačen do toho, aby hledal možnosti, proč to nejde, nelze – to se musí změnit logika systému. Za to nemohou úředníci na obecních a městských úřadech. Až nám dojde, že svět není černobílý, ale pestrý a budeme hledat společná řešení, potom máme možná šanci se někam posunout.

Na Broumovsku je jedna z největších nezaměstnaností v regionu. Nezaměstnanost trápí ale celou republiku a v lednu byla dokonce nejvyšší v novodobé historii Česka. Co je toho příčinou a co musí stát udělat, aby se situace začala zlepšovat?

Na tomto poli se potýkáme samozřejmě s velkým problémem a těch vlivů je více. Jedním z nich je například personální kvalita a odbornost. Průmysl jde kupředu a nabídka nekvalifikovaných prací je čím dál nižší. Nelze se spoléhat na to, co umím od školy, že mi vydrží do důchodu. Další vliv je ochota být zaměstnán. To je hodně slabý led (obzvláště pro bývalého odboráře). Na Broumovsko dojíždí za prací velký počet lidí ze sousedního Polska. Nemají lepší podmínky, náklady na dojíždění za prací jsou vyšší, časově to mají náročnější, ale dovedou se přizpůsobit a zapracovat. Proč? Narazíme na sociální politiku a rozdíl mezi státy.

Vynecháme z toho Poláky, hovořme o nás. Jsme sociálně laskavější, ale pouze k určitým skupinám lidí. Já to vidím tak, že se nedokážeme slušně postarat o seniory, kteří celý život pracovali, zdravotně postižené, mladé rodiny s dětmi, kde jeden z rodičů pracuje atd. Stát přerozděluje prostředky stylem, že si vychoval skupinu lidí, která to přijala jako životní styl „chodit si pro dávky“ protože i na děti se dostává (na rozdíl od majority, která každé dítě zvažuje, zda mu může poskytnout přijatelné podmínky). V porovnání s lidmi, kteří dostanou za pravidelnou práci jednou měsíčně nižší částku než zmíněná část společnosti zadarmo, je mi smutno a smekám před těmito lidmi, kteří pracují, klobouk. Obávám se, že se řítíme do situace, se kterou si nebudeme vědět rady, protože dnes ji sanujeme penězi. Je spousta práce, která se nedělá nebo odkládá, protože nejsou prostředky. Na druhou stranu bodře rozdáváme. Pozor, nechci stavět do jedné řady lidi, kteří o práci přišli, vracejí se z rodičovské dovolené, zkrachovala firma atd., nebo ji po škole nedostali a hledají ji.

Ač jsme zpočátku bojovali s organizací veřejné služby, byl to krok správným směrem, neříkám, že správná cesta. Cestu vidím minimálně v daňových úlevách mladých rodin, proč vybírat daně a přerozdělovat je, vždyť už jen administrace spolkne část prostředků (žádný manuál nepojmenuje situaci citlivě) a poté z podpory vyloučíme rodiny, které posunují společnost výše a vychovají děti, které mají vžité to, že do školy a práce je chodit normální. Nemám vzdělání v tomto oboru, ale vnímám to tak.

Na konci února schválilo zastupitelstvo rozpočet města pro letošní rok. Bez debaty se však neobešel návrh plánovaných investičních akcí v celkové hodnotě dvaceti milionů korun. Máte tak zajištěny i prostředky, z čeho budete investice spolufinancovat tak, aby nedošlo k prohloubení zadluženosti města?

Tato částka je pokryta penězi, které město má. Od počátku volebního období jsme se rozhodli pro rozpočtovou odpovědnost. Procházeli jsme nebo procházíme krizí a proto je na místě připomenout zadluženost našeho státu. Součástí tohoto veřejného dluhu je i dluh měst a obcí, proto podléhá i jednomu z důležitých kritérií – podílu veřejného dluhu na hrubém domácím produktu (lidově řečeno se dluh obcí podílí na zadlužení společnosti). Vedení města se podařilo snížit dluh města od roku 2010 do současnosti na částky:

2010 – 82 milionů Kč

2011 – 64 milionů Kč

2012 – 50 milionů Kč

2013 – 45 milionů Kč

Pro tento rok se půjčené peníze nejspíše částečně navýší, ale určitě nepřekročí výchozí částku a budou použity i prostředky z provozu čistírny odpadních vod, které mohou být použity pouze na obnovu infrastruktury, například investice do kanalizace Benešov.

Do jaké míry pomohla městu novela RUD?

Novela „rozpočtového určení daní“ určitě přinesla do města více financí. Na druhou stranu přinesla i závazky, které město nemělo. Mrzí mne, že toto navýšení se stalo mnohdy argumentem k požadavkům na navýšení příspěvků, ke kterým byl mnohdy diskutabilní nárok, ale bylo to prezentováno jako jasný nárok k městu, či obci. Bohužel se takto prezentovaly i nadřízené složky…

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.